Letní škola svádění [DOKONČENO]

16.

Ačkoliv jsme měli přijet nejdřív po obědě, vyjeli jsme už v devět.

Kluci mě vysadili u školy a sami s pomocí boží (snad) dojeli do autoopravny. Odemkla jsem dveře, shodila tašku z ramena a valila do sprchy.

Svou růžovou osušku s nápisem Nejlepší vnučka, na kterou jsem "oprávněně pyšná", jsem přehodila přes sprcháč a své oblečení, po vzoru Hulka, strhala. Pustila jsem na sebe opravdu teplou vodu a po chvilkách jí přidávala na teplotě s cílem vydržet co nejvíc.

Pára plnila místnost a zapříčinila to, že jsem si tichého příchozího nevšimla.

V momentě, kdy jsem se nadechla, že začnu zpívat se otevřely posuvné skleněné dveře a mě ovanul studený vzduch. Upustila jsem hlavici sprchy, a kdybych uměla ječet, možná by si toho někdo v budově všiml a přiběhl, ale z mých úst vyšel pouze němý výkřik.

Sáhla jsem po růžové obludě a donutila Nejlepší vnučku zakrýt mé tělo. To už ale má ramena bolestně svíraly zpocené dlaně kluka, jehož tvář zdobily hluboké jizvy od vymačkaných pupínků.

"Jdi ode mně, Jardo!" zavrčela jsem, ale moc dobře jsem si uvědomovala, že zatímco jednou rukou držím osušku, druhou ho nezvládnu zmlátit a zároveň se krýt.

"Ne," tiše se zasmál, "teď budeš poslouchat ty." Silně mě otočil a můj hrudník přimáčkl na chladné dlaždičky na zdi. "Chtěla jsi se mnou vyjebat, co? Pohrát si a odkopnout?"

Nevěděla jsem, co odpovědět. Skutečně jsem se bála, protože jsem viděla až moc filmů o psychopatech a tohle tak trochu kopírovalo scénář.

Má u sebe nůž nebo něco?

Při nejhorším umřu, no...

Co když je úchyl a bude mě nejdřív kousek po kousku...?

Drž hubu, svědomí! V tom případě shodím osušku a poradím si s tím vyzáblíkem, ne?

Je tu naděje, že když ho zdržíš, tak přijdou kluci~

Jo, až na to, že nemají důvod sem spěchat. Tohle není vůbec reálné.

"Ty neumíš mluvit? Ty?!" Zatahal mě za vlasy, "tak já si odpovím sám: Ano chtěla, protože jsem mrcha," napodobil můj hlas. "Ale já ti na to taky něco řeknu: Taky s tebou vyjebu... a to doslova!"

Znovu se začal chechtat a mně v hlavě projela miliarda myšlenek, jimž kralovala jedna: nebudu kamarádce povídat, že mé poprvé bylo s tímhle exotem a ještě za použití násilí!

"Tak do toho," šeptala jsem, protože mi nějak nešel naskočit hlas, "posluš si, ale pak počítej s tím, že tě nahlásím za znásilnění, ty hovno!"

Smál se o to víc, "znásilnění? Víš, kolik holek to týdně hlásí policii, a pak se zjistí, že si to vymyslely jako pomstu svému klukovi? Barčo... jak bych to řekl~ My dva jsme se oficiálně nerozešli. Co kdybych policii řekl, že sis to vymyslela, protože víš, že je do mě Lýda zamilovaná, já do ní taky, a chtěla jsi mi takhle způsobit peklo na zemi? Ha?"

Do hajzlu!

Rozklepala se mi kolena.

"Ředitelka je rozumná žena, uvěří mi..." zašeptala jsem z posledních sil.

"Zlato," odkryl mi vlasy a bůh ví proč mi olízl spánek, "nevím, jestli by moje matka svědčila proti svému jedinému synovi."

Vzlykla jsem plná bezmoci a pokusila jsem se zakřičet. Marně. Hlas byl stále zboží, které jsem si nemohla dovolit.

"Tak už drž kurva hubu, děvko," pomocí jedné ruky si odepnul knoflík. Zvuk zipu mi projel hlavou jako motorová pila. Svezla jsem se po zdi dolů a už ani nedoufala v zázrak, který pomalu vzal za kliku.

"Lásko, našla jsem ho," zvolal radostně Lýdin hlas.

Nastalo ticho, které přerušila má bývalá spolubydlící. "Jardo, proč se sprchuješ?" Přišla blíž, zatímco on si opět navlíkl kalhoty a vystoupil ze sprchy, "to neřeš. Našlas' tak jdeme, než přijdou i ti kokoti." Položil jí ruku za záda a pokusil se jí pomoct odejít, ale ona se k mému údivu nedala a ruku mu shodila.

"Běž," řekla mu jemně, ale on znovu vzal její ruku a chtěl ji odtáhnout. "VYPADNI!" zaječela a zastavila napřaženou pěst mířící na něj s cílem mu dát na výběr.

Rychle beze slova odešel, protože se bál, že ho tu najdou kluci.

Můj zachránce vypnul sprchu a pomohl mi na nohy, "už je to dobrý, Baru." Klepala jsem se neskutečným způsobem.

"Ohohó, Barča si zase hraje na pána podsvětí! Hej kluci, vidíte tu mlhu, co se valí z koupelny?" křičel po pár dlouhých minutách, kdy se mě Lýda snažila uklidnit, Ming.

"Zbyla na nás nějaká teplá voda, nebo si ji mám dát vařit ve čtyřech největších hrncích, co tu najdu? ... Hej Baru?" ozval se přicházející hlas Míry.

Lýda mi pomáhala ze sprchy. Motaly se mi nohy, spustily se mi slzy a stále jsem nebyla schopná vydat hlásku.

"Vy... dvě... spolu?" polkl naprázdno.

Otevřela jsem pusu, ale mé tichounké ne přerušilo zabouchnutí vchodových dveří. Z Lýdy vypadlo jen koktavé ahoj. Dovedla mě k botníku, kam mě i posadila (přímo před Erika) a zmizela.

Ublíženě mě sledoval, než si vysvlékl bundu, hodil ji náhodou na mou tašku na zemi a vzal mě do náruče. Nesl mě do obýváku na pohovku s klukama v patách.

...

Hodinu mi trvalo, než jsem se uklidnila natolik, abych jim mohla vše smysluplně vysvětlit.

Erik vstal z pohovky, "já mu utrhnu koule."

Ming mě přestal hladit ve vlasech a položil mu ruku na rameno se slovy, že během toho bude hlídat na chodbě.

Míra, který mi neúnavně utíral slzy, se postavil k nim a navrhl Jardovo vyloučení.

"T-to nepůjde," s pohledem do země jsem vzlykla. "Jeho máma je ředitelka."

Mirek se ke mně s úsměvem sklonil a dal mi něžnou pusu na čelo, "a kdo říká, že to není i moje máma?"

Erik ho ode mě odtáhl, "využíváš její slabé chvilky, abys ji dostal?"

"Myslíš tu pusu?"

"Ano, myslím."

"Ježiš, pojďte Romeové," popohnal je s bojovou náladou Ming.

Mou prosbu, aby tu někdo se mnou zůstal už neslyšeli.

S vypětím všech sil jsem došla k sobě a převlékla se z promáčené osušky. Cinkl mi mobil.

Lída:
Je ti líp?

Trochu.

To jsem ráda.
Nevěděla jsem, že by tohle byl schopný udělat. Ke mně byl vždy milý a pozorný.

Protože tě chtěl do postele.
(Ne, tohle ne. Musím být milejší)
Protože že viděl jako hodnou holku.
Vysvětlíš mi, co jste u nás dělali?

Jarda jen chtěl svůj bong zpátky.

Takže jste v tom jeli všichni tři?!

Promiň~
Všichni jsme se ti chtěli pomstít.

Kde jste vůbec vzali klíče?

Řekl na recepci, že ho posílá máma.