Two sides (Cz Tododeku) ✔

7

Opravdu jsem se nechtěl odtrhnout, ale ta krev byla lahodná. Ze rtů jsem si slízl poslední kapky a pak jsem si ho opět prohlédl. I když jsem si dal jen trochu jeho krve, tak jsem měl pocit jako kdybych vypil dvě celé osoby. Bylo to zvláštní. ,,Přijdu zítra." řekl jsem s nezájmem a odešel jsem do vedlejší části sklepení. Potřeboval jsem si to všechno probrat v hlavě.

Že přijde zítra ? Nechci aby chodil, proč mě radši nezabil. Jak dlouho musela trpět Jiro pod jeho rukama ? Asi moc dlouho ne, protože jsem jí předevčírem viděl jak plánuje s Denkim, Momo, Serem a Ochako oslavu u ní doma. Nedalo mi to a začal jsem brečet na novo. Rána na krku mě pálila, tvář jsem měl stále bolavou a už teď mě bolí zápěstí z toho zrezlého železa. Jsem tady jak kus zvěře na popravu. Nechápu to, jak je možné že je upír ? Je vůbec upír, nebo něco jiného... Myslel jsem že jsou to všechno jen báchorky a povídačky. Neměl jsem sem chodit. Nebo je možná dobře že jsem tady, na mém místě by teď mohla být třeba moje matka. Bylo mi z toho všechno zle.

Chodil jsem dokolečka jak naprostý idiot, jenže já tu nemám co dělat. Když mám takovéhle stavy, tak mě sem otec zavře a hodí mi sem jednoho, nebo dva lidi abych si vylil zlost a nakrmil tu věc ve mě. Jenže teď ? Mám tu uvězněného člověka co mě má dostat z tohoto prokletí a moje druhé já by ho nejradši sežralo. Skvělý. Potřebuju se nějak zabavit. Musím přečkat ještě sedm hodin, pak to bude zase všechno v pořádku. Jenže být zavřený takovou dobu s člověkem co mě tak láká... Bože...

***
Všechen ten stres mě uspal a probral mě nějaký řev. Prudce jsem otevřel oči a před sebou jsem viděl něco zvláštního.

Midoriya usnul už před nějakou tou dobou, seděl jsem na studené podlaze a sledoval jsem ho. Jak to mám udělat aby mi věřil. Z mého přemýšlení mě vytrhl řev, koho jiného než mého otce. ,,Shouto !" Tss...jen jsem se zvedl a otočil jsem se zády k Izukovi. ,,Tady jsi." Řekl vytočeně a došel až ke mě. ,,Nejen že zdrhneš, ale ty musíš pozabíjet i polovinu mých stráží ?!" zařval a já se vytočil. ,,Přestaň na mě řvát ! Jsem tady jenom kvůli tobě !" sotva jsem to dořekl tak mi přistála obrovská rána do obličeje, okamžitě jsem s sebou sekl na špinavou podlahu. ,,Přestaň si dovolovat ! Za to jaký jsi si můžeš leda sám !"

Ta rána opravdu bolela, debilní otec, debilní požár, debilní prokletí. Za všechno může on ! ,,A co je vůbec tohle ?!" zařval a poukázal na klepajícího se Midoriyu, kdy se probral ? Co všechno viděl ? Klepal se strachy. ,,Ty tu někoho máš a ještě si ho nezabil ?! Sakra Shouto ! Stejně zdechne ! Podlehneš tomu, je to tvým osudem ! Koukej ho zabít dřív než ho někdo uslyší." zařval a pak odešel. Praštil jsem vztekle rukou do podlahy. Měl jsem vztek a chuť pít ... Potřebuju krev. Vstal jsem ze země a došel jsem k Izukovi. ,,Promiň.." hlesl jsem tiše a pak jsem se mu bezhlavě zakousl do krku, opět.