KDYŽ JSEM HO POTKALA

DOKTOR

Právě čekám před nemocnicí na Gaby.  Přemýšlím o tom, jak mi všichni říkají, že bych měla zavolat tomu doktorovi. Možná by bylo dobrý se s ním potkat. Jenže já se bojím. Bojím se toho, že mi dá naději. Naději na bruslení. Sakra. Musím to zkusit.
Kde mám tu vizitku? Naštěstí pořád v bundě.
Vyzvání to.
,, Prosim. U telefonu Linsky. " měl takovej příjemně chraplavej hlas.
,, Dobrý den, tady MAYA Yallová. Jen, Charlie mi na vás dala kontakt. Prý ji budete zastupovat a já jsem si říkala, že bych přišla." v mobilu uslyším smích.
,, To mi ani snad Charlie neuvěří. Samozřejmě že můžete přijít. Kdy máte čas?"
,, No já jsem vlastně teď v nemocnici. Jsem tu s její ségrou. "
,, A nechcete přijít teď? Já bych se vám na to kouknul."
,, To by asi šlo. "
,, Fajn. Tak já tu na vás počkám. "
Zavěsí. Rychle vytáhnu mobil a napíšu Michell ať jde čekat na Gaby a tý zase napíšu, že na ni čeká moje ségra.
Vydám se k té místnosti, kterou jsem nechtěla celý měsíc vidět. Zaklepu. Ozve se dále.
,, Dobrý den. "
,, Tak pojďte dál. Kouknu se na to. "
Sednu si do křesla. Sundám si ortézu a kalhoty. Obléknu si kraťasy co tu mám na každou kontrolu. A pak ke mně přijde. Je vysoký a má svaly. Bude mu tak dvaadvacet. A je docela hezkej a vypadá sympaticky. A v životě jsem neviděla tak krásně světle hnědý oči.

Sedne si naproti mně a jemně začne ohýbat koleno. Když se dostane do fáze kdy už to vážně bolí, zasyknu bolestí. Vůbec se to nezlepšuje.
Podívá se na mně a z jeho výrazu nejde vyčíst co si o tom myslí.
,, Nemusíte mi tady nic říkat. S tím kolenem skoro nepohnu. Já to vím. "
Přikývne.
,, Jsem tady jen proto abych věděla, že můžu přijít když to bude bolet."
,, Tak takhle Mayo. To koleno není vůbec v pořádku a já ti nebudu dávat žádný naděje. Ovšem když budeš chtít ještě někdy vůbec chodit, měla bys sem chodit častěji. Vím že není příjemný co ti děláme, ale třeba to bude mít smysl. Jen to zkus."
Tohle jsem rozhodně nečekala. Je to první člověk co mi naopak říká pravdu. Možná má cenu sem chodit.
,, Jak často bych sem musela chodit."
,, Takže, vzhledem k tomu, že vím, že nenosíš skoro vůbec ortézu tak každej den kromě víkendu. A jen o víkendu bys musela mít celou dobu ortézu. Dělali bychom lehce náročnější cviky. Bolelo by to, ale zkusíme to překonat."
,, Myslíte si, že budu ještě někdy bruslit?"
,, Ne. "
,, V tom případě se uvidíme v pondělí. Kdy můžu přijít?" to ho zaskočí, ale usměje se.
,, Přijď v pět. Byla bys můj poslední pacient, tím pádem bychom měli víc času. A já jsem Theo. "
,, Maya. A budu se těšit. "
Obléknu se a začnu odcházet.
,, Mayo nos prosím tu ortézu. Ona má totiž nějaký účel. Víš?" usměju se.
,, Víš já jsem trochu rebel. Ještě uvidím, jak se mi bude chtít. Měj se."
,, Ty taky. "

Tohle bylo jiný než jsem čekala. Bylo to mnohem víc v pohodě.
Holky už čekaj u auta. Obě dvě se smějou, ikdyž Gaby trochu míň.
,, Sláva kde jsi byla?"
,, U doktora."  to Gaby ještě víc rozzáří.
,, U Thea? " jenom přikývnu.
,, A?"
,, A je to první člověk co je ke mně upřímný. Myslí si, že už nebudu bruslit. Proto tam budu chodit každej den. "
,, Panebože. Já ti říkala, že je skvělej."
,, Holky nechci vás rušit, ale měli bychom domů. "
Přikývnu.
,, Tak jedeme. "