Vražda na Vánočním Večírku

8.

Další ráno vyrazil do školy se smíšenými pocity. Ranní konverzace měla klasický charakter. Artur nejdřív zkritizoval Anežku za to, že i šnek by přes onu cestu přešel dřív, Anežka mu řekla něco o tom, že i šnek je rychlejší než on a Artur zakončil jejich proslov o tom, že je příliš malá. Nic nového pod Sluncem. Autobus byl jako vždy asi stejně plný, jako Mila a Nela po noční brigádě. 
V autobuse se bavili o tom, kdo by mohl být vrahem. Anežka básnila o jakémsi anime a Artura to už pomalu začalo nudit. Tak vytáhl Anežčin oblíbený seriál - Kouzelná Beruška a Černý Kocour. Už mu o tom jednou básnila, v kombinaci s tím, že měla slabou chvilku, jenže to byla jedna z jejích životních chyb. Od té doby si jí neustále dobíral. Anežka vytáhla svůj nasupený obličej a v tu chvíli se Artur zlomil v pase smíchy. Tohle nějakou chvíli taky trvalo. Ale pak se sklidnili a Artur znova vytáhl téma o vrahovi Štéfy. Anežka byla na vážkách.
,,Já si myslím, že by to mohl být Tonda.“ ozvala se. Ten point dával smysl.
,,Pamatuješ si, jak tě tehdá na té škole v přírodě bodnul, ne?“ Anežka vytáhla další smysluplný argument. Tato anomálie inteligentní Anežky se zjevovala asi stejně často jako anomálie povídavé Pružinkové královny vikingů, oranžové verze.
,,Jo, pamatuju. Ale jedno bodnutí klackem do boku z něj nedělá automaticky vraha.“
,,No to ne, ale nevíš, čeho je schopen. A navíc měl i motiv. Víš, že Nataša je jeho favoritkou a vůbec nepřemýšlí nad tím co dělá. A navíc je vcelku agresivní.“
,,A máš nějaký důkaz o tom, že to udělal?" Bez důkazů ani ránu.
,,Nemám. Je to jenom moje hypotéza. Ale přece byl v době vraždy pryč, ne?"
,,To ano, ale mohl jít třeba jenom na záchod. Nebo něco takového.“
Už byli v šatně a nakonec debata o vrahovi skončila stejně neúspěšně, jako pokusy o změnu názoru Alberta. Tak tvrdohlavý snad není snad ani Ondra, který zrovna začal mít takové tiky, že by mohl dělat sekundovou ručičku na švýcarských hodinkách.
Za ranní hodiny na sedm měl Artur chuť někoho pořádně praštit. Ale nejlíp to uměla Evička, to se musí nechat. Po dalším umírání na matematice, sáhodlouhé hodině chemie a milé hodině angličtiny přišla hodina zeměpisu z PlAnetkou Englišovou.
Po chvíli nudění se ze sebe vytasila neuvěřitelnou otázku; ,,Znáte ten pocit, když je někdo těhotný?“ Artura zarazilo, že se jich ptá, když jim je v průměru 15 let. Určité dívky sice už byly asi na šesti potratech, ale jinak většina byla normální. Co ovšem Artura dorazilo byl mužský rod. Začal uvažovat nad moderností této učitelky a že přeci jen některé zvrácené m-preg fanfikce měly pravdu.
Chvíli byl klid, načež se od katedry ozvala otázka: ,,Víte který stát má největší úmrtnost?“ Artura tato otázka zaskočila, ale než stihl cokoliv říct z katedry se přiřítila odpověď: ,,Afrika.“
V tu chvíli se znova zabořil do papírů o vraždě, jako Vašek sní o zaboření se do Mii. Nemělo nadále smysl se zabývat tak zbytečnou hodinou s tak vypatlaným učitelem. A tak se Artur dostal k tomu, že se chtěl zeptat Pionýrky na tu její tetu.
Poté byl hrůzostrašný oběd, který zase vypadal, jako by jim kuchtičky z jídelny pod parou omylem na talíř vysypaly koš se zbytky z minulého týdne. Po tomto kulinářském zážitku se s ní snažil promluvit v šatně. Odpovědí se mu stalo fňuknutí, jemný pláč a 'nechci o tom mluvit'.
To Artura zarazilo. O čem nechce mluvit? A proč brečí? Nezbývalo mu nic, než se večer optat Nataši. Dál už se tím nezaobíral, protože zrovna začal přemýšlet nad Tondou. Byl by schopen zabít?
Nad tím uvažovali s Anežkou po cestě na autobus.
,,Nevíš jak z Tondy dostat něco nového, nějaké důkazy nebo přiznání?“ optal se Artur, když už zase jejich diskuse v autobuse nikam nevedla.
,,Nevím, no... I když možná... Jo, už vím.“ Anežce už nad hlavou chyběla jen žárovka. Vytáhla telefon. Našla tam nějaké číslo, na které chviličku vyzváněla. Pak se ozvalo pípnutí o přijetí hovoru. Na druhé straně se ozval nějaký vysoký hlas a Anežka do telefonu řekla: ,,Mám pro tebe nějakou prácičku.“
A zmizela ve dveřích jejího domu.