Pomněnkově modrá

|02|

"Dominiku, co je s tebou?" ptal se mě Jakub dalšího dne ráno, kdy jsem vylezl poměrně brzo.

"Nic, co by se mnou mělo bejt?" nechápal jsem.

"Vypadáš... Jinak" prohlásil, načež upil ze své skleničky. Já si nalíval kávu do hrnku a přemýšlel, jak to myslel.

"Jsem furt stejnej" řekl jsem nakonec a šel na balkón, abych si mohl zapálit.

Pravdou bylo, že jsem se snažil vytlačit z hlavy Dianu.

Cítil jsem se špatně. Nechtěl jsem si připustit, že by mě ta holka zaujala víc, než jako něco, co bych mohl použít jen na jednu noc.

A taky kvůli Vivianě.

"Moje máma bude mít narozeniny a chtěla nějakou knížku. Jdeš se mnou nebo budeš dál čumět do blba?" objevil se vedle mě. Už byl oblečený a nachystaný vyrazit.

Já byl v teplácích a nějakým tričku, co jsem našel večer na posteli.

"Jo, dej mi chvíli" típl jsem cigaretu, vyfoukl poslední dým z mých plic a zalezl dovnitř.

Vysprchovanej a nachystanej jsem byl během patnácti minut.

Jakub nervózně přešlapoval po obýváku a koukal do telefonu.

Cítil jsem se divně.

"Vážně seš v pohodě? Seš nějakej zamlklej" podíval se na mě.

"Prostě se necítím ve své kůži" pokrčil jsem rameny a rozhlédl se po ulici.

"Že v tom má prsty ta nová holka."

Neurčitě jsem pokrčil rameny. Podíval jsem se po malé skupince procházející okolo a vytáhl krabičku cigaret.

Pochodoval jsem vedle něj a sváděl vnitřní boj o tom, jestli mu o ní říct.

"Měl si s ní něco?" zeptal se po chvíli.

"Neměl. Vole a však kam jdeme, vždyť je všechno zavřený" prohlásil jsem hned, jakmile jsem si to uvědomil.

.

"Podle všeho se můžeme do měsíce stěhovat" povídal mi Tomáš, když jsme kráčeli vedle sebe po poloprázdné ulici.

Byl jsem rád, že mě zase začal brát normálně.

"Těšíš se?"

Určitě se těšil.

Už se chystal něco říct, ale někdo do mě silně narazil a spadl přímo na zadek.

Okamžitě jsem podle vlasů poznal Dianu.

"Poprvé mě taháš do temných uliček a teď mi padáš k nohám no teda" povídal jsem, když jsem ji chytal za ruce a pomáhal zpátky na nohy.

"Když já jsem si jinak nemohla pomoct víš" prohlásila, načež se usmála.

Teď na slunci vypadala ještě líp.

Zíral bych na ní dál, ale Tomáš vedle mě si odkašlal a tím mě vyrušil.

"Jsi v pohodě? Neodřela ses nebo tak?" zeptal jsem se. Bylo mi trapně.

"Neee, nic mi není. Příště budu koukat na cestu."

"Dome máme na spěch. Tak si vyměňte třeba telefonní čísla" vložil se do toho Tomáš.

Rozpačitě jsme se s Dianou po sobě podívali a podali si telefony.

"Zavolám ti" slíbil jsem a podal jí její telefon.

"Tak jo" kývla.

"Můžeš mi říct, co to bylo?" posmíval se mi Tomáš, když jsme pokračovali dál v cestě.

"Běž do prdele" odbyl jsem ho. Nechtěl jsem se k zomu vracet, bylo mi trapně.

Ani nevím, jestli ni zavolám. Nechápu, proč jsem jí to slíbil.

"Neřekl si mi, že se ti připletla do života taková holka."

"Ani nebylo co říct" zamumlal jsem a kopl do kamínku, který ležel na cestě.

"Takhle ses za tu dobu, co tě znám, díval jen na mou sestru."

"Hele vole ty seš nějakej zkurvenej psycholog či co? Je mi tahle téma docela nepříjemná" vážně se mi o tom dvakrát mluvit nechtělo.

Věděl, že jeho sestra je pro mě furt citlivý téma. Nechápal a ani jsem to nechtěl, aby to vytahoval. Aby se o ní vůbec zmiňoval.

"Já vím, jen si myslím, že by si tomu mohl dát šanci. Via by určitě nechtěla, aby ses tak utápěl a ta černovlasá holka vypadá příjemně. Měl by si ji aspoň napsat" chytrolínkoval.

Nechápal jsem, kde se v něm bere všechno nadšení k tomu, abych si konečně zas někoho našel.

Jemu se to lehce řeklo. Měl snoubenku, dům a dítě na cestě.

"Jen se bojím, že to dopadne stejně."

"Nedopadne. Viviana byla nemocná a nešlo tomu zabránit."

"O čemž jsem já nevěděl. Co když by mi to Diana neřekla nebo něco."

Jenže ani nic nezačalo a už jsem panikařil. Byl jsem z lásky už vystrašený.

"Na tohle vůbec nemysli a prostě ji napiš nebo zavolej a pozvi ji někam" nabádal mě.

Zněl tak přesvědčivě, že jsem měl chuť okamžitě vytáhnout telefon a udělat to. Nakonec jsem se rozhodl nechat to až na večer.

Z dálky na nás už mávala Kei. Na to, že byla těhotná vypadala dobře.

"Čau kluci" usmála se na nás vesele, když jsme došli blíž. Tomáš ji dal na uvítanou pusu a já ji normálně pozdravil.

Musel jsem přemýšlet, kam asi Dianu pozvu, když v podstatě nebylo kam.

Vím, že to tak úplně časově nesedí do ostatních příběhů but I'm trying my best 😄