Hermiona má jen jedny nervy

Po střetu s výbušninou čeká Hermionu mnohem bolestivější střet: s realitou.

--

„...to ale vůbec neřeší situaci, vy tupci!!"

„A co asi tak máme podle tebe dělat? Mrzí nás to, co se stalo, vážně," bránil se jiný hlas. Hermiona rozpoznala George.

„A tímhle to jako hodláte napravit!?" rozčilovala se dál Ginny.

„Ale no tak, Ginny, kluci dělají, co můžou," mírnil dívku Harryho hlas.

Ginny si hlasitě odfrkla. „Jo, jasně! Tím, že vykoupí čtvrtinu Medového ráje, se všecko spraví, že? Pardon, já zapomněla na ten váš úžasný lišejníkový sníh. Tomu říkám bonus!"

„Hele, nezdá se vám, že se probouzí?" přerušil vzrušeně další hlas konfrontaci. „Zdálo se mi, že pohnula víčkama," vysvětloval Ron.

„Hermi?"ozvalo se unisono. Ginny a Harry.

Hermiona se zavrtěla. Něco není v pořádku. V zádech ucítila silné bodnutí. Prudce otevřela oči. Ležela na ošetřovně. Pro skupinku lidí sklánějící se nad ní byl tento náhlý projev vědomí nejspíš nečekaný, protože sebou všichni škubli. Hermiona zase oči zavřela.

„Hermiono, jsi v pořádku?" Tohle byl rozhodně Fredův hlas.

„Jasně že není, jak se můžeš tak pitomě ptát," odbyla ho Ginny.

Hermiona se v duchu pousmála, když si představila, jak se asi Fred zatvářil. A co jí vlastně brání, aby se o jeho výrazu přesvědčila? Znovu otevřela oči a rozhlédla se.

Kolem postele byli seskupení její spolužáci: po pravé straně Ginny, Harry a Ron. Po levici zkroušená dvojčata s identicky provinilým výrazem. Hermiona přejela skupinku očima a pohledem se zastavila u Freda. Značka na čele dost vybledla. Přestala již vypalovat sítnici, zářila přesně takovou intenzitou, jak bylo naplánováno. Hermiona sjela pohledem od zářícího F o něco níž a zarazila se. V Fredových očích zahlédla ještě něco jiného než jen pocit viny a snad také zahanbení kvůli hloupé otázce, kterou před chvílí položil. Bylo to něco intenzivnějšího, ale Hermiona to nedokázala pojmenovat. Zase krátce zavřela oči. Mozek jí provedl rekonstrukci posledních vzpomínek. Sledovala dvojčata, pak ji nejspíš zasáhla ta raketa...

„Kdo mě našel?" zeptala se, i když odpověď byla nasnadě.

„My. Bylo to...," Fred se odmlčel, aniž dokončil výpověď. Zdálo se, že nemůže náhle mluvit.

„Nevypadalo to dobře. Bylas v bezvědomí, báli jsme se, že máš přeraženou páteř," doplnil George a rozpačitě přešlápl z jedné nohy na druhu.

„Na ošetřovnu to bylo dost daleko..." dodal polohlasně Fred a sklopil zrak.

„Byla jsi totiž až v šestém patře," skočilo mu do řeči dvojče. „Co jsi tam vlastně dělala?" Georgeova otázka nezněla nijak útočně, spíš zvědavě. Šesté patro opravdu nebylo studenty příliš vyhledávané.

Hermiona se ošila. V zádech jí opět bolestivě píchlo. Na okamžik zvažovala možnosti. Říct, že se náhodou procházela po hradě, by byla velmi průhledná výmluva.

„Hledala jsem vás." Hermiona neřekla nepravdu.

„Proč jsi nás hledala?" zeptal se zaujatě Fred. Hermioně neušlo, že George nad tónem hlasu svého bratra lehce povytáhl obočí. Ostatní však nijak nereagovali, nejspíš si ničeho nevšimli.