Vražda na Vánočním Večírku

26.

Udávil by toho člověka, jež dělal rozvrhy. Proč se v zimě pod nulou, jak tvrdila Bixby, plahočit zbytečně na sedmou hodinu ranní? Artur choval k tomu neznámému určitý despekt a v jeho hodnotovém žebříčku spadl až pod profesionální sportovce. Tedy asi pět příček pod sériové vrahy. Vždyť se včera uzavíraly známky. Tak proč?
Protože jsem učitel a mám právo rozhodovat nad vyspaností těch novodobých otroků, řekl si ten člověk a doničil tak úplně všechny Arturovy snahy o čilost. Mezi konstantním zíváním dokázal i občas otevřít oči a tak cestu semtam zahlédl a připadal si jako Anežka po první party s Evičkou s jejím gangem. Motaly se mu nohy a málem ukloznul na náledí. Než se dostal na zastávku, přestal zívat, ale připadal si zdevastovanější, než dívky z předních lavic po noční šichtě nejstaršího povolání.
,,Prokrastinoval jsi nad gay komiksy?" Optala se Anežka s neskrývaným škodolibým zájmem. Kdyby jí to ten šál o velikosti koberce dovolil, vyplázla by na něj jazyk.
,,Já neprokrastinuji nad gay komiksy. Já prokrastinuji nad anglickými detektivkami  na wattpadu. Třeba omylem unesená je to, nad čím jsem dneska v noci prokrastinoval." Chlubivým hlasem odvětil Artur.
,,Jak můžeš číst knížky, co nejsou gay?" Úšklebek Anežky prozrazoval, že má náladu na pošťuchování.  Načež nahodila tak hraný depresivní vzdech, že by jí to nezbaštila ani Nataša.
,,Pokoušíš se najít si zpátky svůj černý oblak, že?" Prohodil Artur, když nastoupili do autobusu. ,,To mě mrzí, ale Bětka ti ho stihla šlohnout."
,,Kušuj. A vůbec, od kdy ty čteš?" Optala se Anežka, přičemž nevěřícně podupávala nohou a kroutila hlavou ze strany na stranu. 
,,Hah. Tomu bys nevěřila, ale jsem aktivní čtenář. Ale v poslední době mám raději Podcasty." Anežka protočila očima a Artur se zasmál. ,,No ták, pojď si povídat o normálních věcech."
,,Platí to stredeční kafíčko s Priceznou?"
,,No jistě, že se ptáš, Anžo."
,,A to už jsem byla i Aneta, ale takhle mě nikdo neoslovil, vole."
,,Jenom mi nepřipomínej Plágátku, se kterou dneska máme dvojhodinovku." Dodal Artur, když si projížděl tabuli se suply.
Venku lehce padal sníh a do třídy začalo pomalu prosvítat líné slunce. Vítkovo čelo ozářilo celou třídu jako blesk a Arturovi i jeho spolužákům zaslepil oči. Ale on si toho nevšimnul a dál pokračoval ve svém výkladu o komunikaci. Když si Arturovy oči zvykly na normální světlo, už seděl ve fyzice. Tu však nebyl schopen vnímat. Ne snad, že by byl stále oslepen září, ale spíše se jednalo o to, že to byla fyzika a ten předmět by měl zaslouženě skončit v pekle, hned vedle jejich školní jídelny a poloviny 3.A.
Ďábelská trojhodinovka, jak to Artur rád nazýval, tedy fyzika, matematika a chemie, byl ten nejhorší zážitek dne. A záchrana v podobě jediné k životu potřebné hodiny - angličtiny - nepřišla a byla nahrazena dvěma hodinami s člověkem, jež měl potuchy o tom jak učit, jako Tonda o tom jak být sympatický. I Alda byl sympatičtější a to jen pasivně buzeroval a rozdával špatné rozkazy, jak si pamatoval z adapťáku.
Nebylo tedy žádným překvapením, že oběd v podobě nějaké patlanice, jež se dala s klidem použít kolem obkládání třeba v koupelně, byl vysvobození. Toho neznámého materiálu, který vypadal jako mimozemský materiál z laboratoře pod školou, se ani netknul a konverzoval s přáteli o hrách, škole a holkách. Byl tak znaven, že nasedl na nejdřívější autobus, Anežku nechal někde za zády s Evičkou a už chtěl konec. Když dorazil domů, spokojeně se usadil na svůj gauč. A přemýšlel. A přemýšlel.
Ve skutečnosti však nenechal Anežku s Evičkou spolu. Anežka se ventla pryč, jak jen to bylo možné a Princezna šla domů sama.
Kolem čtvrté se dodávka řízená Eviččiným bojem(xd) řítila ulicí. Vedle řidiče spokojeně seděla Evička s vražedným úsměvem. Když dojeli k Pionýrčinému domu, nikdo nebyl doma, což však nebylo žádným překvapením, neb Evička odstalkovala to, že toho dne jeli všichni k jejím prarodičům na večeři. Její boj(xd) šperhákem otevřel dveře do domu a skutečně - doma nikdo nebyl. Nasadili si kukly a rukavice a vešli dovnitř. Dle plánu si rozdělili poschodí. Větší část domu měl na starosti její boj(xd). A začalo šmejdění. Jen ve trochu jiném slova smyslu.
Mezitím, co Princezna docela mírumilovně procházela pionýrčin pokoj, dole zavládla anarchie. Evička hledala všemožné papíry, nebo důkazy o její vině, ale nic tam nebylo. Jak čas běžel, začala být nervóznější a nervóznější. Zničila pár šuplíků, rozebrala postel i se svými nehty o velikosti Albertova IQ, rozbila skříň a zničila zrcadlo, když však sešla dolů, poté, co nahoře nic nenašla, byl tam bordel větší, než v morálce jejich jejich bývalé učitelky na občanku.
Po podlaze tekla voda proudem z vytopené kuchyně, kvůli tomu nefungovala elektrika, z gauče trčela péra, televize byla znovu prohozená oknem, většina oken byla vysklena, počítač měl zničenou obrazovku, ve vodě se válely knížky a zrcadla byla také zničena.
,,Nic jsem nenašel, tak jsem vzal alespoň melounov-"
,,Výborně, to stačí, jdeme."
Vyšli, nasedli a odjeli. Sice nic nenašli, ale měli melounovou vodku a Pionýrka měla problém. Co víc si přát?