passion || •larry stylinson

six.

Pondělí, nejhorší den z celého týdne a už od rána to je jedna pohroma za druhou. Zaspal jsem, což se mi moc často nestává a měl jsem přesně 30 minut na to, se dostat do školy, přičemž cesta tam trvá tak 20 minut. Přísahám, že životě jsem nebyl tak rychle nachystaný jako dnes.

Do školy jsem doběhl zcela zadýchaný a až u skříněk mi došlo, že mám na sobě stále triko od pyžama s tučňákem. Musím už přestat nosit věci, co mi kupuje mamka, a to i když jsou tak moc pohodlné. Niall se mi za to samozřejmě pěkně vysmál a vlastně se mu ani nedivím, já bych na jeho místě udělal stejně.

Do třídy jsme došli asi 2 minuty po zvonění a po vyslechnutí přednášky od snad té nejvíc nepříjemné učitelky na škole, jsme konečně zapadli do lavice.
Ani za nic jsem se nedokázal soustředit na její výklad, jediné na co jsem dokázal myslet, byl spánek.

Opravdu nesnáším pondělí.

,,Nechceš jít po škole do cukrárny? Dlouho jsme tam nebyli a mám strašný chuť na ten jejich čokoládový dort" zeptal se mě Niall v poslední hodině a i když jeho nabídka zněla sebevíc lákavě, tak jsem nemohl.

,,Šel bych, ale mám ještě ten trest u Stylese" protočil jsem očima a unaveně si promnul spánky.

,,A jo vlastně, jsem na to úplně zapomněl, sorry. Tak se hold asi zeptám Liama" mykl rameny a dál jsme raději mlčeli, jelikož opravdu nepotřebuju mít problém u dalšího učitele.

Zkoumavě jsem si prohlížel propisku v ruce, jako by to byla snad ta nejzajímavější věc vůbec a pohledem každou chvíli zabloudil k hodinám, kdy jsem odpočítával minuty a dokonce i sekundy do konce hodiny. Snažil jsem se nemyslet na to, že ještě musím jít do kabinetu za panem Stylesem a už vůbec ne na to, jaký trest si pro mě připravil.

Každý učitel je v tomhle jiný. Někdo tě nechá sedět hodinu u lavice a nutí tě napsat nějakou slohovou práci, další tě naopak nechá v úplné tichosti bez jakékoliv činnosti a v nejhorším případě tě nechá vytrhávat plevel ve školní zahrádce, to má v oblibě hlavně pan Larson.

Z mých myšlenek mě dostane až Niall, oznamujíc mi, že hodina skončila.

S povzdychem jsem si sbalil všechny věci a rozloučil se s ním, míříc do jeho kabinetu.

Několik minut jsem jen tak stál před dveřmi, než jsem se konečně odhodlal a váhavě zaklepal na dveře, vcházejíc dovnitř. Opět mi do nosu udeřil smrad z cigaret, tentokrát ale smíchaný s nějakou kolínskou. Zajímavá vůně a musím se přiznat, že mi dokonce příjemně voněla.

,,No konečně, už jsem myslel, že tam vystojíš důlek" dolehl ke mně jeho chraplák a já na jeho slovy ihned zčervenal. Jak mohl vědět, že jsem tam nějakou chvíli stál? Trapas..

,,Uhm, p-pardon" vykoktal jsem a ihned si dal imaginární facku. Vzpamatuj se Tomlinsone!

Nervózně jsem se ošil pod jeho pohledem a no zrak. Jak může mít někdo až tak intenzivní pohled?

,,Pěkné triko" ušklíbl se, když si mě celého sjel pohledem a já měl v tu chvíli chuť, se propadnout do země.
,,Přemýšlel jsem nad tím, jaký trest ti udělit, nakonec jsem se rozhodl, že pomůžeš ve školní knihovně uklidit vrácené knihy. Jak možná víš, tak knihovnice je po operaci a sama to nezvládne" řekne po chvilce a já se zmůžu jen na povzdechnutí. Skvěle no.

,,Dobře" přikývnu, popravdě bych ale nejraději utekl. Knihovny v oblibě zrovna moc nemám (pozn. autorky: to jsme dva Louisi :D)

Uložil jsem do regálu už snad padesátou knížku a unaveně si protřel oči. Nebaví mě to, fakt že ne.
Přísahám, že jsem se skoro až rozbrečel, když jsem viděl ještě stále velkou hromadu neuklizených knih.
Co jsem komu udělal?

Vzal jsem do ruky nějaký atlas a chtěl ho uložit na horní poličku, tam jsem kvůli své výšce ale nedosáhl. Začal jsem skákat jako blázen ve snaze tam knížku umístit, jelikož ale byla dost těžká, tak to bylo více než nemožné. V mém marném pokusu, mi nakonec zabránila něčí ruka na mém rameni.

,,Pomůžu ti" zašeptal mi až nebezpečně blízko ucha a já se se zatajeným dechem otočil na vysokou postavu pana Stylese, stojící nade mnou. Byl oproti mě tak vysoký a přiznám se, že mě to neskutečně fascinovalo.

Vůbec nedbal na to, že stále stojím před ním a knížku si ode mě převzal, natahujíc se k poličce, kde knihu uložil. Celým svým tělem se tak natiskl na to mé a já na moment zapomněl jak dýchat. Chtíc nechtíc můj pohled sklouzl níž a můj pohled se střetl s jeho nahou kůží na břiše díky vyhrnutému triku. Červenajíc jsem si skousl ret a pohledem opět střelil na horu, kde se naše pohledy setkaly.

,,Uhm, d-děkuju" nervózně jsem se usmál a srdce mi začalo bít tak moc, až jsem měl pocit, že mi vyskočí z hrudi.

O to horší to bylo, když se ke mně začal pomalu naklánět. Jeho smaragdové oči se vpíjely do těch mých a občas sjel pohledem až na mé rty. Mírně jsem se otřásl, když se jeho ruka objevila na mém boku, bylo mi to ale více než příjemné. Když už se naše rty téměř dotýkaly, tak se ode mě prudce odtáhl a já zcela nechtěně nespokojeně zakňučel.

,,Můžeš jít" usmál se, jakoby se ještě před pár vteřinami nic nestalo, já ale stále stál na místě, zcela zmaten.

Hodnou chvíli trvalo než jsem se vzpamatoval, popadl své věci a vypadl pryč.

Až venku mi to došlo. Já si opravdu přál, aby mě můj učitel políbil.

.
.
.
hello!

tak konečně se hlásím s novou částí! dokonce se mi povedlo napsat i kousek další, tak snad jste pyšní🤧

omlouvám se za chyby a nesrovnalosti, ale někteří víte, jak to s psaním teďka mám.

tak co říkáte na část a celkově na příběh? Zaujal alespoň trochu? Budu ráda za jakoukoliv odezvu❤️

~have a nice day and stay safe

Veronica.