Misbehave ✓ || Changki

Misbehave - část 3

Kihyun

Nikdy bych nevěřil, jak je angličtina nádherný jazyk. Myslím, že ty slova létají úplně mimo mě, podepřu si hlavu a bez mrknutí oka učitele Lim pozoruji. Skousávám si ret, je tak dokonalý. Není nelegální, aby byl tak dokonalý? Jeho hluboký hlas, způsob, jakým občas mezi slovy zvedá obočí. To jak má nádherné ruce, když si lehce vyhrne rukávy. Pokud má Bůh nějakou podobu, tak by určitě vypadal jako on.

„Bože, je dokonalej." Zašeptám, když do mě Mark dloubne. Pozvedne na mě obočí a pak zaúpí.

„Dneska máme na španělštinu supla a já se tak těšil na Yugyeoma." Zabručí, ale poslouchám ho jen napůl, protože sleduju výklad. Je tak sexy, když píše, protože je levák anebo proto, že je prostě šíleně sexy? Ani nevím, kde se mi v hlavě berou ty fantazie...nikdy předtím jsem nad nikým nezačal takhle přemýšlet, ale najednou jako by mi spustil vodopád hříšných myšlenek. Myslím, že potřebuju doučování. Hodně doučování. Zaúpím stejně jako všichni ostatní, když hodina skončí a my musíme sledovat, jak si učitel Lim balí věci. Snažím se zachytit jeho alespoň maličký pohled, ale dává si záležet, aby se soustředil na balení věcí a ne na nikoho z nás tak zaúpím.

Vidím, že nejsem sám, kdo ho shledává Bohem, protože jakmile odejde ze třídy, tak všichni začnou šeptat, jak je dokonalý a já jen zaúpím. Na španělštině rozpoznám učitele, který má kabinet s učitelem Lim, podle toho, jak se představil, tak jen supluje a jmenuje se Lee Minhyuk. A nevím, jestli mi to tak jen přišlo nebo opravdu začal balit jednoho z našich spolužáků, podle Marka se jmenuje Son Hyunwoo a...opravdu si myslím, že ho Minhyuk začal balit. Opravdu? Proč nemůže takhle balit učitel Lim mě! Aaa!

Hlavu mám jako pátrací balon a nemám vůbec chuť na oběd, tak se domluvím s Markem, že ho počkám venku před školou na lavičce. Zatím je ještě pořád teplo, na to, že už začalo září, tak si toho chci patřičně užít. Skousnu si ret, když procházím chodbou a vím, že za chvíli projdu kolem jednoho velmi důležitého kabinetu. Jdi do toho, Kihyun...je to tvůj učitel, nabídl ti svoji pomoc, pokud to budeš potřebovat, tak to potřebuj!

Nadechnu se, dám si vlasy za ucho a s hlubokým výdechem zaklepu dveře od kabinetu. Jakmile se ozve hlubokým hlasem dále, tak se mi roztřesou kolena, ale vezmu za kliku a vklouznu dovnitř.

„Ah, Kihyun, děje se něco?" celý se roztřesu, když se na mě zadívá a já hned musím sklopit pohled. Pokyne rukou, abych si sedl k němu na židli. Učitel Minhyuk si odkašle, ale dál si hraje s mobilem, zatímco mě se třese dech a postupně víc a víc rudnu, když cítím jeho kolínskou.

„N-No, um, víte," zatřese se mi hlas a plaše k němu zvednu oči. „mám s...s angličtinou a matikou už delší dobu problém, no a...asi bych...potřeboval doučování," špitnu a snažím se ignorovat, jak se Minhyuk tiše uchechtl. „a taky pořád nevím, jestli...jestli maturovat z angličtiny nebo matiky, tak mě napadlo, jestli...by jste mi nemohl poskytnout doučování a...pomoct mi s rozhodováním." Zvednu k němu oči a použiju pohled, který všichni nenávidí. Prý se tomu nedá říct ne, ale já to doučování opravdu potřebuji a využiju k tomu všechny dostupné zbraně. Sklopím pohled a čekám na odpověď.

„No, Kihyun, většinou nedoučuji já, ale ostatní učitelé," začne a já zklamaně zamrkám řasama a sklopím hlavu. „ale rozmyslím si to a pak ti řeknu, ale až se trošku uklidní to suplování a vrátí se učitelé, co jsou teď nemocní." Usměje se a já se snažím neodpadnout ze židle, když k němu zvednu pohled. Poděkuju mu a nenápadně vyklouznu z jeho kabinetu a s úsměvem si dojdu s kávou sednout před školu na lavičku. Třeba neodmítne. Třeba si to promyslí a jeho odpověď bude ano. Skousnu si ret, když moji mysl zase zaplaví hříšné myšlenky a ani nevím, kdy Mark přišel, ale dloubne do mě, abych se probral.