Poslední den na Zemi

16:05

Nad Terrym a Lukym se rozsvítilo světlo. Oba sebou trhli. Rozbolely je oči. Trvalo pár vteřin, než bolest přešla a oni si zvykli na náhlé osvětlení. Městem už se rozpilo takové šero, že bylo třeba rozjasnit ho uměle. To tedy znamená jediné. Luky přešel k oknu a vyhlédl ven. Venku to vypadá jako brzký zimní předvečer. Zvedl pohled od ulice k obloze. Ze dvou třetin slunce nyní zeje prázdná temnota. Není divu, že svět vypadá jako napůl uložený ke spánku. Člověk už ani nemusí krýt svůj zrak před sluncem a může se do něj dívat, natolik ztratilo na své síle.

„Hej, hej Luky!" sykl na něj Terry, který náhodou vytáhl telefon.

„Hm?" otočil se.

„Dave psal asi před čtvrt hodinou, že je našli sekuriťáci."

„No, do háje."

„Musíme se někam schovat," rozhlíží se Terry.

Zahlédl pootevřené dveře, které téměř splývaly s okolní stěnou. Dloubl loktem do Lukyho a pokynul mu hlavou, během pár vteřin zmizeli uvnitř. Sotva zaklaply dveře, měli konečně čas se podívat kolem. Všude je spousta monitorů, na stole leží jakýsi otevřený šanon. Na jedné z obrazovek běží čísla. Vypadá to jako stopky nebo odpočet. A támhle? To připomíná úkaz, který momentálně probíhá za okny. Dvě třetiny bílé koule zakryté černou barvou. Luky přišel blíž, aby si obraz pořádně prohlédl. Vtom se rozletěly dveře.

„Tady jste!" zahřměl hlas velkého hromotluka.

„Co to má znamenat?" ukázal na monitory Luky.

„Ty nejsi v pozici klást otázky."

„Vy tady o tom víte a neinformujete lidi?" mračí se Terry.

Luky se pousmál: „Není to tak trochu, ehm, vaše práce?"

„Tihle budou žvanit, šéfe," zamumlal druhý, o něco menší muž.

Hromotluk přikyvuje: „Máš recht."

Čapli oba dva kluky a už je vlečou pryč. Marná snaha vysmeknout se, sevření je pevné. Tak pevné, až je to nepříjemné. Zastavili se až na křižovatce chodeb.

„Kam teď s nimi?" ptá se menší.

Luky si všiml otevřenými dveřmi postavy choulící se pod kancelářským stolem. Franc? Výborně, četl zprávu taky. Prstem nenápadně ukazuje směrem, odkud je chlapi přivedli. Snad to pochopí.

„Támhle si je vezmeme."

Všechny čtyři postavy mizí v tmavé místnosti. Zpoza rohu vychází Jimmy. Franc ho ihned postřehl a syká na něj, aby upoutal jeho pozornost. Marně. Zkouší to trochu hlasitěji. Povedlo se! Jimmy se užuž chtěl rozejít k němu. Franc začal zmatečně gestikulovat, aby zůstal stát, kde je, a okamžitě zmizel. Ten na něj však jen nechápavě koukal a rozhazoval rukama. Franc to zkusil znovu. Mávl na něj, aby odešel. Stále nic. Protočil oči. Rozhlédl se, jestli má prostor. Nikde nikdo. Vylezl zpod stolu k Jimmymu.

„Vypadni. Dělej, vypadni!" procedil tiše skrze zuby a chvatně zmizel ve směru, který mu naznačil Luky.

Blonďák chvílí stojí, nechápe. Z vedlejší místnosti se ozvala tlumená rána a zasténaní. Ten hlas je mu povědomý. Luky? Musím tam jít, blesklo mu hlavou. Potom si však vybavil France, jeho slova a naléhavost jeho tónu. Docvaklo mu to. Vmžiku se schoval za roh a zmizel, jak nejrychleji dovedl. Z místnosti se ozvala další rána. Chudák Luky...

Franc následoval Lukyho nápovědu. Z jednoho ukázání jde těžko vyčíst něco víc. Snad se chytil správně. Bude mít víc času než oni, neboť je určitě nenapadne hned zkontrolovat to samé místo. Otázkou je, co s nimi budou dělat a jak dlouho dokáží držet jazyk za zuby. Pokračoval chodbou až k nějakým dveřím. Jsou otevřené. Odtud někdo odcházel ve spěchu. Správná stopa! Nepozorovaně vklouzl dovnitř. Následuje popadané papíry. Co je to za místnost? Na tu ho musel Luky upozorňovat! Nahlédl tam. To je odpočet? Teď si je jistý, sem ho Luky vedl. Přivřel za sebou dveře. Na dalším monitoru si všiml napodobeniny zatmění Slunce. Na jiném se zas míhala spousta čísel. Tenhle je vypnutý? Rozsvítil ho. Mapa světa, ve které jsou zapíchnuté grafické špendlíky. Co to znamená? Nad jedním se zrovna objevil internetový příspěvek neznámého člověka. Upozorňuje na astronomický jev. Za pár vteřin zmizel. Na vedlejší obrazovce se v příkazovém řádku objevilo červené „deleted".