Bylo by nejlepší se představit. Jmenuji se Eren jeager a je mi 17. Měřím 170cm a chodím na gympl. Mám tam dva kamarády. Armina a Mikasu, jsou to kamarádi ze školky. Jsme jako sourozenci a život bez sebe si nedokážeme představit....
"Jaegere! Dávejte pozor". Hodil po mě učitel křídu a naštvaně na mě koukal "omlouvám se. Příště se to už nestane" omluvil jsem se a dával pozor. *crrrr* zazvonilo na konec hodiny, vzal jsem si věci a šel jsem do šaten s arminem a mikasou.
"O čem jsi to zase přemýšlel" rejpne si do mě Armin. "Jako vždy. Však ty víš" odpověděl jsem a vydal jsem se ven. "až moc o tom přemýšlíš erene. Už je to půl roku co vás opustil." Doběhl mě Armin "já vím, ale je to těžký na to nemyslet. Jen tak tak se dokážeme s mámou uživit. On to věděl.." mumlal jsem si pro sebe.
"Chápu tě erene.. ale jeho už nezměniš" povzdychl jsem si "asi máš pravdu"
Nakonec jsme se rozloučili a každý šel svým směrem.
Přijdu domů a dojdu do pokoje.
sedím na posteli a mám pocit jako by mě někdo sledoval, ale jsem tu sám. nevnímám to. cinknul mi mobil a tak ho zapnu abych se podíval proč mě upozornil.
Facebook: "uživatel/ka 'anonym007' poslal/a žádost o přátelství"
přemýšlel jsem kdo to tak může být, ale nic. když jsem se znovu podíval na mobil žádost už byla dávno přijata i když jsem ji nepřijal. co to?
anonym007: ahoj erene :)
A je to tu ^^ psali jste že chcete tuhle knihu tak ji tu máte. Doufám že se bude příběh líbit.
ČTEŠ
žádost přijata
RandomJmenuji se Eren a můj život byl naprosto fajnový, že by mi ho někteří i záviděli. Měl jsem hodnou maminku která se o mne bála, kamarády, kteří mi pomáhali když jsem byl smutný.. ale pak přišel onen den, kdy se smích stal v pláč, radost v smutek, vol...
