Misbehave ✓ || Changki

Misbehave - část 7

Kihyun

Přijdu domů úplně mimo. Totálně mimo, opilý těmi pocity, co mi stále pulsují v těle. Skousnu ret, mám pocit, že se usmívám jako idiot. Zadívám se do zrcadla na své napuchlé rty a ret si skousnu. Polibek mi oplácel, takže...teď už vím, že i jeho myšlenky jdou stejným směrem jako ty moje. Nevyženu ho z hlavy, ne, že by se mi to bůhvíjak dařilo od té doby, co jsem ho poprvé viděl, ale pořád dokola si přehrávám chuť jeho rtů. Jeho ruce, které mě na sebe tiskli, jeho nádhernou vůni, ten pocit, když mě lehce uvěznil ve své náruči. Úplně mimo dojdu otevřít Markovi, který se stavil na víno a on se hned začne smát a vyptávat, co se stalo, že jsem na tom takhle.

„To mě fakt podrž, líbal ses s učitelem Lim," zasměje se a spráskne ruce, zatímco si uzobne jednohubky, které jsem připravil. „no a nebojíš se, že si myslí, že ho chceš jen tak, aby sis dokázal, že na to máš nebo že je to jen puberťácká hra?" dloubne do mě. Překvapeně vytřeštím oči, nenapadlo mě, že by se na to mohl dívat takhle.

„V tom případě mu příště řeknu, že to myslím vážně," usměju se a jen myšlenka na něj mi rozbuší srdce jako by mi chtělo vyskočit z hrudi a schovat se v jeho náruči. „ale nechám ho napnutého celý víkend...nepůjdu ani nakoupit, chci, aby po mě toužil stejně jako já po něm." Skousnu si ret a řeknu Markovi svůj úžasný plán.

„Chci vidět, jestli to fakt vydržíš." Zasměje se a zakroutí hlavou. Naliju nám červené víno a zavrním nad jeho chutí.

„Mimochodem, jak dlouho budeš ještě učitele Yugyeoma nechávat na holičkách? Minule jsem se koukal a...on z tebe nespustí oči, Mark, kouká na tebe jak na obrázek a kdykoliv se na něj i ty podíváš, tak je nervózní a všechno mu padá z rukou," zasměju se. Dával jsem schválně pozor, protože Mark pořád tvrdí, že Yugyeoma určitě nezajímá. „měl bys konečně udělat první krok, aby věděl, že mu dovolíš překročit tu hranici, která je mezi vámi." Dloubnu do něj. Musím se zasmát, když Markovi, který je vždycky cool, zrudnou tváře a on si zahanbeně zakryje obličej.

„V-Vážně na mě tak kouká?" nejistě se na mě zadívá. Zakroutím se smíchem hlavou, kam zmizelo jeho sebevědomí? Se smíchem rozebíráme naše tajné lásky do morku kostí a jakmile Mark odejde, tak si lehnu do postele a zabalím se do saka učitele Lim. Nevrátil jsem mu ho, protože si neumím představit, že bych měl ještě někdy usnout bez téhle nádherné vůně. Voní tak nádherně. Chtěl bych, aby tady teď ležel, aby mě jeho ruce hladili a objímali, abychom si nekonečně dlouho vyměňovali polibky a pak spolu spokojeně usnuli. Bože...nevěřil bych, že zamilovat se je tak...tak rychlé, že najednou člověk není schopen myslet na nic jiného než na toho druhého.

Moc mi chybíte. Neuvěřitelně moc, je mi šílené smutno. ☹ napíšu a hned to odešlu, zatímco si smutně skousávám ret. To sako jsem Vám nevrátil, protože bez Vaší vůně už nikdy nedokážu usnout ☹ ♥ přidám hned jako další sms a skousávám si ret. Vím, že neodepíše a taky vím proč. Pokud má Mark pravdu a on si myslí, že je to jen hra, tak mi neodepíše jen proto, aby nepřistoupil na moji hru. Chci, aby věděl, že to myslím vážně, ale nechci mu to psát, chci mu to říct, vidět jeho stydlivý výraz, vidět jeho reakci a pak se mu moct vrhnout do náruče.

Nadávám si do blbců, něco jsem si slíbil a nejsem ani schopný dodržet vlastní zákazy. Oblékám se, chystám si vlasy a v duchu prosím všechny bohy, abychom se v tom obchodě setkali. A to uběhla jen celá sobota, venku se stmívá a on je to jediné, po čem toužím. Nevydržím ho nevidět až do pondělí, potřebuju ho vidět dneska. Každá buňka v mém těle doufá, že bude taky potřebovat nakoupit. Nebo že mě bude potřebovat vidět. A třeba potřebovat políbit. S dlouhým nádechem přes sebe přehodím svetr a lehkou podzimní bundu. Upravím si vlasy, které mi svetr rozčepýřil a vyjdu z bytu. V myšlenkách nemám nic jiného. A klidně tam budu až do zavíračky, jen abych měl jistotu, že jsem ho nepropásl.