passion || •larry stylinson

ten.

Cesta domů mi připadala až nekonečná a věděl jsem, že cestou musím co nejvíc vystřízlivět. Slíbil jsem mamce, že se budu hlídat a hned při první příležitosti jsem svůj slib porušil. To jsem celý já. Proto jsem se rozhodl,  jít se ještě projít do parku, který se nachází kousek od domu. Hlava se mi motala a mé myšlenky směřovaly všemožnými směry. I přes to ale vždy skončily u jediného člověka. Pan Styles.

Nevím jak se ohledně něj cítit a upřímně, mě to až děsí. Není jako typický učitel, to lze říct už jen při prvním pohledu na něj. Možná že právě to, mě na něm tak zaujalo. Svým způsobem jsem se do školy začal i víc těšit, to ale neznamená, že tam chodím rád. Tss, to vůbec. Jen už mi to prostě nepřijde tak strašné.

Popravdě je na něm něco, co mě k němu přitahuje pomalu jako magnet, což bych si jako střízlivý asi ani nepřiznal.

Nijak jsem nehleděl na to, kde jdu a prostě jsem šel. Cestu jsem moc vnímat nedokázal a motal jsem se přes celou cestu. Plně jsem si uvědomoval, jak mi zítra bude ze sebe špatně. Nesnáším, když piju, přesto to ale stále dělám. Asi bych si měl najít jiné kamarády...

Po chvilce jsem za sebou začal slyšet nějaké zvuky, když jsem se ale otočil, tak jsem nic ani nikoho neviděl. Hodil jsem to na svou zamlženou mysl a nijak to neřešil, jdouc dál.

Když jsem ale po další nemalé chvilce uslyšel i něčí hlas, tak jsem začal mít menší obavy. Uviděl jsem za sebou nějakého muže, který vypadal dost mladě, to ale neměnilo nic na faktu, že jsem měl z něj strach. Mířil si to přímo ke mně a já neměl tušení, co dělat.

Rozeběhl jsem se neznámo kam někde do tmy a hledal místo, kde se schovat. Díky adrenalinu v krvi mi přišlo, jako bych už téměř vystřízlivěl a každou vteřinou byl můj strach větší a větší. Nedával jsem sebemenší pozor na cestu, a tak jsem do něčeho naboural, nebo spíše někoho.

Tak moc jsem se bál, že je to opět někdo, kdo mi chce nějak ublížit, když jsem se ale podíval do tváře onoho člověka, tak jsem se lehce uklidnil.

,,Louisi?" vydechl mi do tváře svým chraplavým hlasem a já byl tak moc rád, že je tady. Nijak jsem nepřemýšlel nad tím, co dělá sám v parku uprostřed noci, byl jsem jen rád, že jsem v bezpečí. ,,Jsi v pořádku?" zadýchaně jsem přikývl a unaveně si promnul spánky. Hlava se mi motala neskutečným způsobem a měl jsem pocit, že s sebou každou chvíli seknu na zem.

,,N-nějaký muž mě sledoval a já měl takový strach, byl hned za mnou" vyhrknul jsem a opět se začal rozhlížet okolo sebe, jestli tady někde stále není. Naštěstí jsem ho ale nikde neviděl.

,,Viděl jsem tě už zdálky, jak běžíš a nikoho jsem neviděl Lou" nechápavě jsem nakrčil obočí. Jak je to možné, vždyť byl hned za mnou. ,,Ty jsi pil?" zeptal se a já potupně přikývl. Nepotřeboval jsem, aby to věděl...

,,Trochu jo.."

Nad mými slovy jen pokroutil nevěřícně hlavou a pobídl mě, abych šel s ním. Potupně jsem se rozešel za ním a snažil se nemyslet na to, jak moc špatně mi je. Měl jsem pocit, že každým krokem to je snad horší a bál jsem se, že moc dlouho to už nevydržím. Nechci aby mě viděl zvracet, na druhou stranu ale chci, aby mi bylo líp.

Řekl mi, že bydlí kousek odsud, a že mě odveze domů. Byl jsem moc rád, jelikož i když se park nachází kousek od mého domu, tak jsem doběhl celkem daleko, a už to zas tak blízko není.

Byli jsme už na konci parku, když v tom se mi udělalo neskutečně špatně, a tak jsem se rychle rozeběhl na trávník a pokud možno co nejdál od pana Stylese, aby mě neviděl a taky neslyšel.

Nesnáším ten pocit, opravdu nesnáším a přísahám, že alkoholu se už v životě nedotknu.
Když bylo po všem, tak jsem se posadil na nejbližší lavičku a setřel si slzy z tváře.

,,Oh, pojď sem" přehodil si mou ruku přes rameno a pomohl mi vstát. Společně jsme došli až k němu do bytu a já se unaveně svalil na pohovku. Ani zdaleka jsem nemyslel na to, že jsme sem původně přišli jen pro klíče od auta a měli jet ke mně. Chtěl jsem spát a bylo mi jedno kde.

Pomalu jsem upadal do spánku a jen tak na půl vnímal to, že mi sundává boty a přikrývá dekou.

Poslední co jsem cítil byl letmý polibek na čelo a popřání na dobrou noc, než mě spánek zcela pohltil.

.
.
.
hello!

vím, že většina z vás šla dnes poprvé do školy, tak snad vám touhle částí alespoň trochu zlepším den❤️

jinak Vánoce se blíží a já ještě nemám žádný dárek, prosím že nejsem sama? Xd

~have a nice day

Veronica.