Tyran's toy✔

[19]

"No tak Zoe, dělej, musíme toho ještě hodně stihnout!" křičela Gerta do schodů. Aktuálně jsem se nacházela stále ve svém pokoji a přes hlavu si přetahovala svetr červené barvy. "Moc ti to sluší, ještě aby se mi do tebe v tom nákupáku někdo nezamiloval." uchechtl se Noah a pozoroval mě v zrcadle, jak se soukám do tmavě modrých džínů. "Ale prosimtě, toho se nemusíš bát." zasmála jsem se nazpátek a mrkla na něj. "Zvládneš tu vše beze mě?" zeptala jsem se raději znovu a na řasy nanesla řasenku. "Nejsem dítě, jsem o 4 roky starší než ty, takže o mě bych se nebál." vyplázl na mě jazyk a já se opět zasmála. "Tak dobře, ty můj šikulo." zašklebila jsem se na něj, řasenku vrátila do mé taštičky s líčidly a na ještě si v rychlosti rozčesala vlasy, které jsem nechala volně rozpuštěné. "Tak si to užijte a vrať se mi brzy." usmál se na mě, přitáhl si mě do rychlého objetí a políbil mě na rty. "Necicmejte se a pojď už sakra, ujede nám to!" vtrhla do našeho pokoje Gerta a já s nechápavým výrazem pouze přikývla, popadla svou kabelku, naposledy zamávala Noahovi a potom jsem už seběhla schody, obula se, z botníku popadla klíče a společně s Gertou vyběhla na autobusovou zastávku. "Klepání ti nic neříká, že?" zasmála jsem se, když jsme doběhly na zastávku a v dálce jsme viděly přijíždějící autobus. "Sorry." jen se mi omluvila a pak jsme nastoupily do autobusu, který akorát přijel. Sedly jsme si do zadní části, každá si dala jedno sluchátko do ucha a s opřenou hlavou o okénko jsme vyrazily vstříc nákupnímu šílenství do jednoho z největších nákupních center v New Yourku. 

Po 10 minutách cesty jsme vystoupily a došly do nákupního střediska. Bylo to tu jedno velké šílenství, všude běhali lidé, různě do sebe naráželi, pobíhaly zde děti, které se vztekaly, že chtějí koupit spoustu nových věcí a jejich matky jen bezradně přivíraly víčka nejspíše s blížící se migrénou. "Tak kam první?" šťouchla do mě Gerta a já jen pokrčila rameny, že nemám zdání. "Pojď." popadla mě za ruku a vedla mě do obchodu, který byl plný spodního prádla. "Co tu chceš? Něco pro Vanessu?" zeptala jsem se nechápavě a zasmála jsem se, jelikož jsem si vzpomněla na mou včerejší narážku na mužskou roli Vanessy v jejich vztahu. "Ale prd, něco pro tebe, nebo spíš pro Noaha." zakmitala na mě obočím a já se jen zasmála a mé tváře nabraly červené barvy. "Zapomeň!" vykřikla jsem a hodlala odejít, to mě však Gerta nesměla popadnout za ruku a odvést mě vstříc regálům, které byly plné různého krajkovaného prádla a spodního prádla, které moc nezakrývalo. "Co tohle?" zeptala se Gerta a nad hlavu zvedla křiklavě červené bodýčko tvořené krajkou. Nesouhlasně jsem zakroutila hlavou a snažila se pomalu přibližovat k východu, abych mohla co nejdříve utéct, ale Gerta si toho všimla a zatáhla mě opět do útrob obchodu. Tak tohle bude ještě zábava. 

Nakonec jsem se neubránila a z obchodu jsem odcházela s taškou, ve které jsem měla soupravu černého krajkového prádla, které bylo na můj styl až moc průhledné, ale Noahovi se prý bude líbit. Jsem zvědavá na jeho reakci, ne že ne. Poté jsme se spolu vydaly vstříc dalším obchodům, kde jsme měly v úmyslu koupit dárky rodičům a já Noahovi, jelikož souprava spodního prádla se nedá moc považovat jako Vánoční dárek pro něj, to spíše pro mě. První jsme se vydaly do knihkupectví, kde jsem mámě koupila jednu z nejnovějších detektivek od její nejoblíbenější autorky, jelikož si potrpěla na detektivky, a ještě sadu štětců a malířského náčiní, protože moc ráda malovala. Dále jsme šly do obchodu s pánským oblečením, kde jsem tátovi koupila dvě nové mikiny, šedou a tmavě modrou, a také černé džíny. Nakonec jsme šly do obchodu, kde jsem koupila Noahovi jednu z dražších voňavek, která ale velmi dobře voněla a taky vypadala. V obchodu s maličkostmi a blbostmi jsem ještě dokoupila jeden malý rámeček na naší společnou fotku a pak jsme se i s taškami s Gertou vydaly do Starbucks, abychom si užily kávu.  Objednaly jsme si dvakrát karamelové latte a společně s kelímky si sedly na zde přítomná křesla. Povídaly jsme si o všem možném, o mojí škole, o holkách, o Rebecce a jejím rostoucím břiše, o Noahovi. Moc dobře jsem se bavila a uvědomila si, že s Gertou mám moc hezký vztah, lepší než spousta mých kamarádek z minulé školy se svými sourouzenci, nejspíše proto, protože jsme tak brzy po sobě a proto si máme o čem povídat. Uvědomila jsem si, že jsem ještě nekoupila Gertě žádný dárek a proto jsem jí nechala ve Starbucks (což jí moc nevadilo, jelikož jí akorát volala Vanessa, proto zůstala sedět u kávy a s přiblbým úsměvem na rtech poslouchala, co jí říká) a se slovy, že si musím ještě něco zařídit jsem rychle skočila do drogerie, kde jsem jí koupila její nejoblíbenější bordo rtěnku, novou řasenku a vonnou svíčku s příchutí vanilky, jelikož na tom si ujížděla. Potom jsme se obě už vydaly s kupou tašek zpět na autobusovou zastávku a jely zpět domu. 

Nikdy u nás Vánoce nebyly moc o dárcích, nikdy jsme neměly jako děti s Gertou hromadu drahých dárků, vždy jsme měly pouze pár dárků, ale i tak nám to vyhovovalo, protože jsme byly s rodiči, kteří byli šťastní. Nemohli jsme si toho moc dovolit, protože můj táta musel jít po zranění nohy, které se mu přihodilo jednou v práci, na nemocenskou, a proto nás posledních pár let živila zejména máma, navíc většina naspořených peněz šla na naše studium, čehož jsem si moc vážila a snažila se to rodičům ukázat, byť jen tím, že jsem před odjezdem do Londýna neustále běhala někde po brigádách. O to víc jsem si svých rodičů vážila a nedokázala jsem pochopit děti, které na své rodiče nadávají. Po příjezdu domů jsem byla tak vyčerpaná, že jsem si jen snědla zbytek oběda, co nám máma přihřála a v Noahově objetí na své posteli, stále oblečená do svetru a džínů, jsem usnula.

Probudila jsem se jen díky Noahovým rtům na mém spánku. Vůbec se mi nechtělo vstávat, jelikož mi v jeho objetí bylo příjemně teplo, ale nakonec jsem se vykopala z postele a usmála se na něj. "Co bys řekla na podvečerní bruslení?" usmál se na mě jako sluníčko a já se zaculila. "Ale nebudeš se mi smát." zastyděla jsem se a on se rozesmál. "Slibuju." podal mi malíček na znamení slibu a já se k němu sklonila pro polibek. Oblékla jsem se do černých teplejších legín a obyčejného bílého svetru a společně s bruslemi a Noahem jsme vyrazili na veřejné kluziště. Hned po příchodu na místo a obutí bruslí jsem si nemohla nevšimnout obdivných pohledů lidí kolem, které směřovaly na Noaha. Nejen kvůli tomu jak dokonale a bez obtíží bruslil, ale také nejspíše protože ho pár lidí znalo z televizí a také protože byl tak sakra krásný. A já se opět viděla na stadionu v předních řadách s holkami po boku. Vrátila jsem se do dne, kdy jsem poprvé v životě uviděla jeho nádherné oči, ve větru vlající vlasy a ten okouzlující úsměv. 

V ten moment jsem byla pyšná na to, že jsem jeho přítelkyně, ale již za pár dní jsem se za tu stejnou věc proklínala nejvíce na světě.