Letní škola svádění [DOKONČENO]

20.

Čím víc se blížil konec letní školy, tím víc jsem si uvědomovala, jak mi kluci moc přirostli k srdci a doufám, že i Vám.

"Baru, vstávej," probral mě ze snu Míra.

"Co je? Vždyť je venku ještě tma..."

"Je to smrtelně důležitý. Až se probereš, přijď do obýváku."

Doufám, že to bude za něco stát, jinak ho zmlátím.

Pomalu jsem se došourala na místo určení, kde už postával i ospalý Erik.

"Míro, proč nás budíš takhle brzo?" zeptal se ho podrážděně.

"Budím se od mala automaticky o půl čtvrtý. Neměl jsem co dělat, tak jsem vás vzbudil taky."

"No to mě poser," promnul si Erik nos, zatímco já jsem přemýšlela, jestli je lepší mu dát pořádnou tečku mezi oči nebo ho v noci udusit polštářem.

Jmenovaný mezitím houkl na spícího Minga, který když vylezl, začal tvrdit, že se mu zdál až moc reálný sen o tom, že máme v bytě zabudované skryté kamery. Eh, Ming byl znám svými prorockými schopnostmi.

"Cože! To tu jako nebudu moct chodit v noci nahej?!" zaječel Erik.

"Chceš říct, že tu chodíš v noci nahej?" vyjekla jsem stejně jako on.

"Počkej, když jsme se minulou noc potkali... nechceš mi říct, že-?!" zaječel nejvíc Míra.

"No... jo?"

"Ty vole, co kdybych rozsvítil?!!"

...

Ráno jsme všichni seděli u snídaně absolutně bez síly cokoliv dělat, protože jsme až do teď hráli deskovky (s představou nahého Erika, který se tu každou noc prohání na Adama už prostě usnout nešlo).

"Nenávidím tě," ozval se Erik na Mírovu adresu, "tím probuzením jsi zabil mé sny. Za to by měli lidi jako ty zavírat."

Dotyčný neodpovídal, a tak si Erik vzal do ruky vidličku a skrz ni si kamaráda spokojeně prohlížel.

"Co děláš?" zaptal se ho pobaveně Ming, který usínal na stole.

"Představuju si ho, že je za mřížemi."

Z posledních sil jsme se uchechtli.

"Mingu? Máš nějakou superschopnost?" plácla jsem, aby řeč nestála.

"Jasný," odpověděl jakoby nic a zvedl hlavu ze stolu, "umím dělat z balónků zvířátka. Teda pokud jde o žížalu nebo hada."

"JÁ CHCI SPÁT!" zařval zoufale Míra, "VŽDYŤ JÁ UŽ I SLYŠÍM, JAK MI ROSTOU VLASY!"

Začal mi zvonit mobil, "ahoj Baru, nechala sis u mě fleshku, tak ti ji nesu," řekla Lída.

"Dík. Pak klidně jdi dál, máme votevříno," típla jsem to a po vzoru kluků si ustala na stole.

Za chvíli stála smějící se kamarádka ve dveřích do kuchyně, "vypadáte jak dělníci po ránu."

Míra unaveně pohnul hlavou jejím směrem, aby ji pozdravil, "dobrej tetá."

Uchechtla jsem se, zatímco ona zčervenala. Už dřív jsem si všimla, že se v přítomnosti kluků stydí.

"A-ahoj," pípla.

"Dáš si s náma snídani?" zeptal se Ming, který se odloupl od židle a pomalu se dostal k ledničce.

"N-ne, dob-rý," udělala krok dozadu, "díky. Baru, půjdeš pak se mnou do města?"