Misbehave ✓ || Changki

Misbehave - část 10

Changkyun

S nově nabytou energií si začnu balit věci v kabinetě a s úsměvem si začnu broukat. Neměl bych mít takovou radost, to, co děláme je špatně, ale prostě...nemůžu tomu odolat, nemůžu a ani...ani nechci. Nechci mu odolávat, nechci ho odmítat, chci být s ním a je to to jediné, co doopravdy chci. Je to bláznovské, znám ho jen měsíc a něco, jsme spolu jen pár dní, ale i tak, i tak vím, že on je to, co opravdu chci. 

I když mám strach, mám strach, že jakmile přejde to první kouzlo, to, které nás zahalilo do vášně. To kouzlo, při kterém stačí sebemenší dotek a moje tělo pohltí husí kůže, moje tělo se roztřese a nechci nic víc než jen, aby pode mnou sténal. Bojím se, že jakmile bude pryč, tak Kihyun odejde, už to nebude důvod, aby zůstal se mnou a z toho mám strach. Mám strach, že se rozejdu s Minseokem, bude nadávat, proklínat mě, ještě když zjistí, že chvíli po rozchodu s někým chodím, dojde mu to, bude mě nenávidět. Bojím se, že s Kihyunem se pak od sebe vzdálíme a nakonec rozejdeme s tím, že už to nemá tu jiskru jako na začátku a já skončím sám. Nechci být sám, neumím si představit být sám. Ne, nesmím na takové věci myslet. Rychle se sbalím, a když napíšu zprávu, že vyrážím a ani ne minutu po tom, mi přijde odpověď, že se moc těší, tak se moje obavy rozplynou a úsměv se vytvoří na mé tváři.

„Kam tak spěcháš?" zastaví mě Minhyuk, když kolem něj probíhám. Moc dobře ví, co je mezi mnou a Kihyunem,. Dostal to ze mě, klečel nade mnou dlouho a snažil jsem se zapírat, ale nemělo to cenu. Hodinu asi pištěl, než jsem ho byl schopný uklidnit.

„Um, no, jedu domů." odkašlu si a mrknu na něj, zalapá po dechu.

„Lim Changkyun na mě právě mrknul!" vyjekne a zasměje se. Protočím oči a rozloučím se s ním a doběhnu do auta. Cestou do kavárny, do které mi dal Kihyun adresu, se zastavím v květinářství a koupím mu nádhernou kytici a pak zaparkuji na náměstí, ze kterého je to do kavárny kousek, ale autem se tam nesmí. Zkontroluji auto, jestli je zamknuté tak, že ho třikrát obejdu dokola a zatahám za kliky a rozejdu se. V půlce ulice se zastavím a s tichým povzdechem dojdu zpět k autu a znovu zatahám za kliky, když můj mozek v půlce zapomněl, že jsem to auto opravdu zamknul a i zkontroloval. Dojdu až před kavárnu a upravím si vlasy a pak otevřu dveře. Usměju se, když vidím, jak zrovna obsluhuje zákazníka. Počkám u dveří a jakmile má u pultu volno, tak se rozejdu.

„Ahoj!" vyjekne nadšeně a dojde ke mně a obejme mě. Také ho obejmu a vtisknu mu pusu pod ouško. „Ta je pro mě?" skousne si ret, když se oddálí, přikývnu a kytičku mu předám, s úsměvem jí hned odnese do zázemí a dá do vázy a pak se vrátí ke mně. „Co si dáš?" mrkne na mě a upraví si zástěru, ve které mu to moc sluší.

„Mm, co mi doporučíš?" zasněně se na něj usměju. Zahihňá se a dá si vlasy za ouško, a zatímco mi dává na výběr, tak se zadívám směrem k zázemí, ze kterého vykukuje klučík, nejspíše jeho kolega a otevírá a zavírá pusu, zatímco se na mě dívá jako na ducha. Hm?

Sednu si ke stolu, který je nejblíže k baru a usměju se na Kihyuna, který mi donese s kávou, na které je nakreslené srdíčko a k tomu čokoládový dortík. Šťastně se usměju, zatímco ten jeho kolega, který se na mě občas zase podívá jako bych byl nějaký přízrak, se postaví za pult a objednává lidi. Kihyun si sedne vedle mě na pohodlnou pohovku a pohladí mě po rukách.

„Dneska pojedeš ke mně?" zašeptá a přikývnu. Vtisknu mu pusu a on se lehce zahihňá jako blázínek. Víc se k němu přisunu a začneme se navzájem krmit dortíkem. Jak já miluju ten jeho nádherný úsměv, při kterém vidím ten ďolíček, co má pod okem. Vtisknu mu zasněně pusu a pohladím po boku. Vidím jeho nádherný úsměv a to nutí mě, abych se usmál stejně šťastně. Přehodí si nohy přes ty moje a hraje si s mojí rukou, zatímco mi vypráví, jaký měl den v kavárně. Nikdy se nenabažím jeho nádherného hlasu. Mohl by mi vyprávět cokoli a bylo by to to nejzajímavější, co jsem kdy slyšel. Přikyvuji a občas odpovím, abych dal najevo, že ho poslouchám. Poslouchal bych ho do konce života.