Letní škola svádění [DOKONČENO]

8.

Ráno jsem se dostávala z postele s hodně depresivní náladou. Bylo 20. července, tudíž den, kdy zemřel jeden z mých vzorů, a to zpěvák skupiny Linkin Park.

Poslepu jsem se šourala do kuchyně.

"Chceš udělat kávu, lásko?" zašvitořil holčičí hlas.

Halucinace?

Promnula jsem si přimhouřené oči a spatřila na Erikově klíně nějakou cizí mařku, což mě akorát víc podráždilo.

"Ty vole, zabijte mě~" zabručela jsem si pro sebe, otočila se vzad s plánem jít raději prvně do koupelny, než se kuchyň vylidní.

"Baru, máš tu snídani," zastavil mě Mirek s rukou na rameni.

Prosím, ne~

"Pak se najím. Teď se chci..." projít? naučit skákat z okna? rozběhnout se proti zdi? zastřelit? "namalovat."

"Hezká jsi i takhle." Sjel rukou na má záda, "šup, jsou to tousty a ten sýr v nich nevydrží být dlouho tahavý," a začal mě tlačit do toho ďáblova hnízda.

"Čus," řekla jsem skoro neslyšitelně a sedla si vedle zamilované dvojky, protože jinde už na stole místo nebylo.

Ming i ten vetřelec na Erikově klíně pozdravili hodně vesele. Mirek přede mě položil talíř se třemi tousty, do kterých jsem se pomalu pustila.

"Eričku, proč jsi tak smutný?" zeptala se ho jeho holka a políbila ho.

"Prostě nemám náladu, jasný? Kolikrát ti to musím ještě říct?" sundal si ji z klína a po cestě na záchod ji slovy poslal ven.

"Nemá svůj den," zazubil se Ming.

"To ani já," povzdechla jsem si.

...

Jakmile všichni z bytu odešli, dala jsem si sprchu a den strávila nejlíp, jak to šlo - o samotě. Byl víkend, a tak jel Ming domů, protože bydlel jen pár kilometrů odtud. Mirek a Erik se sbalili, že prý půjdou ven.

K večeru jsem dostala trošku chuť tu poklidit, protože tenhle bordel prostě nezmizel ani, když jste zavřeli oči. Z pozvolna jsem začala, jako kulisu jsem do repráčku pustila Linkin Park a začala si s nimi nahlas zpívat.

"I dreamed I was missing
You were so scared
But no one would listen
Cause no one else cared
After my dreaming
I woke with this fear
What am I leaving
When I'm done here? So if-"

"WEN MAJ TÁÁÁÁJM KOMS FORGER D RONG DED ÁÁÁÁJV DAN" ozvalo se ze společné chodby.

"Zapomněl jsi ještě větu před tím, blbečku!" vydala jsem se rázným krokem ke dveřím.

"To je mi u prdele - HELP MÍ LÍV BIHAJND SAM RÍZNS TU BÍ MIST."

Kukátkem jsem nic neviděla, jak ho něco zakrývalo. Co to je proboha za kreténa?

Otevřela jsem dveře a do rukou mi doslova spadl ožralý Erik.

"Čáu~" zasmál se zespodu, zatímco jsem ho vší silou držela nad zemí. "No čau," uchechtla jsem se a dodala, "smrdíš."

"Tak ke mně nečuchej," zasmál se a při pokusu mě použít jako žebřík a trochu se narovnat, mi zmáčknul prso.

"Kreténe, do prdele!" Shodila jsem to želé, neschopné se udržet na nohách bez cizí pomoci, na zem a spravila si podprdu. "To se dělá?" vyčítavě jsem se na něj podívala, ale v duchu jsem se smála jak nikdy.

"Pěkným holkám jo," zazubil se a já si povzdechla, dřepla jsem si a znovu ho nabrala, abych mu pomohla do jeho pokoje.

"Ale," pokračoval ve své větě, "ty jsi výjimka."

"Jak to myslíš?" klopýtala jsem s ním přes obývák.

"Tvá koza prostě jen byla po ruce, abych si stoupnul. Bylo to nevyhnutelný řešení situace."

Naštvaně jsem s ním flákla na pohovku, "a že sis tím pomohl, debile."

"Pozor na mě, jsem křehkej!" vyjekl na oko dotčeně a hned na to chytl záchvat smíchu.

Blbeček~

"Kde máš vůbec Mirka?" vzpomněla jsem si, že odcházeli spolu.

Nemotorně se posadil a začal se mračit, "ty s ním snad chodíš?"

"Eriku, noták~ odpověz."

Co když se teď někde plácá na ulici? Nevím, jestli pije, ale pokud ne, už by tu byl~ Něco se muselo stát.

"Takže jo!"

"Do hajzlu s tebou! Nechodím! A teď mi řekni, kde je!" křičela jsem naplno.

Založil si ruce na hrudi, "nelži mi. Viděl jsem vás dneska ráno v chodbě. Jak se tě dotýkal a-" nadechl se, že ještě něco řekne, ale v tom si ugrcl na zem.

"Sakra, vydrž," utíkala jsem do kuchyně pro koš. Po cestě jsem ještě vzala pár utěrek.

Pomohla jsem mu si pořádně sednout a po čas zvracení jsem ho hladila po zádech a snažila se z toho puchu sama nepozvracet.

"Lepší?" zeptala jsem se, když už jen tupě seděl s hlavou nad košem.

Přikývl.

"Půjčím si tvůj mobil a zavolám mu, jo?"

Přikývl.

"Děkuju~" Vzala jsem si od něj telefon a vytočila jsem Mirkovo číslo.

"Ahoj, tady B-"

"Eriku, nemám čas. Přespím u ní, čus."

Zavěsil a já jsem potřebovala chvíli čas na vzpamatování se z toho píchnutí u srdce, které jsem právě zažila. Mobil jsem odložila bokem a zase jsem svoji pozornost přesunula na Erika, "zvládneš dojít do postele?"

"Pokud mi pomůžeš~" broukl a tak jsme pomalu šli. Uložila jsem ho bez zbytečných řečí. "Donesu ti něco na blití," zakryla jsem ho až ke krku. Najednou se nezdál jako arogantní blbeček.

Přinesla jsem ze svého pokoje menší koš na papíry. Poděkoval a víc se zachumlal do peřiny.

"Zkus spát. Kdyby něco, budu po tobě v obýváku vytírat," zazubila jsem se a dala se na odchod.

"...nemyslel jsem to tak~"

Co konkrétně jsi tak nemyslel, Eriku?

"Jsi hezká," pípl a zavřel oči. Pousmála jsem se.

"Jo a Baru? Vypni ty Linkiny, jinak budu mít pocit, že jsem se opil zbytečně."

"Cože?"

"Dneska umřel Chester, jejich-"

"Já vím!" vyjekla jsem nadšeně.

Bože, vím, že jsi všemohoucí, ale tohle želé nemůže být můj soulmate.