V zajetí bolesti /H.S./

Vosk

„Protože předpokládám že se teď budeš víc bát, nebo budeš mít aspoň větší respekt." Zašeptal zlomyslně a já se zachvěla. Pak otevřel kufřík, bohužel nebo spíše bohudík byl otočený tak abych nic neviděla. Přešel ke mě a nadzvedl mi hlavu. Než jsem stihla cokoliv zaregistrovat měla jsem v puse roubík který mě neskutečně dráždil a tvrdá guma chutnala odporně. Pak Harry udělal něco co jsem vůbec nechápala. Na stůl položil dlouhou červenou svíčku a zapálil ji. Dal mi pusu na čelo, což zapříčinilo že se jevil jako ještě větší psychopat.

Začal se zase přehrabovat v kufříku a pak si přede mě stoupl se skalpelem v ruce tak abych ho viděla. To pro mě nejspíš bylo jako budík protože jsem začala zběsile kroutit hlavou. „Ššš." Pohladil mě a usmál se. Kdybych ho neznala a usmál se na mě takhle na ulici, řekla bych že je to miláček. Teď vypadal jako šílenec. Jemně přejel skalpelem přes celé moje břicho. Ostrá, štípavá bolest se dostavila okamžitě. Přes roubík samozřejmě nebyly slyšet žádné moje protesty. Řez nebyl hluboký, přesto z něj vytékala teplá krev. Kdy mě vůbec svlékl? To jsem byla až tak mimo? Jsem si jistá že v posteli jsem oblečená byla.

O pět řezů později si Harry začal broukat. Dělá si prdel? Byla jsem vyčerpaná, břicho jsem měla v jednom ohni a on si ještě skoro znuděně brouká. Harry teď řízl do mého stehna, jen kousek od té obrovské jizvy kterou mi udělal už dávno. A pokračoval dolů až ke kotníkům, to samé s druhou rukou. Už jsem neměla sílu snažit se křičet, jen jsem zatínala čelisti k sobě a přála si omdlet. Cítila jsem pramínky krve jak mi stékají po kůži na desku stolu. Harry se tvářil jako by maloval neskutečně důležitý obraz a naprosto ignoroval každý zvuk který jsem vydala.

Pak odložil skalpel a já děkovala bohu. Ať mi dá teď třeba ránu pěstí nebo mě uspí, je to jedno. Jediné co jsem chtěla bylo přestat vnímat realitu. Zavřela jsem oči a nechala bolest aby ochromila celé moje tělo. Pak ale přišla vlna další. Splašeně jsem otevřela oči a podívala se na svoje břicho. Harry se culil jako sluníčko zatímco mi kapal vosk do krvavých ran. Podívala jsem se mu do očí s veškerou nenávistí kterou jsem k němu chovala. On mi poslal vzdušnou pusu a začal vařící vosk lít postupně ma každé krvavé místečko. Jak moc musí být člověk zvrácený aby měl na tohle žaludek? Na stupnici nula až Harry, hádám Harry.

Šíleně to pálilo, nejvíc na břiše a na podbřišku. Když jsem měla pocit že vosk pokrývá celé moje zubožené tělo, Harry odložil svíčku. Opřel se rukama o stůl a chvíli mě pozoroval. Klížily se mi oči a přísahám že už déle při vědomí nevydržím. Pak Harry s úsměvem zakroutil hlavou. Začal něco hrabat v kufříku. Už ne...prosím už dost. To bylo jediné co se mi honilo hlavou než mě přerušila Harryho ruka na mé. „Musím si něco nechat na památku zlato." Řekl vážně a v zápětí jsem i přes roubík ječela bolestí když mi Harry strhl kleštěmi nehet. To bylo poslední co si pamatuju.