Two sides (Cz Tododeku) ✔

9

Byl jsem vyčerpaný, promrzlý a hladový... A to mi v podstatě nic neudělal. Nemám ani energii na to snažit se dostat z těch pout, křičet nemá cenu a jediná útěcha kterou tady mám je to že tu už neleží bezvládná Jiro, nechci radši ani vědět co s ní udělal. Zajímalo by mě proč má teď jiné oči, opravdu je měl včera červené. Po nějaké té chvíli jsem uslyšel kroky, už jde. Napije se ? Nebo udělá něco horšího ...

Řekl jsem si že nebude zrovna nejlepší nálad lézt do kuchyně když je tam někdo kdo Midoriyu zná. Proto jsem šel k lékaři pro něco na tu ruku, kdyby se to zanítilo, nebylo by to zrovna nejlepší. Jako mohl bych to olíznout, rány by se tím hezky zahojily, ale je tu vysoké riziko že se neudržím. Ta moje druhá půlka je dost závislá na mých emocích, nemůžu si dovolit takhle rozhodit.

Měl jsem pocit že takhle jsem snad rok. Opravdu jsem chtěl domů. Nevím jestli je den, nebo noc. Máma se o mě musí bát, určitě mě hledá někde po městě. Uslyšel jsem kroky, ani jsem se na něj nechtěl podívat. Beztak přijde, zase mě kousne a odejde. ,,Tak Shouto si dotáhl hračku..." to nebyl on. Zvedl jsem hlavu a zadíval jde se před sebe, byl tam král. Podle toho jeho výrazu si nemyslím že by mi přišel pomoc. ,,V-Vaše v-AAAH" Vykřikl jsem bolestí. Sotva jsem otevřel pusu tam mě švihl bičem. Strašně to bolelo. ,,Někdo se tě snad na něco ptal ?"

,,Kde je otec ?" Zeptal jsem se sestry kterou jsem potkal na chodbě. Otázky o tom jak se cítím, nebo kam nesu všechny ty věci jsem ignoroval. ,,Viděla jsem ho naposledy ráno, říkal že má s tebou nevyřízené účty. Měl by sis dávat pozor."  Včera se na mě vyřval, ale bojím se o Midoriyu. Bez jakékoliv reakce jsem se rozeběhl ke sklepení. Doufám že se pletu, protože jinak se bojím pohledu co se mi naskytne...

Opět jsem vykřikl bolestí, kvůli němu mám totáně sešlehané břicho, ruce i nohy. ,,Tak už mi to řekneš ?!" ,,Ř-říkám ž-že nevím." kníkl jsem mezi vzlyky a div jsem si nevyřval hlasivky když mi dal facku a pak mě chytil pod krkem. Nemohl jsem nic dělat. Celé tělo mě bolelo a tím že mě držel pod krkem jsem se ještě k tomu nemohl nadechnout. Jakl kdyby mi to všechno nestačilo, všiml jsem si jeho. Stál tam a v očích se mu lesklo. Teď mě zabije, určitě .

Slyšel jsem ránu a křik, takže jsem se rozeběhl. Když jsem viděl mého otce s bičem v ruce a Izuka od krve s mrtvým pohledem, udělalo se mi špatně. Nejen z toho jak je můj otec příšerný, ale i z pachu krve... Té neuvěřitelně sladké krve...NE ! Nesmím mu udělat takovou radost.

,,Nech ho být !" zařval jsem na něj a otec ho konečně pustil. Midoriya zalapal po dechu a vykašlal trochu krve, to už se ale moje pozornost přesunula na toho idiota. ,,Dej mi jediný pádný důvod proč bych se to neměl zbavit. Stejně to očividně uděláš sám. Podívej se na sebe, trocha krve a ty tu div neslintáš nad jeho zuboženým tělem ! Jsi zrůda a zrůdou zůstaneš !" Neměl jsem mu na to co říct, měl pravdu. Jsem zrůda, ale jestli je tu možnost se z toho dostat tak pro to udělám všechno. ,,Vypadni." hlesl jsem a snažil jsem se potlačit pocit hladu.

***
Kapitoly budou vycházet každý den. Někdy jedna, někdy dvě. Podle toho jak se mi to bude hodit ^^