Nenasytné líbánky /Sutan x Ted/ ✔️

V.

Sutan vtlačil Tadeáše do pokoje a zavřel za sebou. Mladík se k němu s provinilým pohledem otočil. Vypadal jako štěně, které ví, že ta rozkousaná bačkora byl hodně špatný nápad. A Sutan se pro změnu tvářil jako majitel té bačkory. Stáli proti sobě a mlčeli.

Celou cestu z Versailles bylo všechno v pořádku, ale Ted věděl, že jakmile se dostanou do soukromí, bude si muset svůj pohár hořkosti vypít až do dna. Přesto, že jeho úmysly byly dobré.

„Omlouvám se," špitl. Sutan přistoupil o něco blíže a střelil pohledem po obrazu, který se povaloval na pohovce.

„Nevím, jestli tě mám uhodit, nebo políbit. Co navrhuješ?" zeptal se chladně. Tadeáš těžce polknul a začal si hryzat rty.

„Vzhledem k tomu, že jsi říkal, že mi nikdy neublížíš, bych asi navrhoval tu druhou možnost," pokrčil rameny. V Sutanově tváři zahrály všechny svaly. Jeho čelist byla na chvíli tvrdá jak kámen a jeho pohled přísnější, než kdejaké vládní ochranky. Zase udělal ke svému muži krůček a založil si ruce na prsou. Když se na něj dostatečně vynadíval, zvedl jednu paži nad sebe, jako kdyby se s ní chtěl rozmáchnout. Tadeáš se přikrčil a zavřel oči. Nevěřil, že by ho jeho manžel uhodil, ale na okamžik si to opravdu myslel. Táž ruka, které se lekl, se mu ovšem ovinula kolem ramen a přitáhla si ho blíž. S povzdechem úlevy se schoulil manželovi do náruče a objal ho kolem pasu.

„Nemám na to právo, taky jsem udělal chybu..." připustil baron. Přitom hladil svého muže po vlasech.

„Jakou?" nechápal Ted. Sutan už se před cestou do Versailles rozmýšlel, zdali řekne Tedovi pravdu o svém podezření a nakonec usoudil, že to tak bude lepší. Stejně by to dlouho nevydržel.

„Podezíral jsem tě, že jsi mi utekl. Že jsi vybral ty peníze a..."

„Že jsem tě opustil?" řekl to Ted svými slovy. Zvedl tvář a upřel na manžela nevěřícný pohled. Tohle bolelo. Víc než tisíc facek.

„Ano," přiznal Sutan. Ted ho od sebe odstrčil a zadíval se na něj spodníma přivřenýma očima.

„A to chceš, abych se s tebou nehádal? Když si o mně tohle myslíš?"

„Věděl jsem, že něco takového řekneš," povzdychl si vyšší muž.

„Když to víš, tak jak tě to může vůbec napadnout?" rozčiloval se Tadeáš. Sutan se po něm natáhl a znovu si ho přitiskl na své tělo.

„Nechci se obhajovat, prostě jsem udělal chybu. Odpustíš mi? Už to nikdy neudělám," zapřísáhl se. Ted zavrtěl hlavou a vymanil se mu z náruče. Následovala facka, která zasáhla Sutanovu tvář. Vyšší muž na menšího vytřeštil oči, jenže Tadeáš se tentokrát do jeho náruče vmáčkl sám. Jako kdyby se bál, že mu facka bude vrácena.

„Odpuštěno," zašeptal bojácně.

„Tedy!" vyhrkl Sutan. Chtěl jeho jméno říct přísně, ale nakonec z něj vypadlo spíš naléhavě. Byl zmatený. Facka nebyla velká, a i kdyby byla, najednou si uvědomil, že si ji opravdu zasloužil. Možná ještě jednu z druhé strany. Tadeáš měl pro své nezodpovědné chování dobré vysvětlení, ale on ne. Ani na vteřinu by neměl o svém manželovi pochybovat, pokud mu věřil.

„Promiň, promiň, chtěl jsem menší, nezlob se..." brblal Ted do Sutanova hrudníku, kde měl zabořený obličej. Baron ho chytil za ramena a téměř násilím ho od sebe musel odlepit, aby na něj viděl. Když si ho přidržel na délku paží, Ted opět zavřel oči strachem.

Jenže... ono se dlouho nic nedělo. Cítil na svých ramenech pevný stisk dlouhých Sutanových prstů a to bylo všechno. Nekonala se žádná facka, ani kopanec, ani nadávky.