1

1.7K 55 7
                                    

Zdravím mé jméno je Sean ale tohle není podstatné. Je mi 13 ale za 2 týdny mi bude konečně 14.

Už od mala jsem byla dost výjimečná. Znáte toho chlapa který se snažil sehnat všechny děti se superschopnostmi? Jo tak ten  se mě před několika lety snažil získat, vlastně se snaží o to do teď ale zatím se mu to nepovedlo. Nevím nějak se mi úplně nechce mít místo jména číslo a seznamovat se s ostatními ikdyž když nad tím tam přemýšlím možná pořád lepší než být pořád doma. Nesmím chodit ven,otevírat okna a ani mít kamarády. Víte jak je to strašné pro dítě v mojem věku?

Sobota 9:54

Právě sedím na posteli a koukám někam do blba, no co nemám co dělat. Najednou se ozvala fakt velká rána.

„Co to kurwa bylo!? " řekla jsem dost nahlas

Najednou se ve dveřím objevil postarší muž a za ním dva další.

„Chyťte ji a vezměte do auta" přikázal ten postarší muž

Ti dva muži se ke mě vydaly a chytli mě za paže. Nesnažila jsem se nějak bránit neměla jsem důvod věděla jsem kdo to je.

Sobota 10:26

Objevila jsem se před velkou budovou kde na bránach před ní byly udělané deštníky.

„Tak jsme tady osmičko" řekl mi už teď můj otec

Když jsme vešli dovnitř vipadalo to tam větší než z venku. Na pravé straně ode dveří skrz které jsem přišla jsem spatřila dívku s tmavě zbarcenými vlasy a ofinou, která si právě četla nějakou knihu nejspíše v obýváku.

„Sedmičko přijď sem." řekl můj už teď opravdu  otec

Dívka se podívala tím směrem od kud šel hlas, a když se pohledem dostala ke mě vytvořily se jí dolíčka na obou stranách jejího obličeje. Hned poté se zvedla z gauče založila si knihu záložkou a vydala se mojím směrem.

„Zdravím otče, smím se zeptat co je tohle za dívku?" řekla milým hlasem a ukázala na mě

„Sedmičko tohle je tvoje nová sestra osmička. Prosím proveď ji celým domem, a pak když budete mít prohlídku hotovou dojděte do jídelny na oběd tak jako vždy a v čas" řekl otec a odešel mě neznámo kam

„Ahoj já jsem sedmička jak už jsi mohla slyšet. Jestli chceš tedy provedu tě tady po celém tomhle domě" řekl nyní už moje sestra a já se na ni vřele usmála

„A já jsem tedy osmička, ale mám i skutečné jméno a to je Sean ale říkej mi jak je ti libo" hned co jsem to dořekla jsme se vydali do kroku, a šli se podívat po domě

„Myslím si že už si o Umbrella Academy slyšela ale pokud ne tak nevíš že mám ještě 6 sourozenců. Ti mají ale teďka trénink svích schopností" dořekla a já lehce přikývla

„A proč také netrénuješ svoji schopnost?" zeptala jsem se jí protože jsem to nevěděla a chtěla to pochopit

„No víš já schopnost nemám takže nemám co trénovat" řekla poněkud smutně. Já ji hned po té objala

„To nevadí třeba se ještě objeví uvydíš časem" povzbudila jsem ji svím úsměvem. Ta se na mě podívala a hned se také zasmála

„A co máš vlastně za schopnost ty? " zeptala se mě se zájmem v jejich očích

„Mám teleportaci, čtení myšlenek a telekinezi, ale moc tyhle schopnosti neviužívám max tak tu teleportaci." řekla jsem a obě jsme se zasmáli

Ukazovala mi každou místnost v tomhle obřím domě který se mi celkem zalíbyl

„Tohle bude nejspíše tvůj pokoj ostatní jsou v tomhle patře zabrané a někde bydlet musíš takže to tak vypadá že budeš mít pokoj naproti pětky. Tak teď ty dveře otevři" řekla a já se na ni s natčením podívala

•𝑵𝒖𝒎𝒃𝒆𝒓 𝒆𝒊𝒈𝒉𝒕• |The Umbrella Academy|Kde žijí příběhy. Začni objevovat