Stín a Mráz [STÁLE ROZPRACOVANÉ, POZASTAVENO]

3.

„Fajn! Už dost té špatné nálady! Už se nemůžu dívat, jak tě tady žere tvůj vlastní strach!" křikl do prostoru Sever, máchal u toho rukama a dal se do kroku směrem ke mně.

„Ale, Severe-" nestihl jsem doříct větu a hned mě přerušil.

„Musíme přijít na to, proč tě Jamie a ostatní nevidí, jinak by Elořin útok, díky tvé slabší síle, nemuselo dopadnout nejlíp." řekl Sever s mírným náznakem starosti a sejmul mi kapuci z hlavy.

„A-ale jak to chceš-" opět jsem nedokončil to, co jsem chtěl.

Beze slova odešel. Tohle jsem nepochopil. Proč si myslím, že celá tahle záležitost happy endem neskončí? Podíval jsem se na Sandyho, který seděl naproti mě, tázavým pohledem, on jenom pokrčil rameny a dál se věnoval obraně svého čehosi v pohárku před stádem skřítků. Za rohem se zjevili Zajda a Zuběnka, přišli ke mě a Zajda očividně slyšel můj rozhovor se Severem.

„Podle knihy Elora vniká lidem do hlavy hlavně v noci a jestli se dostala do hlavy Jamiemu i jeho kamarádům, musíme přijít na to, jak se spojit s jejich myslí." navrhnul Zajíc.

„To by mohl zařídit Sandy, když je Strážcem snů." řekla zas Zuběnka.

„No jasně! Proč mě to nenapadlo dřív! To by mohl zařídit Sandy, když je Strážcem snů!" zaradoval se Sever a skoro bych řekl, že se mu nad hlavou rozsvítila žárovka.

Zuběnka měla kamenný výraz a jen zakroutila hlavou. Víly ji obletovaly a koukaly střídavě na ni a na Severa, jak ho smaží pohledem.

„Sandyyy?" zavoval jsem na zlatého pískového mužíčka a on za chvíli...no, jak to říct...přiletěl a spolu s ním tam přišlo několik skřítků.

Tomu se nad hlavou vynořil zlatý otazník.

„Potřebujeme, abys-" začal jsem a byl jsem opět přerušen Severem.

„Potřebujeme, aby ses napojil na Jamieho sny." řekl Santa s úsměvem.

Protočil jsem oči a podíval se na ostatní, kteří stáli opodál. Jejich výraz se od toho mého moc nelišil. Sandy jen přikývl a usmál se. To bude souhlas.

U JAMIEHO DOMA

Museli jsme počkat, až Jamie usne, aby se na něj mohl Sandy napojit. Netrvalo to dlouho a už jsme jen viděli Jamieho spokojeně oddychovat na posteli v peřinách. Sandy se posadil vedle něj na posteli, dotknul se zlatou dlaní jeho tváře a zavřel oči. Občas sebou cuknul, co jsem si tak všiml. Čekali jsme tak 10 minut plus mínus a Sandy se probral z Jamieho snů. Na tváři měl zděšený výraz, jako by viděl smrt. Nad hlavou se mu urychleně zjevovaly pískové obrazce a on u toho kroutil hlavou. Zdá se, že Zajda to pochopil ze všech nejlíp a u Sandyho pískového vyprávění rovnou překládal.

„Špatný zprávy. Vypadá to, že Elora našla Stína a on s ní spolupracuje. Co je horší, tak za A mají tu holku, za B Elora vymazala z Jamieho hlavy vzpomínky na Jacka a za C jsou někde...." odmlčel se a nad Sandyho hlavou se zjevil pískový javorový list, pár vlnek a drak.

Nemohl jsem věřit vlastním uším. Jak je možné, aby někdo někomu z hlavy smazal vzpomínky? Srazilo mě to do kolen.

„Až v Kanadě? Vážně?" dopověděl Zajda a podíval se tázavě na Severa.

„Počkej, počkej, počkej...jakou holku? Nějakou...nevinnou?” zeptala se Zuběnka, protože nikomu z nás nebylo jasné, o jaké holce mluví.

„Zřejmě.” řekl Zajda.

„Ale jak je možné, že se nějaká neznámá holka dostala do Jamieho snů?” zeptal jsem se.

„To prý neví. Možná vzkaz. Kdo ví, každopádně to bude past.” namítl Zajda.

„To je fuk, ať už je jakákoli, musíme jí zachránit.” prohlásil Sever a já s ním plně souhlasil.

„No, tak to vypadá, že si uděláme výlet do Kanady." řekla nakonec Zuběnka.

„Nojo, jenže tam jsou nebezpečný a ledový vody. Nebude to taková hračka." namítl Zajda.

Z pomyšlení na ledovou vodu jsem se ošil a přešlápl si. Musel jsem působit nervózně, protože jsem se odvrátil od ostatních, šel k oknu a koukal z něj do noci.

„Ale proč zrovna v Kanadě?" prolomil jsem ticho a podíval se na Sandyho, který jenom pokrčil rameny.

„Kromě Niagarský vodopádů, kde voda teče z výšky 50ti metrů, Wells Gray a ještě nějakých dalších nebezpečných vod, si myslím, že to nemá moc důvodů. Není jedno, proč zrovna tam?" zakončila to Zuběnka a zkřížila ruce na hrudi.

Dlouho nikdo nic neříkal. Ani mě nenapadlo nic, co bych mohl říct. Zkrátka a dobře, nikdo teď neměl extra velkou potřebu mluvit. Po chvíli jsem to už nevydržel, všechen ten nátlak nových informací musel ven. Otevřel jsem okno a chtěl vyletět ven, jenže Zuběnka mě zadržela chycením za rameno.

„Jacku, kam jdeš?" zeptala se mě starostlivě a její fialovo-růžové oči se v měsíčním světle zatřpytily.

„Jenom si jdu popovídat s Měsícem." řekl jsem prostě.

„Ale víš, že ti neodpoví, viď?" zeptal se pro jistotu Sever.

„Samozřejmě, že to vím, ale co není, může být." řekl jsem, otočil se na Strážce a mírně se pousmál.

Zuběnka mi pustila rameno z jejího pevného sevření, já si stoupnul na okenní parapet, odrazil se a odletěl do noci.

~

PROSÍM PŘEČÍST!

Dobrý večer všem! Je tu další díl, nebo spíš kapitola, a už se moc těším, až si ji přečtete. Jsem moc ráda, že tu mám nové přírůstky a doufám, že vás tahle kniha bude bavit:3 Na chyby v příběhu mě můžete upozornit v komentářích, upřímný názor taky ocením. Zároveň bych vás chtěla odkázat na další, též nedokončené, příběhy na mém profilu a budu moc ráda za zpětnou vazbu od vás:) Co si myslíte, že se stane v další části příběhu? Přibyde ke Strážcům další hrdina nebo snad hrdinka? Můžete mi dávat návrhy do komentářů nebo do zpráv. Budu se těšit a pěkný večer:D

933 slov.