Sedm postav zasedlo k počítačům ve výzkumné části školní budovy a místností se začalo ozývat mnohočetné ťukání do klávesnice. Projížděli jeden novinářský server po druhém ve snaze najít cokoliv o úkazu, který právě probíhal za okny, avšak žádný ze zadaných výrazů nenašel související informace. Ať už se zadaly ty nejjednodušší verze jako "zatmění Slunce 21.3.2046" nebo složitější "utajený astronomický jev", výsledky se nenacházely. Ťukání pomalu ustávalo, až jen všichni zadumaně seděli před monitory, neschopni vymyslet další klíčová slova, kterých by se vyhledávače mohly chytit.
„Máte někdo něco?" optal se nakonec Franc.
„Vůbec nic," povzdechl si Jimmy.
„Co teď?"
Franc si zadumaně mne čelo. Přece nemůžou tak lehce selhat. Jenže co dál? Na koho se obrátit? Buď nejsou žádné záznamy a nikdo tedy neví, co se děje, což je vysoce nepravděpodobné, nebo někdo nechce, aby se to dostalo ven. Což znamená jediné...
„Musíme to hledat někde výš," pronesl nakonec.
„Jak výš?"
„Někde, kde mají lidi prostředky na to, aby mohli podobné zprávy držet pod pokličkou."
„Ty myslíš jít někam slídit?" zašeptal Frank.
„Říkejme tomu hledat informace," pousmál se na něj Franc.
ČTEŠ
Poslední den na Zemi
Short StoryJe 11:00, svět se tváří naprosto normálně, jenom k zářivému slunci se pověsil jakýsi stín. Blíží se zatmění, avšak o tom nemá nikdo z obyvatel Země ani ponětí. A tím spíš nikdo netuší, jakou temnou budoucnost tento den přinese. Koho by napadlo, že u...
