Misbehave ✓ || Changki

Misbehave - část 2

Changkyun

O víkendu se jako vždy připravím do práce. Udělám si svačinu, po těch letech dělání si svačin sám, musím říct, že vypadají už i decentně. Dokonce i rohlík rozkrojím, abych do něj dal šunku a nemusím jí dávat mimo, protože neumím zacházet s nožem. Připravovat oběd si nemusím, protože ten mám v práci. Vytáhnu oblečení z pračky. Zadívám se na kusy prádla, které je mokré jen někde, zatímco jinde je špinavé a na dalších místech je zaschlý prací prášek. Já tu pračku prostě nikdy nepochopím. S povzdechem dám špatně vyprané prádlo do tašky s tím, že až pojedu k mámě, tak jí poprosím, aby mi to vyprala a usměju se, když slyším otevření dveří.

„Ahoj." vyběhnu z koupelny a dlouho neslyším odpověď zpět.

„Ahoj," ozve se nakonec, když svým pohledem naléhám. Zadívám se na svého blonďatého snoubence, který unaveně spadne na sedačku. Pracuje v kavárně, takže jeho směny jsou na krátký a dlouhý týden, takže některé dny chodí i o víkendu. „co máme k jídlu?" zadívá se na mě. Usměju se na něj, když mě jeho hnědé oči sledují.

„No, um, nic jsem nevařil," špitnu zahanbeně, on celý víkend pracuje a já mu nejsem ani schopný uvařit nic k jídlu, když přijde. Tiše si povzdechne. „a-ale dojdu hned na nákup a uvařím." vtisknu mu rychlou pusu, abych si ho udobřil, doběhnu ke dveřím a hodím na sebe kabát a vezmu si klíče od auta.

Minseoka jsem potkal před pár lety. Shodou okolností jsem se s ním seznámil v kavárně, ve které pracuje. Chodil jsem za ním každý den, ale neměl odvahu ho oslovit, nakonec jsem odvahu sebral, když mi kolikrát na kelímek s kávou nakreslil srdíčko a začali jsme spolu chodit. Před ním, jsem měl pár partnerů, ale s nimi to nevyšlo. Dlouhou dobu jsem si myslel, že je Minseok pro mě ten pravý. Ale po pár letech spolu, jsem přišel na to, že si možná nejsme tak souzení, jak to na začátku vypadalo. Jenže nevím, jak to ukončit, zvykl jsem si na jeho přítomnost a nechci být po vztahu sám, neumím si představit být sám. Možná jsem s ním teď už jen ze zvyku a možná to má on stejně. Jsme na sebe zvyklí a to možná stačí k tomu, abychom náš vztah udržovali.

„No, já nevím a jak to uvařím a co na to potřebuju." zaúpím do telefonu, když volám mámě, aby mi poradila nějaký jednoduchý recept.

„A není pozdě, abys něco vařil, Kyun? Vždyť je sedm večer a ty jsi teprve v obchodě," napomene mě. Povzdechnu si nad jejím káráním, ale vím, že to myslí dobře. „copak jste si s Minseokem nemohli objednat třeba pizzu? Místo toho, aby ses hnal do obchodu a pak ještě něco vařil? A co dělá on? Ani nejel s tebou? To se doma válí, zatímco ty hopsáš, jak on píská, víš, že se ti blbě ve tmě řídí s tvým zrakem, ještě kvůli tomu nabouráš, to se mi nelíbí." znovu mě napomene. Jen přikyvuji, nechci se s ní hádat. Moc dobře vím, že Minseoka nemá ráda. Vlastně neměla ráda nikdy nikoho, koho jsem přivedl domů. Nakonec s povzdecháváním nakoupím na jednoduché jídlo. Zmateně dávám věci do košíku, zatímco pokladní rychle markuje a já v záchvatu paniky několikrát upustím peněženku a pak s dalším přívalem paniky rychle házím věci do košíku, když pokladní s nezájmem začne markovat dalšího člověka, co stál za mnou. S podobným chaosem naskládám věci do kufru auta, zapomenu auto zamknout, když odvážím nákupní vozík tak s ním spíše sprintuji, aby mi někdo v té vteřině neukradl auto. Rozjedu se domů a v hlavě si přehrávám recept, který mi máma několikrát opakovala. Dojedu domů, špitnu lehké ahoj, ale nesetkám se s odpovědí, protože Minseok je zabraný do dění v televizi. Jemně se usměju a odnosím na několikrát nákup z auta do kuchyně a pak si povzdechnu a vyhrnu si rukávy. Takže nakrájet maso...máma sice neříkala přikrájet k tomu i svoje prsty, ale maso jako maso...mumlám si pod sebe, zatímco si obmotávám pořezané prsty náplastí. Nakrájet zeleninu, naštěstí mám prsty už necitelné z předchozího pořezání. Několikrát se spálím o olej a připálím si jazyk, když ochutnávám, ale nakonec si myslím, že by to mohlo být dobré. Scedím těstoviny a vše přinesu Minseokovi na stůl.