V zajetí bolesti /H.S./

Oheň, vynález zla

„Harry prosím." Zakňučela jsem když mě táhnul po schodech dolů. Harry byl neuvěřitelně zamračený a ignoroval moje prosby. Rozsvítil poblikávající světlo na stropě. Už se nemračil, díval se na mě naprosto bez výrazu. O krok jsem ustoupila a Harry ke mě přistoupil. Než jsem stačila něco říct Harry mě udeřil silně pěstí což mě složilo. Tma je věčná.

Probudila jsem se pořád nahá a silně svázaná k židli. Nesnáším ten sklep. Je to místo chladu a bolesti. Bolela mě tvář od Harryho rány a provazy mě nepříjemně řezaly. Mohla jsem tam čekat tak patnáct minut když zavrzaly dveře. Sklopila jsem hlavu. Byla jsem naštvaná ale příliš vyčerpaná a byla mi zima. Jediná látka co jsem na sobě teď měla byl obvaz na stehně z mojí minulé návštěvy sklepa. Můžu jen doufat aby v tom Harry nepokračoval.

„Alison mám opravdu dobrý pocit když tě trestám, baví mě to. Jediné co mi vadí je že mě musíš naštvat abych to mohl udělat. Ale ubližuješ jen sobě, kdybys držela jazyk za zuby nikdy by se to nemuselo dít. Však už jsem ti to říkal." Šeptal mi zákeřně do ucha a mě už zase tekly slzy. Nepodívala jsem se na něj ale vsadila bych se že mu na tváři zase hraje ten úšklebek.

Obešel mě a srovnal mi nějak prsty. Nechápala jsem proč. „Klidně křič maličká, je to balzám na moje uši." Pošeptal mi a přitom mě jemně kousl do krku. Bože můj co má zase v plánu. Slyšela jsem nějaké štrachání a tiskla víčka k sobě. Vzal mi ukazováček a....cvak. Ostrá bolest mi procházela celým prstem když mi plameny ze zapalovače olizovaly prst. Vyjekla jsem a snažila se ucuknout, Harry mi ale pevně držel ruku že jsem s ní nemohla ani hnout.

Strašně to bolelo. Chtěla jsem křičet ale skoro to nešlo. Vydávala jsem jenom trhané vzlyky. Harry mi pálil pořád špičku ukazováčku až najednou přestal. Hlasitě jsem brečela a snažila se nemyslet na tu příšernou bolest. Když už jsem myslela že to skončilo Harry mi vzal do ruky prostředníček. „Néé." Zakřičela jsem mezi vzlyky a Harry v tu samou chvíli začal devastovat i můj druhý prst. Ječela jsem až jsem měla pocit že mi prasknou plíce.

Po utrpení kdy mi Harry opálil všech pět špiček prstů u levé ruky odešel a já jenom dál brečela. Měla jsem pocit že ta nepříjemná bolest se stále stupňovala. Když jsem se spálila doma okamžitě jsem vytahovala sáček mražené zeleniny abych zmírnila bolest. Tady jsem ale nemohla. Vím co mě čeká v noci ale bude to tisíckrát horší. Mohla jsem se jen modlit aby to rychle uteklo. Vážně jsem doufala že to s Harrym nějak přežiju. Že se mi podaří utéct nebo že Harry nebude takový. Je to vážně psychopat. Nevím proč jsem doufala že by se mohl třeba změnit. Nikdy jsem si to nepřipustila ale tajně jsem si přála abych v něm něco zlomila. Abych ho pochopila. Teď si už nemyslím že má Harry těžkou minulost a je poznamenaný. Teď si myslím že je to monstrum. Nechci takhle žít.