,,Moc ti nevěřím, že ti bylo špatně" šťouchl do mě loktem Niall a já nenuceně musel protočit očima. To je celý Niall, zajímá ho každá zbytečná minuta mého nijak nezajímavého života a to, proč jsem nebyl ve škole, bere jako největší tajemství. Popravdě ono to tajemství ale je. Asi by nebylo úplně nejlepší rozkřikovat do světa, že jsem strávil noc u svého učitele, i když to bylo za trochu jiným účelem, než by si ostatní mysleli. Měl by z toho problém jak Harry, tak i já.
Bože, pořád nemůžu uvěřit tomu, že mi nabídl, abych ho mimo školu oslovoval jménem.
Každopádně Niall mě má za ty léta přátelství pěkně přečteného a to že lžu, pozná bez většího problému. Vím, že je to můj nejlepší kamarád a zaslouží si vědět pravdu, má ale tak strašně prořízlou pusu, že by to vykecal prvnímu člověku a to i když nechtěně. Nechci aby kvůli téhle věci vznikly zbytečné problémy, a tak lhaní svému nejlepšímu kamarádovi, mi přijde jako nejlepší volba.
,,Proč bych ti o tomhle lhal proboha?" zakroutil jsem hlavou a hraně si frustrovaně povzdechl. Doufal jsem, že to už dál rozebírat nebude, jelikož jsem špatný lhář a bojím se, že by to ze mě nakonec vytáhl.
,,Nevím, třeba jsi noc strávil u nějakého nového objevu a měli jste až tak rušnou noc, že jsi ráno nedokázal vstát. Vlastně... když se tak na tebe podívám, tak chodíš celkem jako vyprcaný kačer a-" v tom jsem ho už raději zastavil.
,,Do háje Nialle! Můžeš už mlčet?!" rukou jsem mu ihned zavřel tu jeho nevymáchanou hubu, přesně tohle jsem myslel tou prořízlou pusou! Je kolem nás plno lidí a on něco takové přímo vyřvává do světa. Kdokoliv nás teď mohl slyšet a úplně nepotřebuju, aby si celá škola o mě myslela bůhví co.
,,Marja, sranda ne?" protočí očima a já mám tak neskutečnou chuť ho poslat do určitých míst a celý den na něj nepromluvit. Možná jsem to už někdy zmínil, ale to je pro něj ten největší trest, nemoct mě otravovat.
Nad jeho slovy jsem už jen pokroutil očima a raději se bez dalších slov vydal do třídy. Včera jsem chyběl celý den, tak si úplně nemůžu dovolit přijít pozdě. Niall za mnou šel jako pejsek, dokud si před vstupem do třídy ještě neodskočil, a já tak šel sám. Procházel jsem dlouhou chodbou tak zabraný do svých myšlenek, že jsem si až po sednutí do lavice uvědomil, že první hodinu máme angličtinu. Unaveně jsem si protřel spánky a tiše zanadával, doufajíc, že mě nikdo neslyšel.
To už bych měl raději hodinu dějepisu s naší věčně mrzutou učitelkou, než hned takhle po ránu čelit jemu. Stále se cítím trapně z toho, v jakém stavu mě viděl a ještě k tomu, že mi musel pomáhat. Nejvíc zmaten jsem ale z věcí okolo. Ta pusa na čelo nebo to co se stalo v té knihovně v den, kdy jsem si musel odpykat svůj trest.
throwback:
Vůbec nedbal na to, že stále stojím před ním a knížku si ode mě převzal, natahujíc se k poličce, kde knihu uložil. Celým svým tělem se tak natiskl na to mé a já na moment zapomněl jak dýchat. Chtíc nechtíc můj pohled sklouzl níž a můj pohled se střetl s jeho nahou kůží na břiše díky vyhrnutému triku. Červenajíc jsem si skousl ret a pohledem opět střelil na horu, kde se naše pohledy setkaly.
,,Uhm, d-děkuju" nervózně jsem se usmál a srdce mi začalo bít tak moc, až jsem měl pocit, že mi vyskočí z hrudi.
O to horší to bylo, když se ke mně začal pomalu naklánět. Jeho smaragdové oči se vpíjely do těch mých a občas sjel pohledem až na mé rty. Mírně jsem se otřásl, když se jeho ruka objevila na mém boku, bylo mi to ale více než příjemné. Když už se naše rty téměř dotýkaly, tak se ode mě prudce odtáhl a já zcela nechtěně nespokojeně zakňučel.
,,Můžeš jít" usmál se, jakoby se ještě před pár vteřinami nic nestalo, já ale stále stál na místě, zcela zmaten.
Musel jsem se až štípnout do paže, abych své myšlenky na onen incident zahnal, jelikož jsem začal pociťovat teplo ve svých tvářích a opravdu tady nechci sedět jako nějaké rajče. Až poté jsem si všiml, že Niall už sedí vedle mě a láduje se nějakou tyčinkou, kterou měl rozpatlanou po celé puse. S úsměvem jsem nad ním jen pokroutil hlavou a pohledem trhnul ke dveřím, které se najedou prudce otevřely.
Dovnitř vešel on a já jen obdivně zamrkal nad tím, jak moc mu to dnes sluší. To ale vlastně vždy. Stále nechápu, jak někdo jako je on, může být učitel. Vidět ho jen tak na ulici, tak si řeknu, že je to určitě nějaký model, určitě by mě ale nenapadl učitel.
Nemohl jsem od něj odtrhnout zrak a sledoval jak jeho dlouhé hubené nohy pomalu kráčí ke katedře. Připadal jsem si skoro jako v transu a absolutně jsem nechápal, co se to se mnou děje.
,,Dobré ráno, ještě než se pustíme do rozboru jednoho z nejznámějších díl Ernesta Hemingwaye, bych vám chtěl oznámit, že pan Bear je na nemocenské a tudíž dnešní hodinu tělocviku převezmu já" po jeho slovech jsem se skoro zadusil vlastní slinou.
Tak to bude zajímavé...
. . . hello guys, guess who's back!
hodně z vás se ozvalo, že by jste chtěli, abych se vrátila sem na wattpad, tak jsem si řekla, že to tedy zkusím.
po půlroční pauze, jsem se znovu pustila do psaní a wow, je to zvláštní pocit. Celé týdny/měsíce, jsem se připravovala k maturitě, kterou mám už naštěstí za sebou, a tak už mám čas i na sebe. Konečně! s psaním tedy uvidím jak to teď bude, budu se ale snažit být aktivní, tak snad nezklamu...
jinak budu moc vděčná za jakékoliv ohlasy k dnešní části, jelikož jsem opravdu dlouho nepsala, tak ať vím jak moc špatně na tom jsem😅
a jen takový menší fact: změnila jsem cover u tohohle příběhu, tak by mě moc zajímaly vaše názory!
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
