Misbehave ✓ || Changki

Misbehave - část 6

Changkyun

Vyběhnu z jeho dveří a lapám po dechu, zatímco běžím do auta. Hned za sebou zavřu a raději i zamknu a nechám svoje srdce, aby se uklidnilo. Chvíli jsem si myslel jako bych byl ve výběhu nějaké šelmy, která se ke mně blížila jako ke své kořisti. Jeho oči mě sledovali bez jediného mrknutí a já nezvládl nic jiného než utéct. Prohrábnu si vlasy, zatímco nastartuji auto a rozjedu se směrem domů. Zaparkuji na příjezdové cestě a vezmu nákup z kufru a projdu dveřmi domů. 

„Ahoj." zavolám do domu, slyším jen tiché ahoj, než dojdu do kuchyně a postavím vše na linku.„Co bude dobrého?" dojde ke mně Minseok a podívá se mi přes rameno.

„Asi rizoto." šeptnu opatrně. Nadšeně přikývne a pohladí mě po rameni s tím, že si půjde dát vanu. Jemně přikývnu a pak si provinile povzdechnu. Co to dělám. Možná nám to s Minseokem neklape, ale nemůžu nechat, aby Kihyun pokračoval v tom, o co se snaží. 

Díky předem nakrájených ingrediencí uvařím rizoto bez jakéhokoli problému a šťastně se usměju, když připravím Minseokovi krabičku do práce. Prohrábnu si vlasy, když si uvědomím na, co jsem v autě kývnul a sednu si na sedačku ke konferenčnímu stolku a začnu si připravovat příklady a materiály na doučování. Bude to jen doučování, Changkyun... na tom doučování řekneš Kihyunovi, že s tím musí přestat, není to správné a i pro jeho dobro bude lepší, když přestane hned a najde si normální vztah mezi spolužáky.

Na druhý den vyjdu z domu, a jakmile zaparkuji u školy tak několikrát odříkám svou mantru, ve které si opakuji, že musím Kihyuna utnout.
„Dobré ráno, tvůj tajný ctitel Kihyun ti přinesl na snídani muffiny." uculí se na mě Minhyuk ve chvíli, kdy projdu dveřmi kabinetu. Polknu a dojdu ke svému stolu.
„Um a kde jsou?" pozvednu obočí, když na stole nic není. Minhyuk uhne pohledem.
„Když oni tak nádherně voněli," zaúpí a až teď si všimnu čokolády, co má Minhyuk u rtů a protočím oči. „hlavně mu to neříkej!" vyjekne hned a pokřižuje se. „Ale nechal ti tu i tuhle krabičku, tam jsem se nedíval, kdyby tam byly třeba sexy fotky nebo lísteček se vzkazem." zasměje se. Vezmu si krabičku do rukou a několikrát ji prohlédnu.
„Jsi zvědavý?" protočím oči, když chci krabičku otevřít a Minhyuk ke mně hned přiskočí. Za jeho úpění krabičku otevřu a zasměju se.
Pro případ, kdyby Vám váš nenasytný kolega snědl muffiny, byly otrávené, tyhle jsou ty pravé.❤️ PS.: moc se mi včerejšek líbil! ❤️
Zasměju se, zatímco Minhyuk se chytí za krk s tím, že umře.
„Určitě si dělal jen srandu, nejanči." poplácám ho po zádech.
„Mimo jiné," zhluboka se nadechne, když se uklidní a uvědomí se, že by ho Kihyun přeci neotrávil. „jak moc se mi včerejšek líbil?!" vyhrkne a přisune se ke mně židli a podá mi kafe, zatímco já začnu jíst muffiny.
„Nic, jen jsme se potkali v obchodě a já ho, no ,odvezl domů a pomohl mu s nákupem do bytu a-"
„A ošukal ho!" vyjekne nadšeně.
„Koho?" trhneme sebou oba, když ve dveřích kabinetu stojí ředitel Wang Kayee a zvědavě kývá hlavou, aby Minhyuk pokračoval.
„Nikoho a ne, neměl jsem s ním sex, nevyjadřuj se jak puberťák." praštím Minhyuka po rameni. Kayee si povzdechne a podá nám výplatnice, které podepíšeme a rozejde se o kabinet dál.
„Tak?" dloubne do mě Minhyuk.
„Já to neřekl kvůli Kayeemu. Neměli jsme sex, jen jsem mu pomohl s taškami a šel jsem domů." pokrčím rameny a dojím poslední muffin, který se mi rozpouští na jazyku a sbalím si věci na hodinu.
„Jsem zvědavý, jak dlouho mu dokážeš odolávat...je do tebe úplně blázínek." slyším Minhyukovi slova, zatímco zavírám dveře od kabinetu.

Den ve škole proběhl naštěstí v klidu, možná díky tomu, že jsem dnes neměl s mojí třídou angličtinu a ani matematiku, takže jsem se zastavil jen kvůli pár třídnickým věcem a pak zbaběle utekl bez toho, aniž bych se na Kihyuna podíval. Bylo to srabácké, ale pořád lepší než abych podlehl jeho hře. Jakmile si sbalím věci a otevřu kabinet, abych prošel tak ztuhnu v kroku, když hned naproti dveřím stojí Kihyun s lišáckým úsměvem.
„Nezajdeme na kaf- au, doprdele, Changkyun!" vyjekne Minhyuk, když se rozhodl projít a narazil nosem do mých zad. „Oooh, ahoj, Kihyun, hezký den." nějak se mu podařilo proklouznout, nějak jsem to ignoroval, jelikož jsem pořád ztuhle stál ve dveřích a hleděl na Kihyuna.
„Přišel jsem si vás vyzvednout na doučování," dá si vlasy za ouško a jeho hlásek mi rozbuší srdce. Polknu, ale přikývnu a zamknu za sebou kabinet, zatímco na sobě stále cítím jeho pohled. „dneska mi bylo smutno, když jsme se moc neviděli," pronese, zatímco jdeme po prázdné škole. Snažím se to ignorovat, i když moc dobře vím, že takto to nefunguje. Dojdeme na parkoviště a odemknu auto. „jejda." zašeptá Kihyun, jakmile si sedne. Vnitřně zaúpím a pomalu se k němu nahnu, abych mu zapnul pás. Jsem si moc dobře vědom jeho hladového pohledu. To, jak mě sleduje a já se cítím zase jako kořist. Pás mu zapnu a neodolám, i když si nadávám, i když na sebe v duchu křičím sebe víc, zvednu oči a zadívám se do jeho očí. Hned mi přeskočí srdce několik úderů, dech se mi zasekne v krku, jakoby chtěl utéct, ale zároveň zůstat v mém těle. Jeho oči jsou tak nádherné, jsou jako magie, která mě k sobě táhne nevídanou silou. Pohledem sjede na moje rty a já jeho pohled následuji. Zadívám se na jeho nádherné rty, které jsou pro mě zakázané ovoce, tak moc zakázané, že je chci ochutnat stejně tak moc. Pohledem sjedu na jeho znaménko u koutku rtů a mám co dělat, abych odolal. Ucítím ruku na svém límečku a pak, jak ručka jemně sklouzne na můj krk. Nevím, jak dlouho sedíme a pohledy střídáme z našich očí na rty toho druhého, ale když vidím, jak se ke mně nakloní, je to jako varovný signál. V hlavě se mi rozezní siréna, zatímco se mi rozsvítí varovné světélko v mozku. Trhnutím se odtáhnu a odkašlu si a rozpačitě se pohledem roztěkám po autě.
„Měli bychom jet." nastartuju auto a hned se rozjedu. Doufám, že Kihyun neslyší, jak moc mi buší srdce, která já slyším, i přes hudbu, kterou mám nejspíše na maximální hlasitost. Tváře mi rudnou, jak jedeme a já si uvědomím, jaký kousíček jsme byli od toho, abychom udělali něco zakázaného. Ale proč mě to tak láká, když moc dobře vím, že nesmím? Zastavím na parkovišti a vyskočím z auta, je to moc úzký prostor, málo místa na to, abych mohl nějak utéct. Kihyun se usmívá, zatímco mě vede k době do paneláku.