KDYŽ JSEM HO POTKALA

ROZHOVORY

Vzbudí mě ten otravný zvuk budíku. Devět ráno. Vstávám tak brzo, protože jdu s jednou mojí novou kamarádkou do kavárny.
Z postele jdu rovnou do sprchy. Zvládnu tam doskákat po jedný noze bez ortézy a berlí. Dám si krásně teplou vodu. Umyju si vlasy, což je tedka moje skoro každodenní rutina, kvůli tomu, že nemám skoro každý den vlasy od potu.
Vyfoukám si je a převleču se.
Pak přijde na řadu na debilní, smrtelná ortéza.
,, Mayo dělej! Jestli tam chceš hodit tak už musíme jít! "
,, Vždyť už jdu!"
Dole na mě čeká Michell. A za ruku se drží s malou Agnes.
,, A víš že tam máme být až za půl hodiny. Já tam nebudu jen tak sama čekat. "
Vyhne se mému pohledu.
,, Nebudeš sama." skoro šeptne.
,, Cože? A s kým tam jako budu?"
,, Jednou si s ním musíš promluvit."
,, Děláš si srandu, že ano? "
Neodpoví a vyjde ven. Co nejrychleji se za ní snažím dobelhat.
,, Michell! Proč?"
Teď se na mě konečně otočí.
,, Protože nedokážu přihlížet tomu jak se tomu všemu vyhýbáš! Takže si už doprdele sedni do toho auta!" Ona není nikdy sprostá. Tohle je vážný.
,, Fajn. "
Jedeme celou dobu v tichosti. Před outletem mě vyhodí. A odjede.
Jo, vlastně řekla mi místo kde na mě čeká.
Je to kavárna kam jsme všichni chodili.
Když dojdu k ní, uvidím ho. Sedí ke mně zády. Nechal si nárůst vlasy.
Pomalu dojdu k němu.
,, Ahoj."
,, Mayo." zvedne se a neví co dělat. To jsme dva. Objemu ho.
,, Chyběl jsi mi. "
,, Ani nevíš jak moc nám všem chybíš. Měla bys někdy přijít. Vážně tě chtějí všichni vidět."
,, Joshi přestaň. Hlavně mě nelituj. Tohle nechci. "
,, Fajn. Tak si aspoň sedni a řekni mi, jak se máš."
,, Až na tu nohu to ujde. "
,, Jak dlouho to budeš muset ještě mít?" to bych taky chtěla vědět.
,, Nevím. Možná měsíc a nebo do doby než ji pořádně rozhýbu. "
Smutně se usměje.
,, Mrzí mě to."
,, Joshi. Ty za nic nemůžeš. Stalo se to."
,, Ale kvůli mně už nebudeš pořádně bruslit. "
,, Asi ne. Ale musím se s tím naučit žít. Chodím na rehabilitace a ta doktorka věří tomu, že budu bruslit. Naštěstí teď budu mít měsíc volno." usměju se, ale on ne.
,, Co?"
,, Měla bys tam chodit i tak, určitě za sebe bude mít náhradu."
,, To sice ano, ale mně tam nikdo nedostane."
,, Proč? Copak už nechceš bruslit? S tímhle chováním to tak totiž dopadne. Jseš nezodpovědná. " to si dělá srandu ne.
,, To nemyslíš vážně. Ty ani nevíš čím si teď procházím. A nikdy to nepochopíš. Nechápu jak jsem s tímhle mohla souhlasit. " zvdenu se a odejdu. Ani mě nezastaví. Skvělý. To jsem od něj nečekala.
Sednu si na lavičku před obchodem, kde se mám sejít s Gaby. Jak něco takovýho mohl Josh říct. To nemyslel vážně. Jak po mně může něco takovýho chtít.
Gaby přijde přímo včas.
,, Čau ortézo! " ví jak moc nesnáším když mi tak říká. Má zase svoji čepici.
,, Ahoj. Jdeš od doktora?"
,, Ne, na tu protivnou chemoterapii jdu až odpoledne. Snad už to bude jedna z posledních. "
,, Neboj určitě bude."
,, Tak a ty mi řekni, půjdeš k tomu novýmu doktorovi?" hodí po mně očkem.
,, Takže ti Charlie volala. "
,, Ani nemusela. Mayo zapomínáš že je to moje sestra. " a vlastně i tak jsme se seznámili. Přes Charlie.
,, Ne nepůjdu."
,, Proč? Víš že ti to jenom pomůže. "
,, Už jseš jako Josh." to jí přímo vyletí oči.
,, S Joshem. Jako s tím Joshem?"
,, Jo. S tím Joshem. Poděkuju za to Michell."
,, Ta tvoje ségra se mi líbí mnohem víc."
,, Hele Gaby, nechceš u nás dneska přespat? Vyzvedli bychom tě po, chemoterapii. Aspoň se o tebe jednou postarám já."
,, Pokud chceš vidět mé bezvladné tělo, tak klidně."
,, A proto bys u nás byla přes celej víkend. Šlo by to?"
,, Jasně!"
,, Tak pojď. Potřebuju nějaký nový kalhoty. A ty čepice. Dlouho jsem na tobě neviděla novou. "
A jdeme. Jako nejlepší kámošky. Což vlastně jsme. Nelitujeme se. Jsme naprosto v pohodě.