Poslední den na Zemi

13:30

Vysoko nad městem visí na modravé obloze dvě třetiny zlatého kotouče. Jednu třetinu spolkla hladová nicota, která stále nemá dost a hltá a hltá dál. Téměř by se mohlo zdát, že se jen přišel ukázat neúplný měsíc ve fázi dorůstání. Nyní už vzhůru vzhlíží větší část obyvatel.

Otevřely se dveře pizzerie a studenti, zabráni do rozhovoru, vychází jeden po druhém ven. Franc se zastavil uprostřed věty a nevěřícně zírá k nebesům.

„Ono má být dneska zatmění?"

„Ne, nemá," zarazil se Dave.

„Prosím tě, jen jsme to určitě přehlédli na internetu," mávl rukou věčně otrávený Colin.

„Jo? A proč teda ani internet neví, že se má něco dít?" ukazuje svůj telefon Josh.

Franc přikyvuje: „Vždycky je toho plný internet a zprávy."

„Zapomněli?" zkoušel už nejistě Colin.

„Tak o tom pochybuju."

„Zkus nějaký aktuální zprávy," kývnul Dave hlavou na Joshe, který stále držel svůj telefon.

„Nic," ozvalo se po pár minutách.

„To je divný, nikde se o tom nemluví."

„Neměli by teď všude lidi uklidňovat, že se nic neděje a sekli se ve výpočtech?" rozhlíží se po svých přátelích Frank.

Nikdo mu neodpověděl. Všichni vlastně odpověď znali, ale žádný ji nechtěl říct nahlas. Bylo by to už moc definitivní. Třeba teprve spustí zprávy. Možná jen provádí nějaké kontroly.

„Musíme zjistit, co se děje," zavelel Franc.

„Počkej, co? Jak?" zazmatkoval Dave.

„Studujeme novinářskou školu, máme přístup ke spoustě zdrojů."

„Hele kluci, do tohohle já s vámi nejdu," oddálil se Colin.

„Co blbneš?"

„Ne, fakt ne," rozhodil rukama a mizí v davu.

Zbytek se po sobě nechápavě dívá. Zbabělec. Nebo snad jediný rozumný? Možná si jako jediný uvědomil, o co se skutečně jedná. Možná je jediný, kdo teď dělá správnou věc. Franc zvedl hlavu opět k obloze. Pokud opravdu chtějí zjistit něco víc, moc času jim nezbývá.