Hermiona má jen jedny nervy

Hermioniny záhadné rozlišovací schopnosti

      Hermiona rozhořčeně odhodila pero a vyčerpaně si prohrábla své rozčepýřené kadeře. Seděla v zadní části společenské místnosti nebelvírské koleje. Esej se jí už sice pomalu plazil po zemi, ale se psaním ještě zdaleka nebyla u konce. A dokud tady budou řádit Weasleyovic dvojčata, tak ho asi ani nedokončí. A předmět věštění z čísel má už zítra!

    Byl konec ledna, za okny hromada sněhu a vedle ní - hromada sněhu! Fred s Georgem usoudili, že je nejvyšší čas zahájit improvizovanou koulovačku v teple nebelvírské věže.

   „Potřebujeme si jen vyzkoušet, jestli náš nejnovější produkt nemá nějakou technickou závadu," omlouval tu spoušť George.

    „Jasně, bude to jen chvilka, hodíme si pár koulí a bude klid," dodával Fred.

    Nicméně jejich zkouška sněhu se protáhla na dobrých padesát minut, a navíc se zvrhla v monstrózní promo kampaň. Po celé nebelvírské místnosti létaly koule, jež se po dopadu proměňovaly v netající umělý sníh. Vedle krbu se vršilo asi deset obrovitánských krabic, ve kterých byl až dosud tento nejnovější zázrak weasleyovského sortimentu přechováván. Po celé podlaze společenské místnosti se válel sníh.

    „Výhodou tohoto sněhu není jen, že netaje a nestudí...," deklamoval Fred stojící za barikádou z židlí na opačné straně místnosti a hodil dobře mířenou trefou po Deanovi, který si našel útočiště hned vedle Hermioninýho stolku. Sprška umělého sněhu posypala její esej.

      „... ale také, že zůstává dokonale sypký a bílý a neproměňuje se v blátivou, mokrou břečku,  i když jej pošlapete. Zdravotně nezávadný!" zahalekal jeho bratr. „Teda doufám. Ty problémy s tvorbou lišejníku za nehty jsme už snad vyřešili," doplnil polohlasně.

     V tu chvíli však byl zasažen odvetnou Deanovou koulí Harry a přes ohlušující řev jej skoro nikdo neslyšel. Hermioně však tato poznámka neunikla, ačkoliv seděla několik metrů daleko. Protočila oči.

    „Naberte si jej do svých zručných rukou a vyrobte z něj ty nejlepší sněhové koule! K nerozeznání od pravých svou jakostí!"

    „Ano, vážení, a právě tato vlastnost činí náš sníh dokonalým! Pouhých pět galeonů za krabici!" George se v gestikulaci tak rozvášnil, že uklouzl na svém dokonalém umělém netajícím sněhu, z něhož se dělají ty skvělé koule - a poroučel se k zemi. Salva smíchu, která následovala, byla ohlušující. To byla pro Hermionu poslední kapka.

    „A DOST! Pokud jste si náhodou nevšimli, tady se lidi učí. Rone, Deane, Harry, neměli byste si raději dodělat svůj úkol pro Snapea? Georgi, ty se přestaň válet po zemi a ty, Frede, koukej odklidit všechen ten sníh, nebo odklidím já tebe!" rozkřikla se Hermiona vzteky bez sebe.

  „Ano, 'mami'," odpověděla rádoby poslušně jednohlasně dvojčata a ušklíbla se. Hermiona si trpce uvědomila, že to vážně vyznělo, jako by je komandovala paní Weasleyová.

    „Řekli jste, že to bude jen pár koulí, ale tady je takový nepořádek, že by se tu dalo sáňkovat!" pokračovala stále nasupená Hermiona

    „Dobrý nápad! Díky, to musíme taky zkusit," ozval se Fred rozjařeně.

      „To ať tě ani nenapadne! Ukliďte tady ten sníh, nebo vás nahlásím profesorce McGonagallové! V poslední době to už vážně přeháníte. To, že jste rezignovali na studium vy, neznamená, že s sebou strhnete i ostatní!"

Fred s Georgem se začali smát a k nim se postupně přidávali ostatní starší studenti. Někteří mladší Nebelvírové však vypadali rozpačitě a nenápadně se vytráceli z místnosti.