KDYŽ JSEM HO POTKALA

ZHROUCENÍ

V tichosti jsme dojeli před můj dům. Celou dobu jsme ani jeden nepromluvili. Cítila jsem jeho pohled. Byly jsme ticho. Ale já už to nevydržela. Prudce se na něj otočím.
,, Proč jsi na něj byl zlej? " zase se uchechtne.
,, Věř mi, že je to pořád lepší než kdybych šel za primářem, že tam ani nepoznají jejich doktoři problém."
,, On to měl všechno pod kontrolou!"
,, Tak pod kontrolou?! Sakra Mayo, jestli ti s tou nohou nezačnou něco dělat tak jseš nadosmrti mrzák! Pochop to! " takhle krutej být nemusel.
,, Kolik ti je?"
,, Děláš si prdel? My tady řešíme tvoji nohu a ty se mě zeptáš kolik mi je?!"
,, Jo "
,, Fajn, je mi 23. Spokojená? "
,, Jseš o 7 let starší než já."
,, Já myslel, že ti je 17?"
,, Až za měsíc."
Zase zavládne ticho. On si prohrábne vlasy.
,, Mayo, když mi necháš ti pomoct, tak tě dostanu na led. Věř mi. Jen mě musíš nechat občas někoho seřvat. "
,, To je právě to co nechci. Můžeš si vzít Tylerův pokoj. V lednici je jídlo. Zítra tam mám být až ve tři, do té doby si dělej co chceš." po tom co to dořeknu, vylezu z jeho auta. U dveří do baráku se na něj ohlédnu. Pozoruje mě. A já jeho. Proč musí být tenhle kluk tak záhadnej.

Zavřu se u sebe v pokoji a začnu bláznit. Popadnu první věc co uvidím a hodím s ní. Takhle to dělám s mnoha dalšími věcmi. Po tvářích mi stékaj slzy. Řvu. Vřískám. Mlátim do všeho co mi přijde pod ruku. Všechno. Začnu si prohrabávat vlasy. Přede mnou je úplnej nepořádek. A já si uvědomím, že se hroutím. Chci začít mlátit do dveří, ale ty se najednou otevřou a v nich stojí Pablo. Prohlédne si můj pokoj, pak mě. Začnu brečet ještě víc.
On ke mně přijde a obejme mě. Jeho ruce mě obejmou kolem pasu. Já ty své dám kolem jeho krku. Nečekala jsem, že budu tak ráda za jeho objetí.
,, Já musím bruslit. "
Na svém krku ucítím jeho dech. Postaví se mi všechny chloupky. A v břiše ucítím nepříjemný tlak.
,, Když mě necháš ti pomoct tak budeš."
,, Co když jsi jen další co to říká a budeš další, kterému se to nepovede." nemyslela jsem to jako otázku. Tohle byla moje odpověď.
,, Myslíš si, že jen tak nechám něco být? " nad tím jsem se musela pousmát. Pustí mě a odejde. Napíšu
Gaby.

...Nechceš dneska k nám?...
Odpověď přijde automaticky.
...Promiň, přijela teta😿...
...V pohodě...

A pak zkusím zavolat klukovi, kterej mi ublížil a já ho i přesto milovala.

,, Mayo?"
,, Ahoj."
,, Co Potřebuješ Mayo? " jeho tón byl chladnej.
,, Chci se ti omluvit. Neměla jsem na tebe být taková. Teď se o mě starají lékaři. Říkají, že mám šanci na to se uzdravit. Možná budu zase bruslit. Třeba spolu to mistrovství dáme." nad tím se usměju.
,, Mayo, já už mám jinou partnerku. Ty už nikdy bruslit nebudeš. Jsi jen zmrzačená troska. Budeš ráda když budeš chodit." to nemyslel vážně. Nemohl.
,, Já myslela-"
,,Co sis myslela?! Sakra Mayo, já nebudu čekat na tebe! Teď mám konečně někoho kdo mi pomůže vyhrát a je dobrá i v posteli. Sbohem!" a típne to. Tohle není ten Josh, kterého znám. To nemůže být on. Vyjdu na chodbu a s mobilem prudce hodím o zem. Roztříská se, ale mně je to jedno, mně už je všechno jedno.

Ztratila jsem totiž dalšího člověka.