passion || •larry stylinson

three.

o několik let dříve:

,,Proč musíš chodit pořád pozdě? Vždyť víš, že dneska máme mít poprvé na angličtinu toho nového učitele a rozhodně u něj nechci přijít pozdě!" pokáral jsem svého nejlepšího kamaráda Nialla, který má s chozením včas opravdu problém a jindy mi to až tak nevadí, dnes je to ale jiné. Dnes nechci přijít pozdě.

,,Promiň Louisi, jsem se trochu zdržel u snídaně" řekne zadýchaně, načež já mu dám menší pohlavek. Ono je téměř vždy za jeho zpožděním jídlo!

Nijak jsem to raději dál nekomentoval a svižnou chůzí jsme se vydali do školy. Cesta nám naštěstí nezabrala moc času, i tak jsme přišli ale o 5 minut pozdě.

Neomáleně jsme vtrhli do dveří, až jsme našeho nového učitele málem srazili dveřmi.

,,Copak nevíte, v kolik začíná hodina?" dolehl k mým uším jeho chraplavý hlas, až se mi málem podlomila kolena. Jeho smaragdové zelené oči se zcela vpily do těch mých a já ztratil hlas.

,,Omlouváme se, už se to nestane" ujal se slova naštěstí Niall a já se zmohl jen na letmé přikývnutí.

Oba jsme zapadli do své lavice a snažili se soustředit na jeho lehce zvláštní výklad. Po pár minutách jsem ale stejně ztratil ve vlastních myšlenkách a nějaký výklad vypustil z hlavy.

Pohledem jsem sjel celou postavu našeho nového učitele pana Stylese a nemohl uvěřit tomu, že někdo takový nás bude opravdu učit. Moc mě zaujal jeho outfit, kterým se očividně snažil ukázat co nejvíc z jeho tetování na hrudi. To mi k učiteli moc nesedělo.
Černá volnější košile, na které bylo snad víc knoflíčku rozepnutých než zapnutých. Přiznám se ale, že si rozhodně nijak nestěžuju. Jeho delší na první pohled jemné kudrliny se mu vlnily po ramena a každou chvíli si je ladně prohrábl dlouhými hubenými prsty, na kterých se vyjímalo několik prstenů.

Nikdy jsem se o takové typy nezajímal, budu ale upřímný, opravdu mě zaujal, a to možná až moc. Kdo by jen tušil, že by někdo tak mladý mohl být učitelem?

,,Zíráš na něj jako na svatý obrázek" vyruší mě z mých myšlenek Niall a já se musím zamračit.

,,Co to plácáš? Nezírám" protestuju, i když vím, že pravda je jinde. Nevím co to se mnou proboha je.

,,Máš totálně poslintanou lavici" podotkl se smíchem a já ho s vykřiknutím jeho jména praštím do ramene. Jak to dělá, že mě vždy dokáže tak lehce vytočit? Talent asi.

Tohle byla ale ta největší chyba, jelikož pan Styles najednou ztichl a naštvaně se podíval mým směrem. Ztěžka jsem polkl a přál si, abych byl neviditelný. Jsem v háji.

,,Děláš si srandu Louisi?! Přijdeš pozdě a ještě děláš bordel?" kdyby to bylo možné, tak by z něj až lítaly blesky. Cože jsem to říkal o tom, že se nechám lehce vytočit? Tak tady pan Styles je v tomhle na úplně jiném levelu.

,,Omlou-"

,,Omluvu si nech, po škole přijď ke mně do kabinetu" skoro až vyplivl a bez dalších  slov odkráčel ze třídy pryč. Tak jo...

Frustrovaně jsem si povzdechl a hlavu si položil na lavici. ,,Já tě fakt zabiju" zamumlal jsem směrem k vysmátému blonďákovi vedle sebe, kterého bych nejraději praštil znovu. Nemyslete si o mně, že jsem nějaký slušňák nebo tak něco, ale problém jsem nikdy neměl, a tak mě to celkem dost štve.

Po zbytek dne jsem se Nialla snažil ignorovat, jelikož měl nějakou rýpavou náladu a já rozhodně nestál o další problém. Nevypadalo to, že mu to ale nějak vadilo, prostě na mě mluvil, i když se odpovědi nedostal.

Po několika úmorných hodinách byl konečně konec a já si to pomalým krokem mířil k Stylesovi do kabinetu. Nikdy jsem tam nebyl, a tak moc nevím co čekat. Zhluboka jsem se nadechl a třikrát hlasitě zaklepal na dveře. Chvíli se nic nedělo a já tiše doufal, že na mě třeba zapomněl, a tak můžu jít domů. Po chvilce se ale bohužel ozvalo hlasité ,,Dále" a já tak s automatickou nadávkou vešel dovnitř.

Do nosu mě ihned udeřila nechutná vůně cigaret, tak jsem se zarazil. On tady jako kouřil? Jen jsem nad tím pokroutil hlavou, jelikož z toho bude mít problém on a ne já, i tak mě to ale stále zaráželo.

,,Dobrý den, tak jsem tady" řekl jsem možná až moc otráveně a rozhlédl se kolem sebe. Nevím co jsem čekal, ale vypadá to tady zcela jako normální kabinet, s menším nepořádkem. Nic zvláštního.

Styles se ležérně opíral  o stůl a propaloval mě svým pohledem. Kdyby to bylo možný, tak by do mě určitě vypálil díru.
Bez pozdravu mi hlavou naznačil, abych se posadil a já tak tedy s zaváháním učinil. Nervózně jsem se pod jeho pohledem ošil a čekal co bude dál. Musí pořád tak mlčet?

,,Tak Louisi, určitě víš proč jsi tady.."

.
.
.
hello!

v dnešní části jsme se dozvěděli, jak se ti dva poznali a v dalších částech se dozvíme co vše se mezi něma vlastně stalo a co vedlo k tomu, proč je Harry takový, jak jsme viděli v prvních dvou částech🤓

takžeeee co si myslíte?🥺

~good night

Veronica.