Strážci ohně

11. Kapitola

Musela jsem spát hrozně dlouho, cítila jsem totiž, jak je moje tělo celé rozlámané. Chtěla jsem se probudit, ale z nějakého důvodu to nešlo, možná to bylo tou vůní, které jsem se nemohla nabažit. Nadechovala jsem se, jak nejvíce to šlo. Znala jsem jí, byla to nějaká květina, ale nemohla jsem si vzpomenout jaká. 

Někdo vešel do místnosti a usadil se kousek ode mně. ,,Kate, už se prosím probuď.", ten hlas byl plný starostí a já moc dobře věděla komu patřil. Tak ráda bych, Wille, ale nemůžu, prostě to nejde. Musela jsem něco vymyslet, aby věděl, že o jeho přítomnosti vím. Začala jsem se tedy soustředit na části mého těla, abych mu dala aspoň sebemenší znamení. Už mě to nebavilo, snažila jsem se několik minut a stále nic.
,,Kate tak moc mě to mrzí, nevím, proč se to kouzlo nevydařilo. Vlastně na to nemůžou přijít ani čarodějové, ale myslí si, že někdo chtěl tomu kouzlu zbránit." a v tu chvíli, jakobych se probrala z transu. 

,,To nic Wille, nemůžeš za to.", pootevřela jsem oči a smutně se usmála na bratra. Neskutečně mě to štvalo a hlavně mrzelo, ale bohužel jsem se s tím musela smířit. Will si lehl ke mně do postele a zachumlal nás oba pod peřinu. Položila jsem si hlavu na jeho rameno a odpočívala.
I když jsem přišla o svoje vzpomínky, tak jsem se cítila dobře a to jen díky svému bratrovi.

,,Wille, co je to za krásnou vůni?", zeptala jsem se ho ihned po tom, co mě udeřila do nosu.
,,Kate, to je přece levandule.", no jo vlastně, jak mi to mohlo vypadnout z hlavy. Mamka mi jí dávala pod polštář, aby se mi lépe spalo.
,,No a kde se tady vzala?", poukázala jsem na stolek, kde byla skleněná, zdobená váza a v ní svazek levandulí. ,,Natrhal jsem je pro tebe.", odpověděl bratr prostě a bylo na něm vidět, že nemá potřebu to dál rozebírat. Ale já byla z květiny unešená, bylo moc hezké, že mi chtěl udělat radost.

Ačkoliv se mi nechtělo, musela jsem se vymrštit z postele a zamířit za Chrisem, který jako obvykle seděl za velikým stolem v jeho kanceláři. Když jsem mu řekla, že mám v plánu cvičit, snažil se mě zahnat zpátky do postele, ale po chvíli to vzdal a šel se mnou. Věděla jsem, že se musím, co nejdříve naučit ovládat své schopnosti, abych měla aspoň nějakou šanci proti králi. Chris celou cestu namítal, že bych měla jít odpočívat a né jít trénovat, ale já dělala, že ho neslyším. 

Za pár minut jsme došli ke zkouškové místnosti, kde se Chris usadil na stoličku a mě naznačil rukou ať si stoupnu dál od něj. Začal další boj s mě tak známou svíčkou, ať jsem dělala, co jsem dělala, za boha jsem se nezmohla ani na malou jiskřičku. Byla jsem na dně, zoufalá a naštvaná a věřte mi to je smrtelná kombinace. Chris se na to asi dál nemohl dívat a odešel, což mě naštvalo ještě o něco víc, ale můj hněv vystřídal nechápavý výraz v mém obličej, protože můj učitel se za chvíli vrátil, ale vláčel za sebou i Willa.

,, Jelikož to nešlo po dobrém, bude to muset jít po zlém. Podle tvé povahy a tvých vlastností vím, že ti záleželo vždy víc na ostatních, nežli na tobě samé. V bojích je to většinou nevýhoda, ale mi se to dneska pokusíme obrátit v náš prospěch.", opravdu jsem se snažil pochopit kam tím míří, ale marně.
,,Takže já s Willem se postavíme naproti sobě a budeme spolu bojovat, teda já budu útočit a Will se nebude moci bránit.", usmál se Chris a tajemně mu blesklo v očích.

,,Počkat, co je to za hloupost?", zeptala jsem se zděšeně. ,,Není to hloupost, protože ty do tohoto boje mužeš zasáhnout, no spíš musíš. Nebudeš proti mně bojovat, ale budeš se muset stát ochranným štítem Willa.", řekl učitel s hrdostí v hlase.
,,Mě se to ani trošku nelíbí.", řekla jsem dost nejistě.

,,No myslím, že ani Will není ve výhodné pozici, ale to se nedá nic dělat. Kate musíš si představit ohnivou bariéru okolo Willa, přes kterou nesmí proniknout můj plamen, pokud to nedokážeš, Will bude skučet bolestí, protože já ho šetřit nebudu.", jestli ve mě učitel chtěl vyvolat strach, tak se mu to dost povedlo.
,,Připravená?", no tak to jsem v žádném případě nebyla a tak jsem nesouhlasně zavrtěla hlavou. 
,,Dobře tak jdeme nato.", no to si snad dělá srandu, no ale bohužel nedělal.

Z jeho rukou vyšlehl bílý plamen a než jsem stihla zareagovat, tak zasáhl Willa do ramene, kde mu způsobil nehezkou popáleninu. Takhle to šlo už nějakou dobu, vše bylo stejné až na Willa, ten měl popáleniny snad úplně všude. V místnosti vládla napjatá atmosféra.
,,Už nemůžu?", zvolala jsem z posledních sil.
,,Ale vždyť si nic nevykouzlila, ani malý náznak toho kouzla, co jsem po tobě chtěl. Nevěřil jsem, že budeme muset zajít až tak daleko, ale ohužel se nedá nic dělat. Teď na Willa vyšlu kouzlo, které ho omráčí."

,,Já to nezvládnu, potřebovala bych pauzu.", oprava mi všichni bychom potřebovali pauzu.
,,Musíš to zvládnou, nejsi jediná, kdo je vyčerpaný.", můj učitel měl zase pravdu. Will už skoro nemohl stát na vlastních nohách a i Chrisovi už bývali síly. A tak jsem se znovu postavila do pozoru, jako už tisíckrát před tím. Soustředila jsem se na mravenčení v mém těle a pohled jsem upírala na Willa. Učitel vyvolal svůj oheň a vyslal ho proti bratrovi. V momentě, když byl plamen pár centimetrů od Willa, jsem měla v hlavě jenom jednu věc a tou bylo ochranít mého bratra. S výdechem jsem vypustila z mého těla všechen stres a obavy. Ruka se mi automaticky dala dopředu.

V ten pravý čas jsem poprvé pocítila magii, která udělala okolo Willa ohnivou ochranou bariéru. Můj oranžový plamen pohlcoval ten Chrisův. Viděla jsem na učitelovi, jak je spokojený a ten pohled, který mi daroval, ve mně vyvolal neskutečný pocit štěstí. Ale i když jsem už chtěla přestat, nemohla jsem, jakoby magie chtěla jít více a více na povrch. No a pak se to stalo.

Z mého zářivého oranžového plamene se stával rudý, po té zelený, modrý, žlutý, až nakonec získal duhovou barvu. Nemohla jsem od toho odtrhnout oči, můj oheň byl složen ze všech barev, které ovládaly ty nejvyšší rodiny tady. Když jsem se rozhlédla po místnosti, došlo mi, že nejsem udivená jenom já. Will jakoby najednou přestal vnímat palčivou bolest, kterou mu museli způsobovat rány a začal si prohlížet každý detail ochranné bariéry.

Vnímala jsem, jak mi ochabují pomalu svaly a jak můj plamen slábne.
,, Doopravdy už nemůžu, prosím utněte to kouzlo.", zahulákala jsem na učitele, upřímně nerada bych měla Willa na svědomí. Učitel ihned vyslyšel mou prosbu a kouzlo zrušil a já ho následovala. Dýchala jsem trošku na hlas a připadala jsem si jako po běhu.

,,Musíš si sednout a doplnit energii."
Uvelebila jsem se tedy na židli a do ruky dostala oříškovou sušenku, které jsem neodolala a do pár sekund jí snědla. Mezi tím, co jsem si užívala  skvělou chuť sušenky se ty dva o něčem dohadovali. Pak jsem do sebe ještě kopla vodu a čekala, co se bude dít. Jako první ke mně začal mluvit učitel. 

,, Kate, tohle jsem v životě neviděl, tvoji rodiče měli pravdu, ty jsi vyvolená. Ovládáš magii ne jednoho ohně, ale devíti ohňů a to i včetně královského zeleného. Musíme ti upravit rozvrh tvého magického a bojového učení. Každé ráno mají všichni mladší strážci a obecní čarodějové trénink a ty se k nim zítra přidáš a k tomu každý den po obědě a po večeři se budeš hlásit u mě. Spolu budeme trénovat magii, protože nikdo nesmí vidět tvůj pravý oheň a dokavaď se ho nenaučíš soustředit jen na oranžový plamen, tak tě nemůžu pustit mezi ostatní. A naopak s nimi se budeš učit bojovat a vyvolávat zvíře v sobě.", skončil svoji neskutečně dlouho řeč.

Těch informací bylo na mě opravdu moc a tak jsem se zmohla jenom na slabé přikývnutí. Will dál zarytě mlčel a vypadalo to, že už k tomu nemá co dodat, ale to jsem se spletla.
,,Abychom ještě nezapomněli, tak se mnou každé ráno budeš chodit běhat do venkovní haly a to po bojovém tréninku.", zazubil se na mě bratr a mě bylo hned jasné, že každé ráno si mě neskutečně vychutná. Když jsem vstřebala všechny informace, pustili jsme se zase do práce. Dneska jsme trénovali obrannou magii a soustředění na oranžový plamen, i když to mi vůbec nešlo.

Do svého pokoje jsem se dostala okolo deváte hodiny, došlo mi, že za celý den jsem měla jen sušenku. Ale nějakým zázrakem jsem potlačila hlad, který se neustále hlásil o slovo a bleskurychle jsem se došla vysprchovat. Nějakým zázrakem jsem se doplazila do postele.

Takže tuhle kapitolu bych ráda věnovala úplně všem, kteří si čtou můj příběh, protože jsem se dostala na 999 přečtení a to jen díky vám, ale zejména bych chtěla poděkovat honeyy42, ItzKikiMarvel, misavaverkova a Anikk23, které mi vždy napsaly úžasné komentáře, ještě jednou obrovské díky. Užijte si kapitolu a mějte se báječně.
💜❤