Hermiona má jen jedny nervy

Vyrážka

Tato kapitola do určité míry parafrázuje knižní kánon. Vše je ale zasazeno do zcela nového kontextu. A také Hermionino jednání v původní verzi bylo poněkud jiné. :-) 

Další rozdíl - podle knihy se neverbální zaklínadla učí až v 6. ročníku, kdy se ho Hermiona teprve naučila... To jen taková drobnost pro zvýšení napětí. Jdeme na to!

--

Hermiona doběhla zpátky do sedmého patra a snažila se popadnout dech a zároveň nedělat žádný hluk. Již tak značně zvýšený tep se jí ještě zrychlil, když uviděla, že vstupní vchod do komnaty je znovu viditelný. Někdo zjevně před chvílí vstoupil dovnitř. Samotná chodba v sedmém patře byla prázdná. Prozatím. Hermiona opatrně pootevřela vstupní dveře a uviděla Umbridgeovou stojící zády k ní, jak právě strhává ze zdi onen zpropadený seznam. Filch jí zvědavě nakukoval přes rameno.

„Brumbálova armáda," četla se zájmem pomalu Umbridgeová, „ale, ale, asi jsme narazili na zlatý důl, pane Filchi."

Filch se podlézavě rozesmál.

„Harry Potter, Ronald Weasley," přečetla polohlasně Umbridgeová první dvě jména. Každičkou slabiku si vychutnávala jako třešňový likér. Protáhla ji jako karamel v čokoládovém bonbonu. „No to se po-dí-vej-me."

Drobné, obtloustlé ručky ale velký arch pergamenu neudržely narovnaný a svitek se profesorce sroloval. Umbridgeová jej však znovu nerozevřela. To, co uviděla v jeho horní části, jí zřejmě prozatím stačilo. Srolovaný pergamen držela jako posvátný grál. Tohle je ten nejlepší den jejího života v Bradavicích! Jestli za tohle nebude další povýšení a sláva v Denním věštci, pak už za nic! Rozhlédla se po místnosti plné polštářů a knih, jako by očekávala, že objeví další poklad. 

Hermiona vše sledovala pootevřenými dveřmi. Její mysl ve zlomku vteřiny zvažovala možnosti. Zaslechla za sebou hluk. Zřejmě se blíží vyšetřovatelský sbor. Takže nemůže Umbridgeovou a Filche omráčit, přiběhnout k ní a sebrat pergamen. Nejspíš by ho nestihla ukrýt ani nic dalšího. Chytli by ji při činu. Přivolávací kouzlo accio taky nepřichází v úvahu. Umbridgeová je sice mizerná profesorka, ale s pomocí vyšetřovatelského sboru by pergamen jistě brzy získala zpět. Hermiona ale musí zachránit členy BA! Hlavně Freda. Nesmí ho přece vyhodit ze školy. Teď, když to vypadalo, že si k sobě začínají nacházet cestu, ho nesmí ztratit! Beztak tě ale vyhodí taky, odporoval další hlásek v hlavě. Hermiona ho rázně umlčela. Teď je třeba jednat! Ne, Freda té bažinaté nestvůře rozhodně nedá! Právě naopak. Zachráním nejen Freda, ale co nejvíc lidí podepsaných na listině!  Hermioně stoupl adrenalin v krvi, který jí dodal odvahu.

Připlížila se podél zdi o něco blíž a zamířila hůlku na seznam uvězněný v pařátech Umbridgeové, jež se stále rozhlížela po místnosti. Hermiona děkovala hodinám BA, ve kterých nacvičovali míření na větší vzdálenosti. Vyslala neverbální kouzlo, které začalo ze seznamu vymazávat jména. První tři podpisy tam nechala, s těmi už nic nezmůže, Umbridgeová o nich ví, respektive ví o Harrym a Ronovi, a ona v tom své kamarády nenechá. Začne s podpisem pod jejím jménem. Hermiona si byla velmi dobře vědoma toho, kdo další se na listinu podepsal. Kolikrát si tajně Fredův podpis prohlížela. Znala jej nazpaměť. Sklon písma, tvar všech e v jeho jméně, kličku u ypsilonu... Její hůlka jemně zavibrovala. Jeden podpis smazán. Fred je ze seznamu pryč. Zachráněn. Další, George. Smazán. Mělo by to jít dost rychle...

Náhle však na čele pocítila prudkou bolest. Jako by jí někdo něco vyryl do kůže rozžhaveným drátem. Hermiona cukla hůlkou a mazací kouzlo se přerušilo. Sykla bolestí. Na čele se jí zničehonic vytvořila hnisavá vyrážka. Ach ne! Moje zabezpečovací kouzlo proti manipulaci s listinou, zapomněla jsem na něj!  Problesklo jí hlavou. Rychle se dotkla čela. Obrovské hnisavé boláky po celé jeho ploše. Ve stejnou dobu uslyšela dusot nohou.