Vražda na Vánočním Večírku

1.

Po Štéfi jako by se slehla zem. Ve třídě nebyla, pod kobercem nebyla, ve spisech nebyla a už to začínalo vypadat, jako Peroutkův článek. Ve škole už nikdo nebyl, protože už bylo po punčobraní, které všichni s velkým úspěchem ignorovali. Ale protože ještě chtěli zůstat, uklízečky, které jsou normálně blbější, než každý ruský troll, 4.A udělaly na vánoční besídku výjimku. Martin si začal dělat starosti a Artur se začal dusit duhou. Opravdu strašně fanboyingoval. Všichni se rozprchli ven na chodbu, tudíž ve třídě zůstal jen Martin a podpora Martina - tedy Artur, Kešu, kterému to celé vlastně přišlo tak trochu jedno, Óña a Fáña. Těch pět zůstalo ve třídě a všichni popíjeli onen džus a stále přemýšleli nad tím, jak je možné, že jediné, co v přehřátém pomerančovém džusu necítí je právě onen pomeranč. Martin zbledl a konečně vypadal jako všichni ostatní. Jen s tím rozdílem, že on tak vypadat nechtěl. Nakonec, když se všichni vrátili zpátky, došli k závěru, že Štéfa odešla, což ale bylo v rozporu s tím, že si tam nechala všechny svoje věci včetně Martina.
,,Ta Štéfa je krajně typá!“, ozval se Kryštof.
,,No, hlavně je koká,“ dosadil si Óña. Martinovi se zase zbarvila kůže do normálu, takže by normální člověk nepoznal rozdíl mezi jeho barvou a barvou uhlí.
Artur začal přemýšlet. Kam Štéfa mohla zmizet? Odejít nemohla, protože si tam nechala úplně všechno, takže to bylo krajně nepravděpodobné. Tak si Artur řekl, že je možné, že třeba šla jen na chvíli ven, nebo třeba do jídelny. I když všichni hledali asi 20 minut, nikde nebyla. To museli prošmejdit úplně všechno a najít i Marcinčiny paměti, které nejspíše začínaly prvními přemety vzad od kupce Sáma. Z přemýšlení ho vytrhl Kreks, který ho z jakéhosi neznámého důvodu postříkal vodou a začal stříkat i po ostatních. Nikdo se mu nevyhnul a to i přestože ho Martin téměř instantně zlikvidoval. Důvod nikdo nepochopil, ale všichni z toho byli otrávení. Sice se stále bavili, ale všichni byli mokří a vlhcí. Artura téměř hned napadlo, že ale Mila a Nela jsou vlhčí, ale to se mu nezdálo jako to správné odlehčení situace. A tak všechno probíhalo klasicky, jen bez Štéfi.
A tak čas běžel a svařený džus pořád nikomu nechutnal. V jednu chvíli se už ale lidi chtěli začít rozcházet, tak Artur s Anežkou všechny svolali dopředu a chtěli ukončit onen krásný večírek. Jediný, kdo tam nebyl krom Štéfi, byla ještě Nataša, která se mu omluvila, že potřebuje na záchod.
,,Jsme moc rádi, že jste přišli. Moc vám všem,“ a ani nedořekl větu, když mu začal prozvánět Messenger. Nepříjemná situace, to si nebudeme nalhávat. Na displeji se objevila sovička Natky. Artur pošeptal Anežce, aby to uzavřela a přijal hovor. Chvíli se nic nedělo, ale poté se ozval zrychlený dech, pláč a tiché ,,Stázka je...“, načež se ozval zase jenom prudký a zrychlený dech v kombinaci s pláčem.
Artur vystartoval za Martinem, div, že se mu od papučí nekouřilo. Takovou rychlost nevyvinul, ani když se Marcelka pokoušela známkovat jejich rychlost. A ti dva spolu šli na dámské záchodky. Za normálních okolností by Artur, který se snažil být občas mladým a slušným gentlemanem, v žádném případě na dámské záchodky nevkročil, ale zoufalé situace si žádají zoufalá řešení. Artur vkročil na záchody a hned v zádech měl Martina. Trošku popošel a otočil se doleva. Téměř na konci chodby mezi záchody se v křečích se slzami krčila Nataša. Když si jich všimla propukla v obrovský pláč. Na otázku co se stalo nejprve nereagovala, ale poté jen ukázala prstem na kabinku, druhou zleva. Když s Martinem došli až k té kabince, Martin, za normálních okolností 'borec', omdlel a Arturovi začaly slzet oči. Naskytl se jim snad ten nejhorší pohled v celém jejich životě. Štéfa ležela s hlavou v záchodě utopená.