Strážci ohně

8. Kapitola

,,Dnes zemřeš.", vyslovil to tak lehce, až mě to překvapilo. ,,Čím dříve se s tím smíříš, tím rychlejší bude tvá smrt." Ohlížela jsem se, jak jen to šlo, ale nikoho jsem neviděla. Bezmocně jsem dávála ruce před sebe, abych do něčeho při běhu nenarazila. 

,,Slyšíš? Já si pro tebe jdu, tak nám oběma ušetři čas a přestaň utíkat!", zařval na mě hlubokým a děsivým hlasem muž. Dodávala jsem si odvahu a pokračovala stále dopředu. Pokoušela jsem se neohlížet. Mé plíce se ale zmenšovaly s každým nádechem. Už jsem neměla sílu pokračovat, a tak jsem se neohrabaně zastavila. Otočila jsem hlavu směrem, kde jsem myslela, že se osoba nachází. Bála jsem se, ale nehodlala jsem se vzdát. 

Kroky se přibližovaly a jeho dech jsem slyšela, čím dál, tím blíž. Z tmy se vyřítila ruka, která mě začala škrtit. Vydávala jsem podivné zvuky. Celou dobu jsem se ho snažila nějak zasáhnout, ale všem mým útokům se vyhýbal a jen se vždy slizky zasmál. Kyslík mi docházel a oči mi pomalu klesaly dolů a já věděla, že jestli se zavřou, bude to naposledy. 

Všechnu svou sílu jsem dala do posledního výkopu, který byl mířený na jeho nechráněný bok. Pravý král sykl bolestí a jeho sevření na mém krku povolilo. O krok jsem ustoupila a snažila si udržet rovnováhu. Chroptěla jsem, oči jsem měla mokré od slz. ,,Dopadneš stejně jako tvoji rodiče." Podívala jsem se jeho směrem, i když jsem neměla šanci ho zahlédnout. Ta slova ve mně probudily vztek. 

,,Ten, kdo dnes zemře, nebudu já.", řekla jsem odhodlaně. Promnula jsem si dlaně a zavřela oči a představovala jsem si, jak hoří. Jak se smaží každý centimetr jeho odporného těla. A pak se to stalo, ze začátku malý plamen osvítil chodbu, ale postupně začal můj oheň nabírat na síle. Král se samozřejmě bránil svým vlastním. Zelený oheň pohlcoval ten můj a přibližoval se. ,,Možná ses pokusila mě porazit, ale na to jsi příliš slabá, stejně jako byli tenkrát oni." Měl navrh a já už to nedokázala zastavit. Poslední na co jsem se zmohla, byl siný výkřik. 

,,Hej, Kate, vzbuď se. Něco se ti zdá.", silné paže se mnou cloumaly ze strany na stranu. ,,Tak už mě zabij, už nemám sílu ti vzdorovat!", přestala jsem sebou házet a už jenom čekala, co se bude dít. Ihned, jak jsem tyto slova dořekla, tak mě ruce pustily, ale osoba se ode mě nevzdálila. Otevřela jsem oči a zachvěla se. posadila jsem se a rukou si frustrovaně zajela do vlasů. Co to sakra zase bylo?! Rty se mi promněnily v úzkou linku a celé mé čelo se svraštilo . 

,,Můžu tě obejmout nebo mi dáš ránu?", řekl povědomý hlas s trochou pobavení. Polekala jsem se, úplně jsem zapomněla, že tu někdo byl se mnou. U mé postele stál Will a s obavou, která se mu zjevila v očích, se na mě díval. Chtěla jsem udělat obojí, pořádně ho obejmout a zároveň mu dát takovou ránu, kterou by si navždy zapamatoval.

Když jsem na to nic neřekla, tak pokračoval. ,,O čem se ti zdálo?" ,,To tě nemusí zajímat.", odsekla jsem. Ne, že bych na něj chtěla být hnusná, ale bylo to, protože jsem věděla, že dál nebude vyzvídat. Nahlas si povzdechl, ale raději tomu dále nevěnoval pozornost. 

,,Jsi má sestra, nech mě ti to vysvětlit, prosím.", možná jsem pro něj stále byla sestrou, ale byl on pořád mým bratrem? Na jednu stranu se mi příčilo si tuhle otázku položit, ale své myšlenky, jen tak nezastavím. ,,Wille, hrozně jsi mi ublížil.", dívala jsem se mu vzpříma do očí, aby viděl až na dno mé duše. ,,Já vím, ale takhle to muselo být.", sedl si ke mně na postel a chytil mé studené ruce. ,,I když nejsme pokrevní příbuzní, neznamená to, že tě nemám rád, jako sestru.", mlčela jsem, věděla jsem, že když bych promluvila, hlas by se mi zlomil. 

,,Naše rodiny si byly vždy blízké. Ten osudný den, král zabil nejen tvé rodiče, ale i ty mé. Bojovali bok po boku, ale neměli šanci. Z mé rodiny přežila jenom babička, která mě od mala vychovávala. Byla mi velkou oporou, když se to stalo, ale ty už si nikoho neměla. Bylo mi osmnáct a věděl jsem, že mě budeš potřebovat. Pár dní po tom incidentu jsem zašel za Chrisem a nabídl mu pomoc. Už když jsi byla malá, chovala jsi se ke mně jako k sourozenci, hrávali jsme si spolu skoro každý den. Bylo mou povinností, zůstat s tebou. Chris mi sdělil, co má v plánu, vlastně to bylo sděleno jenom šesti strážcům, u kterých jsme věděli, že by tě nikdy neprozradili." 

Chvilku přestal vyprávět a pozoroval, jak to zpracovávám. Už dávno jsem mu nekoukala do očí. Tupě jsem zírala do deky, kterou jsem žmoulala v rukách. ,,Je mi to líto, ale nemůžu o tebe přijít.", mluvil tak tiše a s takovou lítostí, že jsem jeho hlas skoro ani nepoznávala. ,,Wille, vím, že jsi to musel udělat, ale mohl si mi to říct, celý můj život byl prachsprostá lež. Už nevím, čemu ani komu mám věřit. Musíš mi dát čas, omlouvám se, ale ještě ode mě nemůžeš čekat odpuštění.", ač mi to bylo líto, byla to pravda, která mě tížila. 

,,Já to chápu a mrzí mě, že to nemohlo proběhnout jinak, ale aspoň mě prosím od sebe neodstrkuj.", chytil mou tvář do rukou a otočil ji na sebe. ,,A mně můžeš věřit." Přikývla jsem a pořádně ho objala, na nic nečekal a objetí mi opětoval. Nestyděla jsem se, že pláču. 

Hlavu jsem měla opřenou o jeho rameno a jeho slzy mi padaly do vlasů. ,,Stýskalo se mi." ,,Já vím, vždyť mně taky." To už jsme se usmívali a utírali si slzy. ,,Jo abych nezapomněl, mám tě dovést za Chrisem." ,,Chvilku počkej jen se obléknu a hned přijdu." William mě poslechl a já se převlékla a udělala ranní hygienu. 

Společně jsme zamířili zase do jeho pracovny, kde už na nás samozřejmě čekal. ,,Konečně jste tady, radši se ani nebudu ptát, co Vám tak dlouho trvalo. Jak jsem slíbil, naučím tě ovládat magii, zavedu tě na místo, o kterém nikomu radši neříkej, ví o něm jenom mí nejbližší přátelé a rodina." ,,Slibuji, že o tom nikomu nepovím." 

Muž se ke mně otočil zády a došel pod schodiště, kde se nacházela knihovna. Vybral určitou knihu o magii a zatáhl za ní. Knihovna se otevřela a umožnila nám průchod do chodby. Will se se mnou rozloučil a muž vyčaroval bílý plamen, abychom viděli na cestu. Na konci byla obrovská místnost, která mi připomínala sklep. ,,Je to skvělé pro učení začátečníků, protože kámen jen tak nezapálíš.", zasmál se, ale já si nebyla jistá, jestli vůbec něco zapálím. 

,,Tady se postav a vypusť všechno z mysli a představuj si jenom oheň.", stoupla jsem si na místo, které ukázal a začala se soustředit. Nic se mi však nepodařilo, ať jsem se snažila sebe víc. Celou hodinu jsem od muže slyšela jenom zkus to znovu a nebo ty se nesoustředíš. Ale neměl pravdu, celé mé tělo mě bolelo od toho, jak jsem se snažila. 

Přišlo mi to až směšné, že člověk, který má zachránit svět, nezapalí ani malou svíčku, která stála na kamenné podlaze. Byla bíla a měla černý ohořelý knot, ale bohužel to nebylo mou zásluho. Divila jsem se tomu, jak Chris dokázal být tak klidný. Když nezvládnu ovládat magii, jak probudím a skrotím svou šelmu, která ve mně dřímá? 

,,Ze začátku ses soustředila až moc a teď už jsi myšlenkami někde jinde. Magie vychází z tvého nitra a ty si to musíš uvědomit, až se tak stane, půjde to.", přišel ke mně blíž, aby na mě lépe viděl. Byl narovnaný a ruce měl spojené za zády, stál tam přesně jako učitel. ,,Dneska už to stačí, ukliď to tu. A pak přijď na oběd, bude za hodinu." 

Nevím, co přesně jsem měla uklízet. A tak jsem jenom sebrala svíčku a položila ji na stůl. Docupitala jsem za Chrisem a společně jsme vyšli ven, pak už se naše cesty rozdělily. Pochodovala jsem chodbami a bylo mi jedno, kam dojdu. Narazila jsem na velké dřevěné dveře, které byly naštěstí otevřené. 

Za obrovskými dveřmi se nacházela venkovní zahrada. Uprostřed ní byl altánek. Cestičky tady byly udělané z kamenů a vedly po celé zahradě. U jednoho vélkého javoru byla dokonce lávka, která vedla přes jezírko. Sedla jsem si na jeho okraj a nohy si dala, co nejblíže k vodě. 

Plavaly tam pestrobarevné rybičky, které, když si všimly mé přítomnosti, tak se ke mně sjely. Chtěla jsem jim hodit něco dobrého, ale neměla jsem nic po ruce. Zaslechla jsem, nějaké kroky, ale neobtěžovala jsem se podívat na dotyčného, kterému patřili. Až, když jsem slyšela, že dosedl vedle mě, tak jsem odtrhla své oči od rybiček a podívala se mu do tváře.

Doufám, že jste si kapitolku užili. Mockrát Vám všem děkuji, jste úžasní. Budu strašně ráda za každý  komentář.
💙💙