Království vlka

3. Telefonát

Obrázek - Elle (Sierra McCormick)

Zvedla ze země další pytel se špinavým oblečením a odhodila ho do přilehlého kontejneru. Mezitím se modlila, aby jí už přestala bolet hlava.

Zrovna byla na své směně v nemocnici. Většinou tady vypomáhala – nosila pytle se špinavým oblečením, rozdávala jídlo po pokojích, občas roznášela i léky. Nic důležitého dělat nemohla, nebyl totiž certifikovaná sestra, ale doufala, že jednou třeba bude. Vzpomněla si na svou pikslu, schovanou v ložnici pod uvolněným prknem, kde si schovávala své úspory, aby jednou mohla studovat a stát se opravdovou zdravotní sestrou.

Když si ale vzpomněla na výši svých úspor, zamračila se. Je to ještě dlouhá cesta. A zamračila se ještě víc, když si vzpomněla na svého pitomého otčíma, který před pár lety objevil její jiný úkryt a peníze ji sprostě ukradl. A proč? Protože musel zaplatit dluhy ze sázek a samozřejmě, aby si taky koupil něco dobrého na pití.

Naštvaně zaklela. Toho chlapa jí byl čert dlužen.

„Všechno v pohodě?" ozvalo se vedle ní. Koukla na Ester, která s ní nakládala pytle se špinavým nemocničním oblečením do velkého kontejneru, který pak měl namířeno do prádelny. Přikývla a odhodila další pytel.

Ester znala od dětství. Už několik let byla na důchodě, ale v nemocnici ráda vypomáhala. Kdysi to byla zdravotní sestřička, jako její Maggie. Jenže teď už byla moc stará na to, aby pacientům podávala třeba jen léky. Ester sama k tomu neměla odvahu – přeci jen se jí už občas třásly ruce, proto sama navrhla, že bude aspoň vypomáhat, tak jako to dělala Sam.

Ráda vzpomínala na časy, kdy chodívala do nemocnice a dívala se na Maggie, která rozdělovala mezi sestrami práci a jí samotné ukazovala, jak to kde chodí. Maggie byla vrchní sestra a nejen mezi sestrami a doktory, ale hlavně mezi pacienty byla velmi oblíbená.

Maggie byla od rány – co na srdci, to na jazyku a možná pro tu její přímočarost byla právě oblíbená. Byl to takový ten poctivý typ člověka – jak ty na mě, tak já na tebe... Ale vždy se snažila v ostatních najít to nejlepší. Sam jí do nemocnice často chodila navštěvovat a vždy byla fascinovaná, když viděla, jak Maggie dokáže být v těch nejvyostřenějších situacích tou klidnou a jasně uvažující.

Doufala, že i ona jednou bude moc jít v jejích šlépějích. Jen k tomu teď měla dost daleko.

Zatřepala hlavou a raději odhodila poslední pytel do kontejneru. „Máme hotovo," řekla Ester. Sama věděla, že už tolik práce jako Sam nezvládne, ale ráda byla ve společnosti.

Obě si to pak zamířili do patra. Blížil se čas oběda a oni měli vypomáhat s rozvozem po pokojích. Dnes měli službu na chirurgii. Takže zase kašičky, pomyslela si Sam. Ta nemocniční strava někdy stála za houby.

Znovu si unaveně promnula oči.

„Holka, vypadáš nějak nemocně. Opravdu je ti dobře?" zeptala se starostlivě Ester.

To vlastně sama nevěděla. Hlava ji neuvěřitelně třeštila, chvílemi měla dokonce závratě. Nejdřív to přičítala nedostatku spánku, ale tohle nebylo poprvé, kdy spala jen pár hodin a šla zase na směnu do nemocnice.

Ne, tohle bylo jiné. Musela se opřít o blízkou židli, aby zabránila tomu točení. Co sakra je? Pomyslela si naštvaně. Ruka ji samovolně vystřelila k pravému zápěstí. Měla dojem, že pod prsty cítí dvě malé jizvičky. „Blbost," zahuhlala, když se podívala na svou ruku.

„Cože?" Trhla sebou, skoro zapomněla, že je tady Ester s ní. „Holka, vypadáš dost špatně, měla bys jí domů a vyspat se."

Chtěla protestovat, ale bylo to marné. Ester ani nemusela nic říkat – jen co ji viděla vrchní sestra, okamžitě ji s nadávkami poslala domů. Sam si musela vyslechnout přednášku o tom, jak si vůbec představuje přijít takhle nemocná do místa, která je plná lidí s oslabenou imunitou... Sam ji ale poslouchala na půl ucha. Neměla na to energii.