Nenasytné líbánky /Sutan x Ted/ ✔️

III.

Tadeáš se sám pro sebe vítězně usmál. Neměl sice zákusky, zato měl originální obraz z galerie zámku Versailles. Šlo o známou malbu Piják absintu od Edouarda Maneta. Jeho manžel miloval umění a hlavně to světové. Že by o tom moc mluvil, to ne, Tadeáš to poznal jinak. Stačilo, když přišel poprvé do domu rodiny Amrullů a rozhlédl se. Nebyly to jenom obrazy, ale i sochy, různé plastiky a třeba i čínský porcelán, co zdobilo už tak luxusní interiér. A podle slov pánů domu, se jednalo o originály. V každém případě.

Když zaslechl v cukrárně toho muže povídat o aukci na zámku Versailles, nemohl si pomoct. V tu chvíli mu nějaké zákusky přišly fádní. Potřeboval na udobření manžela něco většího a tohle mohlo potěšit jak Sutana, tak i jeho otce.

Překontroloval své manželské kapesné, kterého se doposud ani nedotkl, pozeptal se onoho muže, který přišel do cukrárny s krásnou černovlasou ženou na podrobnosti ohledně aukce a pak hned vyrazil. Stačilo si chytit před cukrárnou taxík a říct: Versailles.

Pravda, vzdálenost ho trochu vyděsila, myslel si, že by mohl být za hodinku zpátky, jen vybrat nějaký pěkný kousek, koupit ho a zase odejít, ale díky téměř hodinové cestě se jeho plány poněkud protáhly. V taxíku si také uvědomil, že nemá telefon, jenže to už byli skoro na místě. V tu chvíli už se prostě nemohl vrátit do hotelu s prázdnou. Musel mít něco, čím by si Sutana koupil, aby se na něj nezlobil, že takhle zmizel.

Kup byl naštěstí víc než dobrý, Tadeáš byl se svým výběrem spokojený. Stihl ještě jakousi hliněnou misku z Madagaskaru a rituální dřevěnou masku z Havaje, ale obraz mu přišel vhodnější. Rozhodně nepochyboval, že by ho Sutan neznal, což se o misce a masce říct nedalo.

Aukce se konala v zrcadlovém sále zámku. Po vydražení poslední věci organizátoři uspořádali ještě malý raut. Jen nějaké pití na uklidnění kupujících po vydání tolika peněz. Tadeáš se v první chvíli hodně rozmýšlel, protože věděl, že si minimálně další rok nekoupí nic pro sebe, ale nakonec přesvědčil sám sebe, že neprohloupil. Dostal od Sutana už tolik věcí, i tuhle dovolenou měl celou pod palcem on, tak proč by mu to neoplatil?

S vděkem přijal od číšníka skleničku šampaňského a šel si z terasy, kde se byl nadýchat čerstvého vzduchu, sednout zpět do zrcadlového sálu. Zde zůstalo už jen několik posledních nadšenců. Obraz mu měli dopravit do hotelu do večera. Jen doufal, že to nebude dřív, než se vrátí domů.

Jak se tak rozhlížel po honosné síni, všiml si, že jsou jedny dveře do útrob zámku otevřené. Předtím ale nebyly, protože organizátoři jistě nechtěli, aby se hosté aukce courali po celém zámku. Tadeášovi to nedalo. Nikdy tu nebyl a také si u brány všiml, když přijel, že momentálně je zámek mimo provoz. V několika mimo sezónních měsících se tu právě pořádaly tyto a podobné akce, jak oznamovala velká informační tabule. Znamenalo to, že se sem nedostane ani se Sutanem na prohlídku, možná měl teď jedinou příležitost, vidět aspoň něco. I když sám.

Raději se znovu rozhlédl, a když si byl jistý, že ho nikdo nesleduje, vklouzl do dalšího sálu. Ten už nebyl tak velký a honosný jako zrcadlový, ale pořád na Teda dýchal historií. Už díky vrzající dřevěné podlaze, nebo vysokému stropu. Sálek byl malý a vypadal jako přijímací, nebo jen průchozí. Ted se ohlédl za sebe, k otevřeným dveřím do zrcadlového sálu a pak se vydal k dalším dveřím. Nikdo ho zatím nesledoval, takže jeho nedovolený vstup prošel.

Následující místnost byla stroze vybavená komnata. Působila jako jídelna. Na zemi byl položený velice starý, ale zachovalý perský koberec a na něm stál dobový stůl s židlemi. U stěn pak byly rozestavěné menší či větší skříňky, zdobené slonovinou. Ted se znovu ohlédl a pak se odvážil dotknout jedné ze židlí. Byl to zvláštní pocit. Tenhle nábytek mohl být starý tři sta, možná čtyři sta let, ne-li víc, přitom ale působil zcela zdravě a bytelně. Jako kdyby se na něm čas vůbec nepodepsal. Ted se vydal ke dveřím, které měl po pravé ruce. Napadlo ho, že by se už mohl vrátit, ale tuhle poslední ochutnávku francouzské architektury si neodpustil. Když nakoukl dovnitř, nejprve nic moc neviděl, protože byla v komnatě větší tma, než v předchozích pokojích. Proto musel vstoupit úplně.