passion || •larry stylinson

one.

Milý deníčku,

dlouhou dobu jsem odolával tomu pokušení. Tolik let jsem se musel držet zkrátka, nemyslet na něj a dělat vše pro to, abych se držel dál. Ta touha je ale silnější než já sám. Chci aby byl v bezpečí, to jde ale jen v případě, když se od něj budu držet co nejdál. Copak to ale jde, když nás osud zase dal k sobě?
V ten večer, nemohl jsem uvěřit svým očím. Vidět jeho tvář po takové době, bylo to něco zatraceně úžasného.
Až v tu chvíli mi došlo jak moc mi vlastně chyběl a že ho chci mít na blízku, že ho potřebuju.

Ta bolest, která mě jakoby tížila, zničehonic odezněla a já se zase cítil normálně.

Je tady ale plno věcí, které musím nejdřív vyřešit a poté vymyslet plán, aby byl zase můj. Jsem jim zatraceně posedlý a neshledávám na tom nic špatného. A proč bych taky měl? Copak je něco špatného na tom, někoho milovat tak moc, že bych byl pro něj schopný udělat vše, dokonce až zabíjet? Nemyslím si.

Nechci nic jiného, než každý den opět vidět jeho krásný úsměv, dívat se do jeho studánkových očí a moct se dotýkat jeho sametové kůže.

Brzy opět bude můj...

Již zavřený deník skončil opět v šuplíku ve psacím stole a černá propiska v kelímku, kde zapadla mezi ostatní. Místnosti se ozvalo cvaknutí a hned poté se z rádia ozvala hudba. Pomalé, přesto ale úžasné rytmické tóny.

Jeho pohled sklouzl na poličku, na které se vyjímala fotka toho nejdokonalejšího chlapce, kterého měl kdy tu čest potkat. S výdechem se pro ní natáhl a svými dlouhými hubenými prsty přejel po okraji zlatého rámečku až na jeho dokonalou tvář. Široký úsměv se mu objevil na tváři a on si konečně mohl přiznat, jak moc šťastný opět je.

,,Už zase Harry?" prudce se otočí, když za sebou nečekaně uslyší hlas. Rámeček s fotkou položí zpět na jeho místo a vyšvihne se do stoje.

,,Moc dobře víš, že si nedokážu pomoct Rebecco" ušklíbne se a pomalými kroky přejde blíž k ní. ,,Kdy vlastně odlítáš?" obejme ji rukou kolem ramen a na prst si namotá pramen jejich blonďatých vlasů.

,,Za 2 hodiny budu muset jet na letiště" odpoví a začne přemýšlet nad tím, jestli by ho tady opravdu měla nechat samotného. Vzhledem k jeho minulosti.

,,Už?" zamračí se. ,,Myslel jsem, že spolu ještě zajdem do baru"

,,Bohužel Harry, Stefan mě potřebuje už dnes. Slibuju ale, že ti to brzy vynahradím" mrkne a věnuje svému kamarádovi polibek na tvář, odcházejíc do pokoje, aby si mohla dobalit zbytek svých věcí.

,,Tak to hold budu muset jít sám" řekne si pro sebe a z kapsy vytáhne mobil, kvůli příchozímu upozornění, díky kterému se musí široce usmát..

Uživatel/ka Louis Tomlinson právě zveřejnil/a fotku.

Dámy a pánové, Harry Styles je opět ve hře.

.
.
.
hello!

tenhle příběh je ta nejvíc spontální věc vůbec a nemůžu uvěřit tomu, že zveřejňuji první část v den, kdy jsem ho vymyslela.
jedna věc mi ale vnukla nápad na tenhle příběh, a tak jsem si řekla proč ne.
hned zveřejňuju část, abych se k psaní teď vůbec dokopala, když je škola a navíc jsem rozkoukala nový seriál hahah.

doufám, že vás příběh alespoň trochu zaujal a pokud ne, tak bych byla ráda, kdyby jste mu dali šanci, děkuji❤️

~good night

Veronica.