passion || •larry stylinson

four.

,,Tak Louisi, určitě víš proč jsi tady.." promluvil konečně a já se jen pozastavil nad tím, odkud zná mé jméno a jakým způsobem si s ním pohrál na jazyku. Co si pamatuju, tak jsem mu ho určitě neřekl.

,,Protože jsem vyrušoval v hodině?" hádal jsem. Přímo mě propaloval svým pohledem a já se cítil tak moc zvláštně. Na jednu stranu jsem se pod jeho pohledem cítil dost nepříjemně, na druhou stranu jsem jeho pohled ale neustále vyhledával, potřeboval jsem ho.

Na jeho tváři se objevil nepatrný úsměv, který se podobal spíše úšklebku a já se nevědomě usmál taky.

,,Přeci jen nejsi tak hloupý" podotkne a já se na moment zatvářil ublíženě. To si o mě jako myslel, že jsem hloupý? Jen jsem nad tím pokroutil hlavou a dál se tím raději nezabýval. ,,Tak co s tebou?" na moment se zamyslel a ležérně se posadil na židli, nohy dávajíc na stůl. Ten mě snad nikdy nepřestane překvapovat.

Až nebezpečně pomalu si olízl spodní ret a malý pramínek kudrlin mu spadl do tváře, načež ho hbitým pohybem zastrčil za ucho. Ani za nic jsem z něj nedokázal spustit zrak.

,,Uhm, omlouvám se, už se to nestane" řekl jsem, když jsem se lehce zpamatoval, doufajíce, že mi to promine a já tak budu moct jít.

,,To doufám, i tak tě ale musím nějak potrestat" slovo potrestat řekl takovým tónem, až mě z něj zamrazilo celé tělo, znělo to tak moc hříšně. Ztěžka jsem polknul a přikývl. ,,V pondělí přijď po vyučování opět ke mně do kabinetu, zatím můžeš jít" řekl po menší odmlce.

,,Eh, dobře, nashledanou" na záda jsem si hodil batoh a rychle zmizel z kabinetu ven.

Takovou úlevu, jakou jsem ucítil po zavření dveří, jsem snad v životě nezažil. Stylesova přítomnost na mě působila tak neuvěřitelným způsobem a každičký i ten sebemenší detail mě přiváděl do rozpaků a mé myšlenky zavedl někde, kde to úplně není potřeba.

Pomalým krokem jsem se rozešel ze školy ven a až venku mi došlo, že je vlastně pátek, což znamená jediné. Dva dny volna!

Celou cestu domů jsem skoro až běžel, tak moc jsem se těšil až budu z toho hrozného místa pryč. I když díky jedné osobě to už není tak strašné místo...

K domu jsem došel snad v rekordním čase a skoro až dostal infarkt, nad nečekaným hostem, který seděl na schodech před vchodovými dveřmi.

,,Přišel jsi mi zadělat na problém i doma?" spustil jsem možná až moc jedovatě, při pohledu na svého nejlepšího kamaráda.

,,Promiň Lou, opravdu jsem nechtěl, abys měl kvůli mně nějaký problém" vydechl upřímně a natáhl ke mně ruku s mou oblíbenou oříškovou čokoládou, na náznak omluvy. Tohle dělal vždy, když jsme se jako malí kluci pohádali. On byl vždy ten, kdo se chtěl ihned usmířit a moc dobře věděl, co na mě funguje.

,,Ah, však já vím, vše odpuštěno" řekl jsem s úsměvem a veškerá naštvanost byla pryč. Přeci jen, jak bych se mohl zlobit na někoho, kdo na mě tak roztomile kulí svá modrá očka? V tomhle Niall přímo vyniká.

,,Videohry?" řekne s úšklebkem, když se ode mě odtáhne a já musím jak jinak než souhlasit.

Modroočko šel ke mně do pokoje připravit hru, mezitím co já šel udělat popcorn. Taková naše malá tradice snad odjakživa.

Mezitím domů stihla přijít i mamka z práce, moc dlouho se ale nezdržela, jelikož jede k babičce ji vypomoct s něčím doma, a tak tam bude celý víkend. V poslední době ji moc často nevidím, protože je v práci často až do večera a navíc ji taky začínám podezřívat z toho, že si někoho našla. Vypadá ale šťastnější než kdy dřív, a tak mě to nijak moc netrápí. Už je to dlouho co byla takhle šťastná, přesněji ode dne, kdy nás můj otec opustil. To je ale jiný příběh.

Již s plnou mísou popcornu jsem šel za Niallem do pokoje, který ležel rozvalený na posteli.

,,A co vůbec u Stylese, co chtěl?" zeptal se, když jsme zrovna dohráli poslední kolo naší oblíbené střílečky
(pozn. autorky: omlouvám se, ale v hrách se absolutně nevyznám xd)

,,Prý za ním mám v pondělí po vyučování zase přijít"
povzdechl jsem si při představě, že bych musím ve škole zůstat déle, než je nutné.

,,Uuu takže rande? Co si oblečeš?" zavtipkoval a já ho hned na to praštil se smíchem do ramene.

,,To není sranda Niallere, děsí mě" řeknu po pravdě. Na druhou stranu mě ale i tenhle fakt na něm svým způsobem přitahuje...

Že bych se poprvé za život těšil do školy?

.
.
.

hello!

prosím potlesk, nějak se mi podařilo dopsat tuhle část!🥳 a dokonce jsem se rozepsala až tak, že mám napsanou už skoro i další!
*pyšný úsměv*

hmm jak asi proběhne pondělí s panem Stylesem?

btw. jsem jediná, kdo už teď doma umírá? distanční výuka je to nejhorší co mě mohlo potkat, jelikož se ani za boha neumím soustředit a ruka mi pořád střeluje k mobilu.. už se pomalu loučím s maturitou😅

~have a nice day

Veronica.