Tyran's toy✔

[29]

Po zbytek noci jsem toho moc nenaspala. Většinu času jsem pouze ležela na zádech a zírala do stropu nad postelí. Celý ten nechtěný sex trval kolem deseti minut, ale mně to přišlo jako hodiny. Snažila jsem se být silná, neplakat, ba naopak. Snažila jsem se spolupracovat, užívat si to. Jenže to nešlo. Furt tu byl ten blok, věděla jsem, že to zkrátka nechci. Po jeho vyvrcholení se ze mě svalil a se slovy "miluji tě." okamžitě usnul. A přesně v ten moment se po mých tvářích spustily teplé slzy, které poté dopadaly necelou hodinu na můj polštář. Bála jsem se pohnout, nechtěla jsem ho vzbudit, aby to nechtěl znovu. V mé hlavě bylo tolik myšlenek, byla jsem zlomená. Po probdělé noci jsem se kolem půl sedmé zvedla z postele a vydala se do sprchy. Potřebovala jsem ze sebe smýt pot. Snažila jsem se ze sebe smýt jeho doteky. Plakala jsem i ve sprchovém koutě, nejen kvůli vzpomínkám, ale také kvůli bolesti. Bolel mě stále podbřišek, od toho, jak byl hrubý. Bolela mě ještě trochu záda. Avšak já si na bolest začala pomalu zvykat.

Po osprchování jsem se převlékla do Noahova trička a poslušně se vydala do ložnice. Noah stále spal a tak jsem jen odešla do kuchyně a z lednice si vytáhla jogurt, který jsem následně napůl snědený vrátila zpět do lednice, měla jsem nervy sevřený žaludek a nešlo mi téměř nic sníst. Potichu jsem se vydala do ložnice za účelem vzít si mobil a na internetu si najít nějaké informace k předmětu, ze kterého mě brzy čekala zkouška. Když jsem se nahýbala nad noční stolek pro mobil, Noah něco zamumlal a poté pootevřel oči, které si později protřel. "Dobré ráno." Promluvil tím svým ranním chraplavým hlasem a já byla na malý moment opět ta zamilovaná puberťačka. "Dobré." Odpověděla jsem mu a chtěla odejít, ale on mě chytl za ruku, ve které jsem neměla mobil, a stáhl mě na volnou polovinu postele. Následně se nade mě naklonil a já nevěděla co udělá. Automaticky jsem se skrčila, jelikož jsem se bála rány, ale on mě místo toho začal líbat a já se pouze nechala. Po chvíli jsem se odtáhla, jelikož zápach alkoholu byl neuvěřitelně silný a nepříjemný. "Jak ti je?" Zeptala jsem se a on se posadil a opřel se zády o stěnu za ním. "Nic moc, třeští mě hlava." Odpověděl mi a já jen tiše přikývla a vydala jsem se do koupelny, odkud jsem mu přinesla prášek na bolest a ještě mu v kuchyni natočila sklenici vody.

"Dnes se vrátím na koleje, ano?" Zeptala jsem se nervózně když prášek zapil a on se na mě podíval. Najednou měl úplně prázdný, nic neříkající pohled. "Proč?" Zeptal se po chvíli. "Potřebuju se učit, blíží se mi zkoušky." Odpověděla jsem mu a on se na mě vyčítavě podíval. "Takže škola je pro tebe přednější než já?" Začal mi vyčítat a pomalu zvyšoval hlas. "Tak to není, ty jsi samozřejmě hrozně důležitý, ale tu školu chci udělat, už kvůli rodičům." Odpověděla jsem a chtěla odstoupit, ale on mě chytl za ruku a přitáhl si mě blíže k sobě. "Hrozně důležitý jo?" Uchechtl se a nepřestával mě držet. Neměla jsem slov, vlastně jsem ani nevěděla zda můžu odpovědět, proto jsem jen přikývla. "Hrozně důležitý znamená v tvém překladu to, že den po smrti i mého druhého rodiče se na mě vysereš?" Vyčítal mi i dál a já nevěděla co dělat. Seděla jsem vedle něj jako socha, bála jsem se promluvit a pohnout. Nevěděla jsem, co udělá. "A to si říkáš dobrá přítelkyně? Jsi přítelkyně na hovno. Sereš na mě, vše si posrala." Začal už křičet a já jen sklopila hlavu do klína. "Čum na mě, když s tebou mluvím." Řekl a zvedl mi bradu nahoru, abych se na něj musela podívat. Viděla jsem jeho rozšířené zornice a věděla jsem, že je zle. "Jsi nicka. Jestli mi chceš dokázat, že jsi ještě aspoň trochu dobrá přítelkyně tak se sebereš, pojedeš na koleje, sbalíš se a nastěhuješ se sem." Řekl a já jen vykuleně poslouchala jeho slova. "Jinak si mě nepřej!" Vykřikl a mně se samovolně spustily slzy. "Nebul furt, nic jiného neumíš!" Odsekl a já se snažila přestat, ale nešlo to. Rychlostí blesku mi na tváři přistála facka a já jen lehce sykla. "Tak co, poslechneš mě?" Zeptal se a já jen přikývla. "Neslyším." Řekl a stiskl mi zápěstí. Doslova mi ho drtil, až jsem myslela, že mi tím rozdrtil zápěstní kůstky. "Ano." Odpověděla jsem a on mě pustil. Rychle jsem se zvedla a převlékla se do věcí ze včera. "Proč mě tu vůbec chceš?" Odhodlala jsem se zeptat, když jsem byla v bezpečné vzdálenosti od něj. "Protože nikoho jiného nemám a protože si to vše zavinila. A teď už vypadni pro ty věci, chci si ještě chvíli lehnout, není mi dobře. Do dvanácti ať jsi tady. Vem si moje auto." Řekl mi a pak si bez zájmu lehl a otočil se zády ke mně. Já jen přikývla, oblékla si v předsíni kabát, obula se, popadla klíče od auta a vydala se k autu.

Cestou na koleje jsem opravdu přemýšlela nad tím, že uteču. Že sjedu na dálnici a pak pojedu někam daleko od Londýna, že nasednu do letadla a odletím zpět do New Yorku. Hned na to jsem to však zamítla, nemohu to udělat, už jen kvůli rodičům, které tolik miluju a slíbila jsem ji, že tu školu dostuduji. Do mého stipendia vrazili téměř všechny peníze. Taky jsem tu musela být pro Noaha, potřebuje mě a i přes to vše ho miluju. Každý dělá přeci chyby. A já věřím, že se to zlepší.

V pokoji byla jen Tamara, další holky byly prý někde na nákupech s Mattem a Jess. Před Tamarou jsem se snažila vypadat v úplném pořádku, dokonce jsem se s ní i docela bavila. Pomohla mi sbalit těch pár věcí co jsem tu měla, nebylo to ani tak dlouhé, jelikož jsem ještě většinu měla nevyklizenou. Rozloučila jsem s ní a holkám jsem jen nechala vzkaz na stole. Poté jsem odnesla kufry do auta, vrátila se na vrátnici domluvit se na odchodu z kolejí a poté jsem vyrazila zpět za Noahem.

Bylo to jen tak tak, protože bylo přesně 11:55 a já vcházela do bytu. Myslela jsem, že bude ještě odpočívat, ale on už netrpělivě pochodoval po obýváku a čekal na mě. "No to je dost. Chci vypadnout za klukama a ty máš auto. Jedu za nima, nevím kdy se vrátím, buď tady a čekej na mě." Řekl mi, vzal si ode mě klíčky od auta, dal mi rychlou pusu na tvář a zmizel. Jedině dobře pro mě, alespoň se stihnu něco naučit.