Hermiona má jen jedny nervy

V knihovně

Typická Hermiona: všechny problémy vyřeší knihovna. :-)

--

Hermiona seděla v knihovně u nízkého dřevěného stolku s odlupujícím se bílým nátěrem v oddělení kouzelnického práva. Toto strategické místo v odlehlé části obrovské bradavické knihovny si v poslední době opravdu oblíbila. Přilehlé regály sekce byly poloprázdné. Kouzelnické právo se totiž učilo až ve specializovaných odborných kurzech po vystudování Bradavic. Proto zde byl téměř dokonalý klid. Dokonce ani muchlující se párečky sem obvykle nedorazily. Ty obvykle zakotvily již o několik uliček před tím u odborného kouzelnického finančnictví. Oblíbený kout knihovny byly rovněž regály oddělení týkajícího se hornin určených pro kouzelné přísady.

„BUM!!"

Hermiona vyděšeně vypískla a trhla sebou tak, že málem sletěla ze židle. Těsně vedle ní přistála obrovská kniha se zelenou obálkou. Hermiona se poplašeně rozhlédla. Za poloprázdným regálem zahlédla rezavý záblesk. Ach ne...

„Ahoj, promiň, omlouvám se. Ale vůbec mi tam nejde vrátit." Fred zamával kanárkově žlutou knihou.

Hermiona vytřeštila oči. Weasleyovic dvojčata v knihovně!? To byl ještě méně obvyklý jev než profesorka Trelawneyová ve sklepeních. Fred obešel regál a shýbl se pro shozenou knihu. Hermiona letmo pohlédla na její titulek. Tuhle knihu už přece viděla...

„Nech ji tu ležet," řekla poněkud příkře.

Fred položil obrovskou knihu na bílý stolek a s námahou spolknul vtip na téma 'Hermiona a bichle'.

„Proč jsi vrácenou knihu neodevzdal madame Pinceové?" zeptala se Hermiona o něco mírnějším hlasem.

„Umbridgeová. Čmuchá všude," odpověděl lakonicky Fred a pohlédl zpříma na Hermionu.

„Chápu," zamumlala Hermiona a cítila, že pod zrakem hnědých inteligentních očí pihovaté tváře mírně rudne. Fred se na ni pátravě zadíval.

„Emh... tak zatím," pozdravil Fred a sklopil zrak. Nacpal svou knihu do regálu a zmizel.

„Ahoj," řekla Hermiona slabým hlasem jeho mizejícím zádům na konci uličky.

Chvíli před sebe otupěle zírala, pak zatřepala hlavou, aby se probrala. Mrkla na zelenou silnou knihu, která jí před chvílí málem přistála na hlavě. Vnukla jí jeden nápad. Než si ale ověří, zda je její úmysl proveditelný, musí zjistit ještě jednu věc. Znovu se ohlédla do přístupové uličky, ale po Fredovi už nebyla ani stopa. Hermiona vyskočila na nohy a obešla regál. V poloprázdných přihrádkách žlutá kniha jen svítila. Takže, copak si to tu dvojčata tak tajemně půjčovala?

Kouzelnické obchodní normy a řády pro podnikatele. Hermiona knihu zběžně prolistovala. Vida, vypadá to, že plány dvojčat jsou docela jasné. Pokud se nemýlila, sova, kterou šel George poslat, mířila do Londýna. Hermiona si povzdechla. Založila knihu zpět na své místo a vrátila se ke stolku.

Hermiona ztěžka rozevřela velikou knihu s názvem Kouzelnické právní listiny. Už jednou se v ní inspirovala. Před několika měsíci, když vytvářela kouzlo, jímž zapečetila pergamen, na který se podepsali členové Brumbálovy armády. Nalistovala kapitolu týkající se ověřovacího kouzla. Kouzlo ověřovalo pravost listin, užívalo se někdy při dědickém řízení nebo při kouzelnických aukcích. Modifikované kouzlo se používá i na různé předměty, označují se jím obojky kouzelnických zvířat, na příklad maguárů. Občas jsou jím zabezpečena i samotná vzácnější kouzelnická zvířata, jsou-li v majetku nějakého bohatého kouzelníka nebo čarodějky. Hermiona se dále dočetla, že varianta tohoto kouzla se používá i pro zlatonku a její dotykovou paměť. Proto zlatonka pozná, kdo se jí dotkl jako první. Zdá se, že je kouzlo značně flexibilní.

Hermiona si založila stránku. Bude muset projít alespoň tucet dalších knih, než se ujistí, zda by šlo kouzlo přetvořit k jejímu účelu.

O čtyři dny později konečně narazila na knihu, která jí pomohla vyřešit poslední potíž ohledně dočasnosti kouzla. Mezitím se nezměnilo skoro nic. Rita Holoubková se pořád neozývala, a tak jí Hermiona poslala další, o něco pádnější dopis. S Harrym a Ronem se vídala jen na hodinách a občas u jídla. Protože oba měli spoustu svých problémů týkajících se nejen školy, ale také famfrpálu, moc se jí nevyptávali. Harry kromě toho trpěl kvůli Snapeovým hodinám nitrobrany. Učení neubývalo, právě naopak, zdálo se, že si všichni učitelé kompenzují mizernou náladu způsobenou deštivým počasím, které se venku náhle začalo prosazovat, tím, že studenty zavalovali neskutečným množstvím úkolů. Nebo to tak přinejmenším Hermioně připadalo, protože jí plnění školních povinností dávalo zabrat víc než obvykle a její soustředění se stále zhoršovalo.

Dvojčata se v poslední době přestala projevovat, a pokud byla vůbec k vidění, sedávala v koutě místnosti a tiše něco sepisovala, proto Hermiona neměla žádnou záminku, aby na ně mohla svést své trápení s učením. Přesto cítila, že za ony nesnáze svým způsobem jedno z dvojčat může. Hermioniny myšlenky totiž stále odbíhaly k Fredovi.

A ani její momentální činnost jí tento problém neulehčovala. Ve volných chvílích, kterých bylo pramálo, utíkala do knihovny, aby nastudovala vše potřebné.

--

Těsně před výletem do Prasinek se konala ještě jedna schůzka BA. Harry se rozhodl pro velkou opakovací hodinu všeho, co se dosud naučili. Komnata nejvyšší potřeby se opět proměnila v dokonalou učebnu pro praktickou výuku obrany. Tentokrát však byla ještě o něco prostornější než obvykle.

„Dnes začneme omračovací kletbou. Vím, že ji už zvládáte všichni, ale některým z vás stále chybí rychlost a postřeh. Zkusíme procvičit kletbu na větší vzdálenost. Rozdělte se prosím do dvojic. Rád bych ještě poprosil starší členy, aby případně pomohli méně zkušeným kouzelníkům a čarodějkám. Tak do toho!" udal Harry pokyny.

Studenti se rozdělili do dvojic. K Hermioně se připojil Neville, který se stále zlepšoval a Hermioně dělaly spolužákovy pokroky radost. Dokonce byla velká šance, že se Neville strefí i na tak velkou vzdálenost kouzlem do ní a ne do někoho ze sousedních dvojic. Hermiona mimoděk mrkla, koho že to má vlastně za sousedy. Po pravé straně byla zeď místnosti, ale po levici stála vedle Freda, který právě vyslal kletbu na své dvojče.

„Těsně vedle, bratříčku," zavolal vesele George z dálky na svého bratra.

Hermioně se chvilka nepozornosti nevyplatila. Neville ji omráčil přímo ukázkovou kletbou.

„Výborně, Neville," pochválila kamaráda Hermiona poté, co ji přivedl k vědomí. Po celé rozlehlé místnosti létaly červené jiskry a všude bylo plno hluku. Sem tam někdo odběhl k Harrymu, aby se ho zeptal na to či ono.

„Trefa!" zaradoval se až dětinsky George. Fred se skácel k zemi. Hermioně probleskla hlavou myšlenka. Teď je vhodná příležitost...

„Mdloby na tebe!" vykřikla a omráčila George.

        Neville se na ni překvapeně podíval. Špatné míření bylo přece obvykle jeho doménou. Hermiona však v blesku omráčila i jeho. Rychle se rozhlédla. Všichni byli zaujati svou činností a nikdo jí ani omráčeným spolužákům nevěnoval pozornost. Bude potřebovat jen pár vteřin.
      Přiskočila k Fredovi a vytáhla z kapsy malou lahvičku a nový brk. Chvějící se rukou vytáhla zátku a namočila brk do mírně namodralé tekutiny. Sklonila se k Fredovi a shrnula mu vlasy z čela. Pak perem na jeho čelo udělala tři tahy. Hotovo.
        Rychle uklidila lahvičku i pero a zvedla se. Zachytila z dálky Lenčin pohled. Tak přece jen měla svědka. Lenka se na Hermionu usmála a dál se věnovala sourozencům Creeveyovým, kterým pomáhala ve výuce. Hermiona vzkřísila své spolužáky a ti se pomalu škrábali na nohy.

První část plánu proběhla docela dobře.