8:00
Píp-píp. Píp-píp. Píp-píp. Do malého kolejního pokoje zataženými okenními žaluziemi pronikaly slabé paprsky ranního slunce a tančily s částečkami prachu. Píp-píp. Píp-píp. Píp-píp.
„Tak už to vypni sakra," ozval se nevrlý hlas z palandy, za kterým následoval letící polštář.
„Proboha, Franci, umlč to!" zabručel zas jiný.
Franc poslepu nahmatal zvonící budík, ale ne a ne trefit ten zatracený malý čudlík.
„Vypni to nebo vypnu tebe," vrčel už další probuzený spolubydlící.
„Jo, jo, hned, už," zvedal se Franc, aby onu bestii konečně vyřadil z provozu.
Prohrábl si svoje zčepýřené kaštanové vlasy a promnul oči. Proč že si to na dnešek nařizoval budík? Nepřítomně zíral do prázdna. Och, kruci! Ten test! Žurnalistika a politika, pěkná nuda. Zvedl se tak rychle, že se praštil o vrchní patro palandy nad sebou. Znovu se posadil. Tak tedy ještě chvíli. Tentokrát se postavil opatrněji a zmizel v koupelně. Během několika minut byl zpět a už se soukal do oblečení. Nasadit brýle, támhle leží batoh, v šuplíku je studentský průkaz. Vzhůru do školy! Stará budova se nacházela pouze 10 minut pěšky od kolejí, ale i tak raději přidal do kroku. Přeci jen možnost volby dobrého místa v přednáškové místnosti také není úplně k zahození. Studoval na to dostatečně dlouho, tenhle test musí zmáknout.
ČTEŠ
Poslední den na Zemi
Short StoryJe 11:00, svět se tváří naprosto normálně, jenom k zářivému slunci se pověsil jakýsi stín. Blíží se zatmění, avšak o tom nemá nikdo z obyvatel Země ani ponětí. A tím spíš nikdo netuší, jakou temnou budoucnost tento den přinese. Koho by napadlo, že u...
