Two sides (Cz Tododeku) ✔

58.

Todoroki mě dovedl do obrovských stájí. Vypadaly úplně jinak než naše, oproti tomuhle jsem měl pocit že u nás žije dobytek na sládce. ,,Máte tu někoho na kom se učí jezdit ?" Zeptal jsem se, ale Todoroki jen pokrčil rameny. ,,Tak ti někoho vyberu já..." Povzdechl jsem si a rozešel jsem se ke koním. U některých byla cedulka se jménem, tak jsem si je jen prohlédl a šel dál. Zastavil jsem se u krásné bílé klisny, která hned zaujatě vystrčila hlavu z boxu. ,,No ty jsi mi kráska..." Usmál jsem se a pohladil jí po čumáku. Vůbec se nebála a byla hodně přítulná. ,,Todoroki-kun ?" Zavolal jsem na něj, jelikož stál na opačné straně a hladil si nějakého černého hřebce.

Midoriya stál u klisny jménem Esperanza. Byla to starší, ale zato strašně hodná klisnička. Dřív na ní jezdila sestra, ale pak dostala Zora, kterého jsem si právě hladil, a Eperanzu přenechala ostatním. ,,Myslím že tahle by na učení mohla být v pohodě." Oznámil a já se jen pousmál. ,,Jo, to asi jo. Ale je už starší, budeme muset dávat pozor a nedělat blbosti." ,,V pohodě, nehodlám tě naučit jezdit za jeden den. To je v podstatě nemožné. Teď jí vyhřebelcujeme a nasedláme... Kde máte věci ?" Usmál se, ale já jen nervózně pokrčil rameny. Izuku si povzdechl a prohrábl si vlasy. ,,Tohle bude na dlouho..."

⏭

Po hodině jsme se konečně dostali ven ze stájí. To bylo hledání věcí, čištění koně, sedlání a hlavně, nasedávání. Todoroki byl v tomhle upřímně fakt trochu poleno a asi dvakrát toho koně malém přeskočil. A to měl fakt dobrý stupínek na naskočení, ale neee. To sedlo se moc vrtělo, kůň se pohl, nebo jiné problémy, které si jen mohl vymyslet. Já i Todoroki jsme na sobě měli plášť, jelikož jeho nesměl nikdo poznat a mě naopak znalo celé město a nechtěl jsem na sebe poutat tolik pozornosti. Zatímco Todoroki seděl v sedle, já šel vedle a vedl Esperanzu mimo hlavní část města k louce, na které by se dalo hezky trénovat. Už teď v podstatě trénuje stabilitu, takže uvidím jestli si později troufne už i na klus. Chce po krůček po krůčku, tažke se ještě uvidí. ,, Jde ti to dobře Shouto, za chvíli tě pustím a zkusíš jí vést sám, ano ?" Řekl jsem s úsměvem a on nervózně kývl. Šlo vidět že si furt není moc jistý, ale já Esperanzu téměř nedržím, vlastně to dělám jen pro Todorokiho jistotu a abych věděl jak se Espi kde zachová. Nemá vůbec z ničeho strach, což je skvělé.

Tohle je prostě divný. To jak se to zvíře hýbe, je vysoký a vy cítite každý jeho pohyb... Je to prostě zvláštní. Přijde mi že jde ten kůň strašně rychle, ale zároveň mám takový vnitřní pocit který chce, abych zrychlil a ujel od všech svých problémů. Přijde mi milý jak se Izuku neustále ujišťuje jestli jsem v pohodě, nebo mi říká nějaké zajímavosti o tomhle městě. Takových věcí které moc dneska řekl, jsem se nenaučil ani ve škole. Shouuuuutooooo já mám hlaaaad... Noroi teď ne. No zrovna teď jo... Chce to nějaký žrádýlko... No tak... ,,Ts ... Midoriyo ? Noroi má hlad, ehm... Není tady nějaké řeznictví, nebo tak něco ?"