Tyran's toy✔

[33]

Bylo půl šesté ráno a já se již netrpělivě převalovala na posteli. Nemohla jsem již spát, jelikož jsem byla nervózní nejen z dnešní zkoušky, ale také z Noaha, který poklidně spal vedle mě. Opět se mi udělalo zle od žaludku a já vyběhla na záchod. Tentokrát jsem to stihla jen tak tak. Po spláchnutí záchoda jsem přešla k umyvadlu, svému odrazu v zrcadle jsem se raději vyhla, a opláchla jsem si obličej ledovou vodou. Věděla jsem, že už neusnu, proto jsem jen zalehla do postele a zády k Noahovi si v hlavě opakovala učení, které jsem měla ke zkoušce umět a taky jsem přemýšlela nad tím, proč stále zvracím.

Kolem půl osmé se vedle mě Noah převalil na druhý bok a sáhl po svém mobilu na noční stolek, jelikož mu zvonil budík. V rychlosti jsem zavřela oči, aby si myslel, že spím. Byla tak větší šance, že se vyhnu dalšímu nepříjemnému incidentu. Noah něco nesrozumitelně zabručel a z postele se zvedl. Přešel ke skříni a něco tam dělal, nejspíše se převlékal. Jeho kroky se poté vydaly mým směrem a já se snažila oční víčka přivřít ještě více, ikdyž se zdálo, že to víc už nejde. Čekala jsem že se spokojí s tím že spím a odejde, ale on ke mně natáhl ruku. Snažila jsem se nedat na sobě nic znát, což se mi snad povedlo. Jeho ruka přistála na mé tváři a lehce mě po ní pohladila. "Kdyby si mě tolik neprovokovala a nemohla za vše tak bych ti takhle neubližoval." Zašeptal a já měla co dělat, abych neotevřela oči. "Vždyť já tě furt miluju. Ale zlobíš, moc." Nepřestával mluvit. Myslel si že opravdu spím a nic neslyším, ale opak byl pravdou. Poté se ke mně sklonil a dal mi lehkou pusu na tvář. Nemohla jsem si pomoct a musela jsem se usmát. Poté jsem se zakroutila a dělala, že se budím. Byla jsem si jistá, že mě neuhodí. Byl rozněžnělý. "Jedu na trénink a pak na to soustředění. Vrátím se zítra ráno." Řekl mi jen a já přikývla. "Ahoj." Rozloučil se se mnou, popadl sportovní tašku s již připravenými věcmi a vyšel z ložnice. Zavřel za sebou dveře a já slyšela už jen vzdálené zvuky v kuchyni, následně v koupelně a poté bouchnutí vchodových dveří. Až teprve v ten moment jsem se mohla pořádně nadechnout.

Nevím jestli to bylo tím vnitřním klidem že jsem zde sama nebo jen až moc velkou zátěží na můj organismus, ale spala jsem jako zabitá až do půl desáté. V ten moment mě však opět probudila nevolnost a já znovu doběhla na záchod. Myslela jsem, že to je z hladu, proto jsem přešla k lednici a vyndala jsem z ní mléko a jogurt. Do misky jsem si nasypala müsli, zalila ho mlékem a do druhé misky dala kus jogurtu a nakrájela do něj na plátky banán. Dala jsem si za úkol obojí sníst, jelikož jsem opravdu dlouho nic pořádného nejedla. Po desáté hodině jsem byla již najedená a o něco spokojenější. Nastal čas na zamaskování modřin a ostatních náznaků domácího násilí. Teprve tehdy jsem tomu dokázala dát ten správný název.

Bylo něco kolem půl dvanácté a já vycházela z paneláku, ve kterém měl Noah byt. Byla jsem oblečená do černé sukně a světle modré košile s dlouhými rukávy. Na nohou jsem měla černé neprůhledné punčocháče, aby nebyly vidět moje modřiny a vše ostatní jsem měla dokonale zakryté. Jistě na to nikdo nemohl přijít. Zkoušku jsem měla mít ve čtvrt na jednu a moje nálada nebyla tak hrozná. Byla jsem celkem šťastná, asi proto, protože jsem věděla, že mě doma nečeká Noah.

Před budovou jsem opět potkala Matta, ale tentokrát i Jess, jelikož měla v podobný čas zkoušku a navíc tu byla jako Mattova podpora. Ihned se na mě usmála a já ji úsměv nejistě oplatila. Stále jsem si nebyla jistá, jestli je mezi námi vše v pořádku, s ohledem na minulost, ale podle jejího chování jsem uznala, že ano. "Tak ráda tě vidím." Usmála se na mě a lehce mě obejmula. V ten moment mě rozbolel snad každý kus těla, měla jsem hroznou potřebu syknout bolestí, ale naštěstí jsem to nakonec ustála. Chvíli jsme si spolu všichni tři povídali a poté se již vydali do budovy a čekali na zkoušku.

Zkoušku jsem opět složila, tentokrát na A. Neustále jsem poslouchala Mattovy narážky na to, že jsem šprt, ale vyvracela jsem mu to. Ikdyž jsem v hloubi duše tušila, že má asi pravdu. Seděli jsme ještě chvíli na chodbě a čekali na Jess až složí svou zkoušku. Čekala jsem s Mattem, jelikož jsem zaprvé chtěla vědět jak Jess dopadla a zadruhé jsem nemusela spěchat k Noahovi, jelikož mi sám Noah řekl, že se vrátí až zítra. Najednou se mi však udělalo zle a já se ani nestihla Mattovi omluvit a vyběhla jsem na dámské záchody. Opět jsem se vyzvracela a opřela se o stěnu. Nechápala jsem to, vždyť jsem jedla. A celkem velkou porci. "Jsi v pořádku?" Ozval se hlas za dveřmi a já se zvedla ze země a záchod spláchla. Poté jsem vyšla a podívala se na Jess v červených květovaných šatech a silonkách jak se celá udýchaná opírala o zeď. "Jo, jen mi je poslední dny zle a hodně zvracím. Netuším co to může být." Odpověděla jsem jí a přešla k umyvadlu, kde jsem si umyla ruce a vypláchla pusu, dávajíc si pozor na zbytek obličeje, aby nebyla odhalena ani jedna modřina. "Aha. Můžu mít jednu otázku? Asi mám nápad." Řekla nejistě a já si utřela ruce do papírových utěrek, které se zde nacházely. Jen jsem přikývla. "Používáte s Noahem ochranu? Nemůžeš být těhotná?" Pronesla a já se lehce uchechtla.

"Nepoužíváme, ale mám anti-" Chtěla jsem odpovědět, ale uprostřed slova se zasekla. A pak mi to došlo. Již několikátým dnem jsem prášky nebrala, jelikož mi poslední plato došlo a já úplně zapomněla na nějaké další. "Sakra. To snad ne." Sykla jsem a stále se nehýbala. Ne, to nemůže být pravda. On by mě zabil. Určitě nechce dítě. "Jsi v pořádku?" Zeptala se Jess a přešla pomalu ke mně. "Stalo se něco, co se nemělo stát. Rozhodně ne teď. Sakra!" Odpověděla jsem ji a ona jen přikývla, jelikož mě pochopila, a obejmula mě. "Třeba nejsi těhotná. Uvidíš, kup si test." Řekla mi a já přikývla. Po chvíli jsme se společně vydaly pryč ze záchodů a setkaly se s Mattem, který na nás čekal opodál. Bavili se o zkoušce, ale já je nedokázala vnímat. Neustále jsem přemýšlela nad tím, jestli opravdu nemůžu být těhotná.

Ta představa mě děsila.

Oprávněně.

Je tu další kapitola, tentokrát s větší a téměř poslední zápletkou!

Doufám, že se vám líbí, kam se děj tohoto příběhu vyvíjí. Prosím dejte mi vědět do komentářů a ukažte mi svou aktivitu a lásku. Je mi líto, že nemám téměř žádnou zpětnou vazbu :(.

Příběh se blíží ke svému konci.

Posílám lásku.

Vaše

~Lucc9847