POMOC! [SHORT STORY] {Taekook}

JAK TO VŠECHNO ZAČALO

》Opraveno《
Kdybych přehlédla nějaké chyby nebo se vám něco nezdálo tak prosím dejte vědět

Všechno to začalo jako pouhá nemoc.

Teda aspoň to si mysleli.

Svět už není takový jaký býval. Nikdo nechodí do školy, neslaví Vánoce, nechodí nakupovat, nepracuje,nejezdí po světě objevovat nové místa a dělat si vzpomínky. Někdo nemá ani rodinu, je sám a nikdo není šťastný. Všichni žijou ve strachu z okolního světa a z toho co v něm nyní žije a ještě dlouho žít bude.

Psal se rok 2080. Rok kdy to všechno začalo a dlouho nekončí. Mladý patnáctiletý černovlasý chlapec byl zrovna se svojí rodinou na dlouho plánovaném výletě ve městě Soul. Jeho matka ho držela za ruku, aby se jí nikde neztratil když zrovna procházeli davem lidí, středem opravdu velmi velkého náměstí v Soulu. Najednou něco vybuchlo a v tom okamžiku všichni začali zmatkovat, lidé běhali sem a tam, křičeli o pomoc a snažili se najít nějaké bezpečné místo. V panice naráželi jeden do druhého a nebrali na nic ani na nikoho ohledy a to také zapříčinilo, že se chlapec vytrhl matce z ruky. Když se matka ohlédla svého syna však už nespatřila. Byla davem popostrkována dál a dál.

Chlapec byl zase naopak táhnut na opačnou stranu. Když se mu konečně podařilo se z davu vymotat rozhlédl se okolo a vylezl na jednu kašnu, aby se mohl rozhlédnout kolem dokola. Chtěl najít svou matku ta však nikde nebyla k nalezení. Uslyšel další křik ohlédl se a v tom je spatřil. Obličejem jim prorůstaly černé žíly, oči měli zarudlé a z úst jim vytékala čerstvá krev. .Nevěděl kdo nebo co jsou zač. Vybíhali ze strany, na které zmizela jeho matka. Viděl jak se začali vrhat na ostatní lidi a bezcitně rvali maso na kusy. Zalekl se a začal utíkat pryč co mu nohy a síly stačily. V běhu na něj někdo skočil a chlapec se svalil. Byla to ta nestvůra před kterou utíkal. Snažila se ho pokousat, ale chlapec se nedal odstrčil ji od sebe a první věcí, která mu přišla pod ji přetáhnul po hlavě. Byla to sekera, která zůstala ženě v hlavě chlapec ji zabil, ale neměl na výběr jinak by zabila ona jeho. Chlapec byl v šoku, nikdy na nikoho nevztáhnul ruku a teď rovnou někoho zabil. Musel se rychle vzpamatovat, aby mohl přežít.

Byl sám musel se naučit se o sebe postarat. A tak to začalo. Musel se naučit krást, podvádět a lhát. Naučil se zabíjet, aby přežil.

●●●●●●●

Time-skip (o 5 let později)

Hluboko v lesích byl chlapec se šedivými vlasy, který zrovna dnes dosáhl 18 let. Běžel o život. Běžel co mohl, ale síly mu začali slábnout a to kvůli kulce v jeho břichu. Chlapec nevěděl kam běží, ani jak se tam dostal. Nebyl zvyklí být sám, vždy byl s někým ve skupině, bohužel jejich tábor napadli jiní lidé. Lidé kteří neměli s nikým slitování, jediné co je zajímalo, byly zásoby. Všechny je zabili a jediný on utekl, bohužel ještě předtím stačil chytit kulku.

Nyní byl ztracený v lese se zbraní, která měla poslední 2 kulky a v patách měl 2 muže, kteří se ho snažili zbavit. Chlapcovi pomalu docházeli síly, avšak musel zůstat obezřetný a to nejen kvůli těm dvoum, ale i kvůli zombie kteří se mohli zrovna teď někde potulovat v lese. V jeho kulhavém běhu uviděl nějaký starý dům a bez rozmýšlení se vydal jeho směrem.

Vběhnul do vnitř, zabouchl dveře, o které se následně opřel a vydýchaval jeho sprint. Ruku měl přitisklou na jeho ráně, aby zabránil krvácení. Pomalu vytáhl svou zbraň a opatrně se otočil, aby nenadělal větší hluk. Nemohl přece vědět zda tu někdo není. Začal kráčel po chodbě a byl v pozoru. Prohlédnul celé spodní patro kde nic neobjevil a poté šel schůdek po schůdku nahoru. Zbýval mu poslední schod když uslyšel odjištění pušky, pomalu se otočil za zvukem.