passion || •larry stylinson

two.

Jak moc velká náhoda to musí být, aby ho opět potkal?

Seděl u baru s jeho oblíbenou whiskey v ruce a čekal na něj, černovlasého muže, který je prvním kusem skládačky. Hořká, dokonalá chuť oné tekutiny mu osvěžovala hrdlo a hned poté další a další. Za ty roky si už vypěstoval jakousi odolnost proti normálnímu množství alkoholu, a tak si ho mohl vychutnávat bez jakýchkoliv obav pozdější kocoviny.

Čas si krátil zkoumáním ostatních lidí kolem něj, vždy ho strašně uchvácovalo chování ostatních, jejich myšlení a skutky. Každý člověk je podle něj svým způsobem originál, jak geniální.

Jeho pohled se zastavil až na něm. Okouzlujícím brunetovi, který jako jediný kdy vlastnil jeho srdce. Měl pocit jakoby se mu na moment zastavilo srdce, je to jako věčnost, co ho viděl naposled.
Musel se pousmát jak se pod jeho pohledem otřásl a neustále se ohlížel, jestli ho pořád pozoruje. Přišlo mu to tak moc roztomilé, na okamžik se až dokonce zhrozil jestli je šance, že by ho poznal, to nakonec ale zamítl. Po tom co se stalo, to není možné ani v nejmenším.

Měl na sobě přesně ten outfit jako na fotce, kterou zveřejnil před několika hodinami a Harry je víc než rád, že ho může vidět i naživo a ne jen pouze na fotce. Vždy miloval když nosil barevné svetry.

Prohrábl si své už opět lehce delší kudrliny a v hlavě si udělal poznámku, že by měl opět navštívit kadeřnici. Za ta léta si dlouhých vlasů užil až až.

Již poslední dopitou skleničku položil na stůl a poté co zahlédl černé kadeře u vchodu, tak si oblékl svůj kabát a neohlížejíc se na to, že nezaplatil, se vydal k němu. Jak typické.

,,Zdravím Zayne" promluvil, když došel k němu a v kapse nahmatal dýku, aby se ujistil, že tam stále je. Jinak by bylo tohle všechno k ničemu.

,,Nechápu, proč jsi mě chtěl vidět" zavrčel starší a nechal se Harrym odtáhnout ven. Nepřišlo mu to nijak zvláštní, on už je odjakživa takový.

,,Brzy pochopíš" zamumlal si kudrnáč tajemně spíše pro sebe a zašel více do tmavé uličky.

Rozhlédl se kolem sebe, aby si byl jistý, že je nikdo nesleduje a dýku opatrně vytáhl z kapsy. Užíval si, jak muž naproti něj neměl nejmenší tušení, co má v plánu. Tak moc ho to těšilo.
Miloval, když jeho oběť nevěděla co již za chvíli nastane, jistým způsobem ho to dokonce uspokojovalo.

Věděl, že tohle musí udělat. Musí to udělat, aby zase mohl být s Louisem. Musí se ho a ostatních zbavit, aby mohl s ním být...

Stačil jen jeden rychlý švih rukou a jeho tělo se skácelo v zemi, kde se ihned začala dělat obrovská červená kaluž. Naposledy vydechl a s pohledem upřeným na Harrym z něj vyprchal všechen život.

Harry si z takových věcí nikdy moc hlavu nelámal. Když zrovna neměl náladu na to, si se svou obětí trochu pohrát, tak to ukončil rychle. Dnes tu chuť rozhodně neměl. Ne po tom, co v baru zahlédl jeho. To právě Louis je teď jediný, na koho dokáže myslet a cítí se až, jak by mu myšlenka na něj, kompletně začernila mysl. Nedokázal racionálně uvažovat a musel vymyslet, jak se k němu dostat.

Naposled se zadíval na svou oběť, než se  spokojeným úsměvem zakrvácenou dýku očistil kapesníkem, který následně skončil v popelnici a dýku opět schoval do prostorné kapsy kabátu. Ještě se bude hodit.
Z druhé kapsy poté vytáhl svůj deník, kde nalistoval onu stránku se jmény a hned první jméno mohl škrtnout, na řadě jsou další.

,,Jde se na to..."

.
.
.
hello!

určitě máte spoustu otázek jako například co se mezi Harrym a Louisem stalo nebo proč tohle Harry dělá... to se určitě dřív či později dozvíte😌

jinak určitě budu ráda za jakékoliv názory na zatím 2 části, abych věděl zda něco pozměnit a tak.

já se zítra po 2 týdnech vracím do školy a už teď jsem z toho unavená chjoo:(( ale otázkou je, jak dlouho ta škola vůbec bude že:'))

~have a nice day

Veronica.