Two sides (Cz Tododeku) ✔

13

Nemohl jsem uvěřit tomu co říká, nebo lépe řečeno jsem nechápal co říká. Koukal jsem mu do očí, myslel to vážně. Nechápu to. Tep jsem měl zrychlený a cítil jak se mi špičatí zuby, tohle není dobrý. ,,N-Ne ! Běž si lehnout." musel jsem pryč. Nevydržel bych to. Proběhl jsem kolem něj, ale on mě chytil za ruku. Zavrčel jsem na něj, ale i když se mu v očích lesklo pár slz tak neustoupil.

,,Nabízím se ti, jestli ti to pomůže tak se napij." ,,Proč to děláš ? Jestli se neovládnu tak...tě zabiju." trochu jsem se zamračil. ,,Protože jsem tvůj kamarád a kamarádi si pomáhají. Navíc jsem z nějakého důvodu furt živý, takže se očividně dokážeš ovládat, ne ?" sledoval jsem jeho oči. Ta bolest a strach ... Mohl jsem z něj doslova číst, nechtěl takovýhle život. ,,Todoroki-kun, nech mi ti pomoc." Todoroki se zamyslel a pak si povzdech.

Jsou jen dvě možnosti, buď se napiju a bude mi lépe, nebo se naopak úplně vypnu. Toho druhého se právě bojím. ,,Fajn..." hlesl jsem tiše a chytil jsem ho za zápěstí. Dotáhl jsem ho až k posteli, kam jsem ho povalil. V očích měl sice strach, ale ve tváři odhodlaný výraz. ,,Jsi strašně hloupý když tohle děláš Izuku..." mírně se pousmál. ,,Věřím ti." Heh, zní to hezky, ale pravda je jiná. Vidím to na něm, lhát neumí.

Všiml jsem si jak si jazykem přejel po špičácích, jenže to jsem přestal vnímat když se preklonil a rukama se opřel vedle mě. Byla to zvláštní situace, cítil jsem jak se mi hrne krev do tváří, ale i tak jsem se snažil působit klidně. Co mě překvapovalo bylo že měl stále jedno oko modré, což mě alespoň trochu uklidňovalo. ,,Jsi si jistý ? Opravdu, teď nemysli na mě, protože já můžu kdykoliv odejít." Proč se furt takhle ptá ? To mi až tak nechce ublížit ? ,,Samozřejmě jen... Kde to bolí nejméně ?..." dostal jsem ze sebe tiše a on se na vteřinku zamyslel.

Pokud vím tak krk je nejlepší varianta pro všechny, ale i tak ho to musí bolet. Jenže taky si vybavuju že jsem jednou četl spisy od člověka co mě proklel. Stálo tam že je na mě jak moc to člověka bolí, vždycky mi to bylo jedno. Mělo by se to umět reguloval. Jenže Midoriya... No... Jako bych mu ani nechtěl ubližovat, může mě z toho prokletí dostat. Jenže já nevím jak to udělat aby to nebolelo. ,,Krk by měl bolet nejméně, budu se snažit být opatrný." řekl jsem klidně a povzdechl jsem si. Bojím se toho že to neovládnu.

No jako minule ten krk bolel hrozně, ale tak už jsem mu to slíbil. ,,Dobře." řekl jsem a pootočil jsem hlavou. Sakra co to dělám, takhle se nabízet...i když já vlastně ani nechápu jak to funguje. Předtím byl normální, projevuje se mu to snad jen někdy ? Říkal že "ono" to tu krev cítí. Ovládá ho snad něco ? Všiml jsem si jak se ke mě přiblížil, když jsem ucítil jeho dech na mém krku tak mi naběhla husina.