Letní škola svádění [DOKONČENO]

11.

Jak jsem měla v plánu, tak jsem i udělala, jenomže~ lehce se to řekne, zatímco přežívání v Jardově přítomnosti bylo horší než dostat drátem do oka.

Situace si to ale žádala.

Povzbuzovala jsem se myšlenkou, že když mí předci zvládli druhou i první světovou, nájezdy kočovných kmenů i naštvaného smradlavého chlupatého lidoopského souseda s kusem klacku v ruce, zvládnu já na chvíli jednoho Jardu.

Párkrát jsme spolu byli venku. Když jsem například Erika viděla jít do posilky, vytáhla jsem Jardu z pokoje a schválně jsem se s ním zdržovala v okolí budovy.

Aniž bych si to připouštěla, stala jsem se posedlá Erikem.

Bohužel, po třetím dnu nebyl znát žádný postup. Erik kolem nás procházel vždy z takové vzdálenosti, že jsem si nikdy nebyla jistá, jestli si nás všimnul.

Nastal čas na plán B.

Pozvala jsem Jardu do kina.

"Baru, zvoní ti mobil," volala na mě Lída.

"Ahoj, princezno~. Tak v kolik si pro tebe mám zajít?"

Podejte mi kýbl, velebnosti - jdu blejt.

"V sedm," držela jsem se, aby to znělo mile. Po dnešním dnu to hodlám s Jardou ukončit, tak ještě chvilku musím vydržet.

"Kdo to byl?"

"Jarda. Takovej vysokej-"

"Blonďák?"

"Ehm, jo."

"Ty s ním chodíš?"

Ten důraz se mi nelíbí.

"Ne, ale on to tak bere," usmála jsem se.

Lída se zamračila.

Dala jsem před sebe ruce na znamení obrany, "neboj, dneska to s ním ukončím. Nechci ho tahat za nos."

...

"Zaplatím to," nabídl se Jarda u pokladny a mně bylo jasné, že ho za žádnou cenu nesmím nechat. Nemůžu vypadat jako holka, co z něj vytahá peníze a na konci dne ho odkopne.

Posadili jsme se a pár minut po začátku filmu si Jarda dlouze zívnul.

To tady hodlá spát?

Jardova pravačka se "nenápadně" natáhla za mým krkem.

Tak to teda vůbec. Tohle je největší klišé vůbec a jestli si myslíš, že budu hrát blbou, tak s tím nepočítej.

Otočila jsem se na něj a zavrčela, "jestli se mě ta ruka jen dotkne, tak ti ji ukousnu."

Jarda ji zase neochotně stáhl k sobě.

Prosím, Bože, dej mi sílu ho do konce filmu nezabít. Děkuju. .. Jo~ a kdybys mi k tomu přihodil nějaký pití, nezlobila bych se.

Nechtělo se mi procházet celou řadou, abych si ho zašla koupit.

"Jardo? Můžu se napít?" zašeptala jsem a poukázala na jeho Pepsi, kterou měl schovanou pod sedadlem.

S úsměvem mi ji podal.

Jen se od něj napiješ. Není to, jakoby ti dal pusu.

Snažila jsem se na to moc nemyslet a odšroubovala jsem víčko.

Karma si prokřupala klouby a zapříčinila, že mě natlakované pití postříkalo.