Nenasytné líbánky /Sutan x Ted/ ✔️

I.

Pohled na bledého Tadeáše Sutanovi moc odvahy nepřidal. Barva jeho tváře mu silně připomínala Ebera Lamberta na jejich svatbě. Podobný zelený odstín.

„Nevěděl jsem, že se ti v letadle dělá špatně." Zamračil se a pohladil manžela po zádech. Jejich pronajaté Bentley už mířilo z letiště do hotelu. Sutan se snažil nejet moc rychle, aby se Tedovi ještě víc nepřitížilo. Naštěstí byly příjezdové silnice do města dost ucpané, takže každou chvíli zastavovali.

„Nikdy jsem neletěl takhle daleko. To bude dobrý," chlácholil Tadeáš unaveně svého muže, i když by to mělo být spíš naopak. Však měl Sutan v plánu, začít se o Teda pořádně starat, jen co dorazí do jejich hotelu, jehož celé jedno patro si na líbánky pronajal. Udělá vše pro to, aby se jeho manžel cítil na jejich svatební cestě jako král. Až ho dostane z tohohle, samozřejmě.

„Odpočineš si, brzy tam budeme," slíbil baron a v rychlosti zhodnotil situaci v ulicích. Přitom na Tadeášovi stále držel svou ruku, kterou ho hladil na zádech a krku. Už to Tedovi pomáhalo, aby se cítil o něco lépe. Nevolnost z letadla byla jen dočasná záležitost. Musel doufat, že je na jejich líbánkách nepotká nic horšího.

*

Hotel Pierre nebyl velký, ani nejvyhlášenější, zato mile klidný a útulný a personál nevtíravě úslužný. A stál na tom nejromantičtějším místě, které mohla Paříž zamilovaným novomanželům nabídnout. Na břehu Seiny. Nejvyšší patro nabízelo čtyři luxusní apartmány a nádherný výhled na nejznámější památky a atrakce, samozřejmě včetně Eiffelovy věže. Každý pokoj měl vlastní terasu se samostatným vstupem pro personál. Vedení hotelu tak chtělo zabránit tomu, aby se v době pobytu hostů na terase promenádoval personál přes celý apartmán. Vzbuzovalo to větší důvěru.

Sutan zastavil u krajnice před vchodem do hotelu a vystoupil. Tadeášovi přispěchal otevřít hotelový zřízenec, který za svou ochotu dostal tučné spropitné. Sutan chytil Teda kolem pasu a společně vyrazili ke dveřím, zatímco zřízenec vyskládal z Bentley kufry a poté auto odvezl na hotelové parkoviště. Mezitím se o zavazadla postaral jiný poslíček, který byl páru okamžitě v patách.

Na recepci vše proběhlo hladce. Sutan dostal klíče od nejlepšího apartmá a podpisem stvrdil, že po dobu následujících sedmi dnů si pronajímá i zbylé apartmány v nejvyšším patře. Karty od pokojů recepční okamžitě stáhla z nabídky a zavřela do trezoru přímo před Sutanem. O několik minut později už novomanželé a jejich osobní hotelový asistent vystupovali z výtahu v pátém patře.

Tadeáš na okamžik zapomněl, že je mu špatně. Jen chodba, ze které vedly čtvery dveře do těch nejlepších apartmánů v hotelu, působila sama o sobě jako luxusní a snad i obyvatelný prostor. Základem byla modrá barva a několik jejích dalších odstínů. Dále pak šedá a stříbrná. Chodba byla pokryta sametovým kobercem v královské modři. Na stěnách byly připevněné stříbrné svícny, které zajišťovaly příjemné osvětlení. Další artikly, jež zdobily chodbu, byly nejrůznější plastiky a obrazy na stěnách. Některé moderní, jiné z minulých století.

„Zdá se, že se ti tu bude líbit," zašeptal Sutan manželovi do vlasů, zatímco je poslíček naváděl k jejich apartmánu. Ted se probudil a přinutil k úsměvu. Druhý muž ho vedle sebe téměř vláčel, jak byl okouzlený. Co až vstoupí do jejich hnízdečka lásky?

„Už je mi skoro dobře."

„Jenom skoro..." podotkl Sutan přísně. To znamená, že dokud se skoro nezmění na úplně, Ted se jeho opatrovnictví nezbaví.

„Brzy to bude dobré. Kolik je vůbec hodin?" zajímal se Tadeáš. Chtěl odvést pozornost od sebe. Líbánky byly přece o nich dvou, ne jen o něm. Nechtěl to pokazit.